Vokální činnosti – hudební výchova

 

   Otázka: Vokální činnosti

   Předmět: Hudební výchova

   Přidal(a): Marcela Kozáková

 

Vokální činnosti – intonační, rytmický a hlasový výcvik

Pěvecké dovednosti a návyky, intonace a její metody, rytmus, metrum, tempo, prostředky k vyjádření rytmu, hlasová, dechová a artikulační technika a cvičení, příklady z praxe, metodické postupy, didaktické hry

 

  • Charakteristika pěveckých dovedností a návyků:

– správné držení těla (stát, sedět rovně – volná bránice)

– správné dýchání (pro zpěv typické žeberně brániční –  dechová opora)

– správné tvoření tónu (měkký začátek, procvičování intonace – důležitá hlasová cvičení)

– správná artikulace (důležité samohlásky, pořádně otevírat pusu)

– důležité kolektivní i sólové zpívání

 

– učitel by měl zvládat zpívat s doprovodem nástroje

– trénovat s dětmi i zpěv a capella

– učitel by měl zvládat základní dirigentská gesta

– dodržování hygienických zásad

 

  • INTONACE A JEJÍ METODY

Intonace = správné nasazení tónu co se týče výšky

– měla by být čistá, přiměřeně hlasitá, ale zároveň výrazná

– je dobré spojovat intonaci s pohybem ruky

– můžeme využívat intonační schody

 

METODY INTONACE

2 základní metody:

  • tonální – založená na vnímání jednotlivých tónů jako stupňů určité stupnice
  • intervalová -založená na uvědomování si intervalových vztahů mezi tóny, nutná znalost intervalů

 

Metoda opěrného trojzvuku:

– tonální metoda

– intonujeme vzhledem k základnímu kvintakordu

– zakladatel Bohumil Čeněk

– rozvíjí harmonické cítění

– BČ vytvořil pomůcku – papírovou klaviaturu barevně rozlišenou

 

Nápěvková intervalová metoda:

– založena na intervalech

– zakladatel František Lýsek

– vytvořil nápěvky = modely z vybraných písní, byly stálé, je důležité naučit děti celou píseň

– využíval prstovou osnovu – z levé ruky, každý prst má tón, mezery také

 

Metoda tonální písňová:

– tonální

– zakladatel Ladislav Daniel

– metoda opěrných písní (seznam písní – modely)

– nejsou důležité intervaly, ale stupně- začíná 2.stupněm

– naučit celou píseň

– využívá intonační schody

 

  • RYTMUS

– je daný notami různých délek v taktu

– souvisí s ním METRUM = střídání přízvučných (lehkých) a nepřízvučných (těžkých) dob

– souvisí s TEMPEM = rychlost metra

Prostředky k vyjádření rytmu: základní je hra na tělo – tleskání, pleskání, dupání, luskání

– nejpřirozenější složka hudby

– měli bychom ho procvičovat nejdřív, střídat jednotlivé činnosti a rozvíjet tvořivost

– hry, metody:

  • rytmická ozvěna
  • štafeta (posíláme si rytmický celek)
  • domino (k základnímu si každý přidá svůj celek)
  • rytmický kánon (přidávají se)
  • hádanky (vytleskáme rytmus písničky)
  • diktát (tleskáme a děti zapisují)
  • neúplný takt (dostanou zápis s chybami a opravují je)

 

  • VOKÁLNÍ ČINNOSTI

– cílem je naučit děti správnému tvoření tónů

– správná tvorba tónu závisí na:

  • dechu
  • artikulaci
  • technickém tvoření tónu

 

  • DECH – práce s dechem

– vytvoření dechové opory, používáme žeberně brániční dýchání

– k tomu nám slouží DECHOVÁ CVIČENÍ:

  • vestoje, vleže
  • přirozené (každý vydrží svoje)
  • nezvedat ramena, děti si položí ruku na břicho, ruka se má sama zvedat
  • nikdy ve forte, buď piano nebo mezzoforte
  • vláček
  • na samohláskách se pozná, zda mají dechovou
  • pozor na přídechy – NE
  • přivonění k vůni (kytičce) – nádech
  • foukat do peříčka – na výdech – může být různě rychlé
  • ARTIKULACE

 

– souvisí hlavně se samohláskami, ty jsou nositelem melodie

– pozor na správnou výslovnost

– musí mít uvolněnou dolní čelist

 

samohláska A

  • – čelist jde hodně dolů
  • – mezera mezi zuby je 2-3 prsty
  • – má největší rezonanční prostor
  • – navozujeme: zívání, horká brambora v puse

 

– samohláska O

  • – čelist dolů, koutky k sobě
  • – jako hra na kapra

 

– samohlásky E, I

  • – do úsměvu
  • – u I zpíváme tvrdé Y
  • – nechat prostor mezi zuby alespoň na jeden prst

 

– samohláska U

  • – tvoříme ji přes dvojhlásku OU
  • – k procvičení artikulace:
    • rozezpívání vjá, vjé,vjí, vjó, vjú
    • ma, me, mi, mo ,mu
    • do, re mi, fa, so, la, si, do = solamizační slabiky

 

  • TECHNICKÉ TVOŘENÍ TÓNU

– navození hlavového tónu – nácvik

– vrcholná vokální činnost

– souvisí s ním měkké hlasové začátky

– k navození slouží cvičení:

  • zpěv brumendo
  • hra na zvonky bim, bam
  • začínáme 5. st.stupnice – napodobování skákání míče ze schodů bom
  • od 5.tónu k 1.tónu stupnice

– úzce souvisí s dechem, dechová opora

 

  • HLASOVÁ CVIČENÍ

– měla by být součástí každé hodiny, předcházet každému zpívání

– neměla by být technicky ani intonačně náročná

– u dětí vycházíme z písniček – Ovčáci, Kočka leze dírou

– měla by mít menší hlasový rozsah, max. kvinta

– rozezpívat se potišeji, max. v mezzoforte

– u vyspělejších dětí můžeme použít až oktávu – Vyletěla holubička

– můžeme provádět s doprovodem nástroje – dobré u méně pěvecky rozvinutých dětí

– bez doprovodu nástroje –  rozvíjí hudební myšlení – hudební paměť – tonální cítění

– nejlepší na rozezpívání A, O

– můžeme použít cvičení od 5 dolů, od 3 dolů

– je důležité cvičení opakovat i přidávat nové

– při nácviku písně můžeme k rozezpívání využít úryvek z písničky






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: