Úvod do studia dějepisu – maturitní otázka z dějepisu

 

   Otázka: Úvod do studia dějepisu

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Jan Gutvirt

 

Historie (dějiny):

paměť lidstva, souhrn dějů, které se staly v určitém časovém sledu.

2 pohledy:

  1. širší pohled: každý proces v přírodě a společnosti
  2. užší pohled: pouze vývoj lidské společnosti

 

Historická věda (dějepis):

– seznamuje s historií lidstva

– popisuje vývoj způsobu života lidí od nejstarších dob po současnost

– zachycuje díla významných osobností, ale i běžný každodenní stereotyp v minulosti

– postihuje vývoj lidstva po všech stránkách: vývoj morální, intelektuální, fyzický…

– popisuje umění, kulturu, tradice

 

Historické metody:

  1. heuristika: shromažďování historických pramenů a literatury
  2. kritika pramenů: odhalování nesrovnalostí, omylů či přímých výmyslů v zájmu objektivního poznání minulosti
  3. interpretace: výklad materiálů, jejich rozbor
  4. syntéza: shrnutí, zhodnocení, vyvození závěrů

 

Druhy historické literatury:

monografická: knihy popisující jednu osobnost (Václav IV.)

syntetická: knihy popisující minulost z více pohledů, komplexně, globálně (Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě)

regionální: knihy popisující dějiny jedné lokality, jednoho místa, proto regionální (Škola v Německém Brodě)

 

Význam studia minulosti:

– poznání vývoje společnost, minulosti

– poučení pro přítomnost, porozumění současnosti (protože minulost nás obklopuje a ovlivňuje)

– pohled na svět v co největších souvislostech, rozhled, všeobecné znalosti

– historické vědomí je jedním ze zdrojů citových pout k domovu, vlasti, národu

 

Historické etapy:

pravěk:

  • nejdelší epocha
  • trval miliony let
  • 3 miliony let až 3 000 př.n.l. (v Evropě pravěk končí ale později)

starověk: 3 000 př.n.l. – 476 (zánik říše západořímské)

středověk: dělí se na

  1. raný: 5.-11. st.
  2. vrcholný: 11.-pol. 14. st.
  3. pozdní: pol. 14. st.

a, 1492 objevení Ameriky

b, 1453 dobytí Konstantinipole (Cařihradu, Istanbulu)

c, 1517 Martin Luther zveřejnil 95 tezí, které přibil na vrata kostela

novověk

 

Historické prameny:

– zdroje informací o minulosti

– dokumenty doby

– umožňují rekonstrukci minulosti, její zkoumání a hodnocení

– jsou rozděleny na:

 

  • hmotné (trojrozměrné)

– pozůstatky člověka a jeho činností: výtvorů – nástroje, zbraně, zbytky staveb, umělecká díla.

– o nejstarší době se získávají archeologickým výzkumem – vykopávky.

– uloženy v muzeích, galeriích

 

  • obrázkové
    • symbolické: mapy, plány náčrty, schématy ukazují tehdejší krajinu a její vývoj
    • vlastní: obrazy, fotografie, film musí být autentické

– uloženy v knihovnách, archivech, galeriích

 

  • ústně tradované (narativní, tradiční)

– mýty, pověsti, písně, vyprávění pamětníků

– dochovány v ústní podobě

 

  • písemné

 

A) úřední:

– listiny (darovací, zříkací)

– katastry (soupisy půdy)

– urbáře (soupisy povinností poddaných)

– inventáře panství

– účetní knihy

– matriky (zaznamenáná narození, sňatku, úmrtí)

– zemské desky (zápisy majetku a zákonů)

 

B) soukromé

– korespondence, deníky, paměti

 

C) vyprávěcí

– letopisy, kroniky, anály

 

– uloženy v archivech a knihovnách

 

  • zvukové, audiovizuální

– magnetofonové záznamy, filmy, videokazety, CD disky, CD ROMy

 

Pro každou epochu jsou typické určité druhy pramenů:

– pravěk: vykopávky, první nástroje, kosterní pozůstatky

středověk: legendy, letopisy, kroniky, stavby (tvrze, hrady), nářadí

novověk: spisy + periodika (tisk), stavby stroje

nejnovější období: fotografie, zvukové záznamy, filmy, videové záznamy.

 






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: