Vývoj lidské společnosti v pravěku – otázka z dějepisu (2)

 

   Otázka: Vývoj lidské společnosti v pravěku

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a):  Sajmonda

 

ÚVOD DO PRAVĚKU A VÝVOJ LIDSKÉHO TĚLA

  • 3 000 000 př. n. l. – 4 000 př. n. l.
  • představuje prehistorii dějin lidstva
  • studiem se zabývá:
    • Archeologie
    • Antropologie
  • prameny: hmotné = tzv. industrie nebo-li suroviny a z nich vzniklé nářadí, pohřebiště, sídliště….
  • dělí se na dobu:  // od Christiana Thomsena (Dánsko, 19.st.)
    • a) kamennou
    • b) bronzovou
    • c) železnou

 

prehistorie – věda, která se zabývá pravěkem, napomáhá jí v tom archeologie

začíná antropogenní vývoj – vývoj člověka (základní lidské znaky) = biologický a sociální  vývoj

hominizace – proces proměny z živočišné podoby na podobu lidskou (změna tvaru nohou, zesílení nohou => vzpřímená postava, změna tvaru páteře na S, uvolňují se přední končetiny => změna tvaru lebky, aby se do ní vešel mozek, úprava čelisti => pohyb spodní čelisti =>možnost komunikace)

socializace – proces zespolečenštění (člověk nežil sám, ale společensky)

 

SOCIÁLNĚ – EKONOMICKÁ PERIODIZACE

  • přehled forem organizace lidské společnosti v dějinách

 

I. forma organizace lidské společnosti

  • prvotně pospolná společnost

–     dělení:

a) tlupy – seskupení lidí stejných druhů-  každá tlupa měla vůdce     endogamie

b) rody – skupina lidí pokrevně příbuzných

c) kmeny – stejné druhy lidí

d) kmenové svazky – první státní útvary exogamie

 

  • endogamie – vybírání si partnerů ze stejné skupiny
  • exogamie – vybírání si partnerů z jiné skupiny

 

základní znaky – neexistovala rodina, soukromé vlastnictví, nadřazenost člověka nad jiným, neexistovalo třídní dělení (všichni si byli rovni)

  • matriarchát
    • – matka příroda obdarovává všechny stejně
    • – vznik prvních přírodních náboženství

 

II. forma organizace lidské společnosti

  • feudální společnost
  • uspořádání společnosti, jejíž charakteristickým znakem je vztah k půdě:

a) užší – feudalismus – pojetí mezi vlastníky navzájem

b) širší – mezi těmi, kdo půdu vlastní a kdo na ní pracují -> z toho vzniká poddanství

  • rozvoj náboženství

 

základní znaky

  • nerovnost, vznik rodin (církevní právo)
  • – dělení společnosti: šlechta, duchovní, měšťané, poddaní

 

 

III. forma lidské společnosti

  • kapitalistická společnost (16. – 17. st.)

 

základní znaky

  • nerovnost, soukromé vlastnictví
  • vznik nadhodnoty ( kapitál ) – vycházejí z feudalismu
  • dělba společnosti – větší rozdíly mezi vrstvami společnosti:
    • vyšší vrstvy
    • střední vrstvy
    • nižší vrstvy

 

ANTROPOGENEZE – VÝVOJ ČLOVĚKA

  • 2 způsoby zrození člověka:
  1. Stvoření Bohem podle písma svatého
  2. Vývoj z živočišné říše (evoluční) – Ch. Darwin- 2 díla:

O původu druhu přirozeným výběrem (1859)

Původ člověka a pohlavní výběr (1871)

– v těchto knihách doložil, že člověk a lidoopi jsou nejvyššími články živočišné říše a někdy v dávných dobách měli společného předka

  • fanatický výklad o zrození člověka: E. M. von Daniken

 

Stupně vývoje člověka = antropogeneze

Paleoantropologie – disciplína, která se zabývá vývojem člověka

     

  1. primáti – poloopice, opice, hominidi (savci)
  2. hominidi – lidé, lidoopi, gorili, šimpanzi

– hominidi byli australopitékové (jižní opice) – Etiopie, Tanzanie, Afrika

  1. skupina hominidů a z nich rod homo
  • homo habilis = člověk zručný
    • – typ člověk: ergaster, 2 mil. př.n.l.
    • – začal využívat kámen a kosti – tímto se odlišují od zvířat – Olduvajská oblast v Tanzánii

 

  • homo erectus = člověk vzpřímený
    • – bipedální chůze (není na čtyřech), 1,5 – 1mil. př. n. l.
    • –  z Afriky do Asie a Evropy

 

  • homo sapiens = člověk rozumný
    • – neandrtálci (podle Německého naleziště Neandrthal), 1 mil. př.n.l.
    • – předchůdci dnešního typu

 

  • d) homo sapiens sapiens = člověk dnešního typu
    • – začal artikulovat, počátky řeči
    •  – malby v jeskyních, zdokonalují lovení

 

PERIODIZACE PRAVĚKU

Paleolit a mezolit – starší doba kamenná

  1. hospodářství – živí se lovem a sběrem
  2. nářadí – suroviny kámen a kosti – pracovní nástroje, bojové nástroje, šperky, pěstníklín, dřevo…
  1. duchovní život – kultovní obřady (obětování) – věřili v posmrtný život
  2. obyvatelé – skály, jeskyně (magické a kulturní obřady)

– K. Absolon nalezl r. 1925 sošku Věstonické Venuše v Dolních Věstonicích (je vyrobena z hlíny a kosterního popelu)

– je to obraz portrétního umění, skládá se ze dvou částí

– 29 tis. – 25 tis. př.n.l, paleolit – mladý, pozdní

 

Neolit – mladší doba kamenná

  1. hospodářství – dochází k tzv. neolitické revoluci, díky tomu, že se z člověka stal lovec, chovatel dobytku a zemědělec
  1. nářadí – hák, rádlo k orbě půdy
  2. duchovní život – začínají přírodní jevy spojovat s nadpřirozenými jevy – začínají vznikat božstva
  1. obydlí – trvalá sídliště a kůlovité přístřešky

– neúrodnější oblast – Úrodný půlměsíc – Palestina, Jordánsko, Sýrie, Egypt, Kaspické moře, Írán, Perský záliv

 

Eneolit

  • více plodin, chová se více druhů dobytka
  • domestifikace – ochočení zvířat (kůň, osel, velbloud, slon)
  • vznik staroorientálních států (Egypt, Mezopotámie, Indie, Čína), 4 000 -2 000 př.n.l.
  • utváření indoevropských kmenů (Keltové, Germáni, Italikové)
  • v hospodářství: především kámen, dřevo, kosti, později srp

 

Doba bronzová

  • bronz – slitina mědi a cínu, kompenzuje nepraktičnost mědi – přílišnou měkost
  • postupně dochází ke zpracování kovů = metalurgie
  • rozvoj textilu a hrnčířství (bavlna, len)

 

  1. prameny – sídliště, hradiště, mohyly, plochá pohřebiště, kovolitecké a hrnčířské nástroje
  2. hospodářství – zemědělství (obilí – drcení), metalurgie – hornictví, hutnictví, slévačství, kovotepectví, kovolitectví, textilní výroba (bavlna, len)
  3. společenské vztahy- kmenová svazy s kmenovými náčelníky
  4. duchovní život – přechod od animismu (víra v nadpřirozené síly) k polyteismu (víra ve více Bohů)

 

Doba železná

  • tis. př.n.l. – 1. tis. n.l.
  • Halštat – naleziště v Rakousku
  • Latém – naleziště ve Švýcarsku

 

  • Hospodářství – rozšířená výroba a použití kovových nástrojů -> pracovní nástroje, zbraně
    • – nejdominantnější jsou Keltové
    • prameny:
      • řecký – Herodotor, Strabon
      • římský – Titus Livius, G. J. Caesar
    • pravlastí Keltů jsou:
      • Východní Francie + Alpy
      • Švýcarsko
      • Jižní Německo
      • část Českých zemí

 

  • Keltové nikdy nevytvořili ani náznak jednotného státního útvaru, protože byli kmenově roztříštění, tvořilo je asi 60 kmenů: Bójové, Britové, Belgové, Helvítové
  • Keltský partikularismus – nejednota v organizaci, duševním životě

 

  • Struktura
    • – v čele byl král, k ruce měl ozbrojenou družinu (šlechta) -> druidové (kněží, duchovní, vzdělanci -> znali písmo) a bohatší a chudší řemeslníci
    • – opida= sídla keltů (základní jednotka každého kmene)
    • – Keltové byli pro Římany Gálové
    • – byli nejschopnější v nezemědělském odvětví (zpracovávání kovu)

 

  • Duchovní život
    • partikularismus – každý kmen uctíval své vlastní Bohy
    • kult pěstovali druidové (znali mytologii, písmo i základy věd, věřili v nesmrtelnost duše a reinkarnaci)

 






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: