Tanky 2. světové války – seminární práce

dějepis

 

   Otázka: Tanky 2. světové války

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Jindřich Pospíšil

 

 

Obsah

 

1.  Úvod do Seminární práce

Téma, popis, představení

Tato seminární práce se zabývá tanky v období 2. světové války a těsně před ní, což znamená v letech 1935 až 1945. Chtěl bych se zmínit o všech tancích, které významněji ovlivnily válku a její výsledek. Dále bych se chtěl zaměřit na zajímavé okolnosti tankového boje a na celkový vývoj tanků v tomto období. Jak probíhal vývoj tanků a k jak velkému posunu vlastně došlo? Čemu tento vývoj pomohl v nevojenské sféře a jak tanky ovlivnily automobilový průmysl? K jak velkému pokroku došlo při vývoji tankových děl a čím byl pokrok způsoben? V následujících kapitolách uvedu jednotlivé tanky s jejich základními parametry a popisem. Tanky tak bude možné porovnat v rámci jednoho státu i mezi jednotlivými státy, čímž zjistíme, jak pokročil vývoj. V jedné z kapitol bych se chtěl věnovat boji pěchoty proti tankům, jelikož tento typ boje ovlivnil spoustu bitev a například i celou Finskou válku. Dále bych se chtěl věnovat vývoji tankových motorů a tomu, jak ovlivnily automobilový průmysl.

 

Zhodnocení heuristiky

K danému tématu jsem měl k dispozici dostatečně velké množství odborné literatury, veliké množství internetových zdrojů a dostatečné množství odborných časopisů. Jelikož od jednoho autora jsem měl k dispozici více knih, vše na sebe navazovalo. Vše se shodovalo i s knihami jiných autorů s časopisy a s internetem. Jako svůj hlavní zdroj bych chtěl uvést knihy Lehké tanky, Těžké tanky a Stíhače tanků. Všechny 3 knihy jsou od autora Ivo Pejčocha, citace k těmto knihám naleznete na poslední stránce seminární práce.

 

Rozdělení tanků do kategorií

Ve své seminární práci používám základní rozdělení tanků do kategorií Lehké tanky, Střední tanky, Těžké tanky, Stíhače tanků.

 

Lehké tanky

Lehký tank je slabě pancéřovaný, díky čemuž dosahuje poměrně vysoké rychlosti. Lehké tanky byly vyráběny a používány především na začátku 2. světové války. V průběhu války však ztratily svou bojovou hodnotu, protože až na pár výjimek nedokázaly konkurovat ostatním tankům. Proto byly používány jako průzkumná vozidla. Největší érou lehkých tanků lze označit hlavně období těsně před 2. světovou válkou, občanskou válku ve Španělsku a začátek 2. světové války.

 

Střední tanky

Jak už z názvu vypovídá, jsou střední tanky střední cestou mezi Těžkými tanky a Lehkými tanky. Střední tank je vozidlo, které je již poměrně dobře pancéřované a zároveň se dokáže pohybovat rychle. Střední tanky se uplatnily proti jiným středním tankům, proti stíhačům tanků a za určitých okolností dokázaly střední tanky zničit i těžký tank, proto byly používány po celou dobu války a bylo jich vyrobeno obrovské množství.

 

Těžké tanky

Těžké tanky byly pancéřovaná monstra s obrovskými děly. Tyto pojízdné pevnosti sehrály v 2. světové válce klíčovou roli. Měly však i řadu slabin – nižší rychlost, sníženou pohyblivost a menší dojezd. Tyto nedostatky se ovšem postupně dařilo alespoň částečně eliminovat.

 

Stíhače tanků

Charakteristikou pro stíhače tanků je slabší pancéřování a velmi silné dělo. U některých stíhačů tanků se použilo dělo z těžkého tanku na méně pancéřovaný stroj se silným motorem, díky čemuž dokázal stíhač tanků vyvinout velikou rychlost. Díky silnému dělu se používaly proti středním i těžkým obrněncům a měly poměrně velký úspěch. Těžký tank často objely a zaútočily z boku či zezadu, kde nebyl nepřítel tak silně pancéřovaný a tím ho zničily.

 

Popis jednotlivých parametrů

Pancéřování – U pancéřovaní uvádím rozpětí v mm, nejvíce byl tank pancéřovaný na přední straně, naopak zezadu a zespodu nejméně.

Osádka – počet členů posádky tanku.

Motor – rychlost tanků uvádím maximální a po silnici, v terénu byla výrazně nižší.

Dojezd uvádím maximální a po silnici. V terénu měly tanky vyšší spotřebu.

Délka – Šířka – Výška – uvádím v metrech.

 

2. Lehké Tanky

Osa – Německo

Panzerkampfwagen I

Pancéřování 13 mm
Výzbroj dělo
Výzbroj kulomety 2x 7,92 mm
Osádka 2
Hmotnost 6 t
Motor 100 hp, 40 km/h
Dojezd 140 km
D–Š–V 4,42 x 2,06 x 1,72

První Panzerkampfwagen byl postaven již v roce 1932 pod krycím označením Landwirtschäftlicher Schlepper (zemědělský traktor), především na zmatení britsko-francouzských inspektorů. Vývoj tanku byl svěřen koncernům MAN a Henchel. Tank byl bezproblémový. Jediné, co nedostačovalo, byl výkon motoru, proto se přidal výkonnější a vznikl tak Panzerkampfwagen I Ausf. B, který se 100 koňskými silami a až 3000 otáčkami za minutu dokázal jet rychlostí až 40 km/h, proto byl také ze všech verzí nejpoužívanější. Od tanku byla dále odvozena spousta modifikací, ať už silnější velitelské tanky, plamenometný tank Flammpanzer I nebo malý, silně pancéřovaný tank Panzer. I Ausf. F, který sloužil jako podpora pěchoty. Poprvé byl tank Panzerkampfwagen I použit v občanské válce ve Španělsku, dále při Anšlusu Rakouska, obsazení Československa, a poté na východní i západní frontě. Plamenometné tanky Flammpanzer I byly nasazovány hlavně v Africe, v bojích u Tobruku. Flammpanzer měl ale velkou slabinu, při zásahu se stal velmi nebezpečným, a proto byl postupně stažen. Tanky nejpoužívanější verze Ausf. B byly dále nasazeny při napadení balkánských zemí, kde měly úspěch hlavně proto, že zde nepřátelské tanky téměř nepotkaly. Při operaci Barbarossa se ukázalo, že je lze použít jen jako průzkumná vozidla, jelikož v boji už Sovětským tankům nedokázaly konkurovat. Naopak v Africe vydržely tankové divize 5. Leichtedivision a 15. Panzerdivision, které jimi disponovaly, z celé první linie nejdéle.

 

Panzerkampfwagen II (Ausf. L)

Pancéřování 14,5 – 30 mm
Výzbroj dělo 1x 20 mm
Výzbroj kulomety 1x 7,92 mm
Osádka 3–4
Hmotnost 11,8 t
Motor 200 hp, 60 km/h
Dojezd 290 km
D–Š–V 4,63×2,14×2,02

Oproti taku Panzerkampfwagen I byl Pzkf. II těžší, lépe pancéřovaný a lépe vyzbrojený. V červenci roku 1934 byly podmínky pro nové vozidlo zaslány firmám Krupp Essen, Henchel a MAN, finálním výrobcem se stal nakonec MAN. Verze Ausf. L je až poslední verzí tohoto tanku. Oproti tomu první verze tanku měla horší motor, menší dojezd i slabší pancéřování, což jí ale činilo lehčí. Panzerkampfwagen II měl skvěle odpružený podvozek a silný motor, díky čemuž byly poměrně rychlé. Poprvé byly vyzkoušeny ve Španělsku, například na Eboru a v Katalánsku. Dále se účastnily anšlusu Rakouska, obsazení Československa, útoku na Polsko, kde jich bylo nasazeno více než 1200, a dále bojů na Balkáně a v Africe, kde byly používány až do kapitulace v roce 1943. Naopak v bojích na východní frontě i při operaci Barbarossa, kde bylo nasazeno celkem 750 kusů, se prokázaly nevýhody jejich konstrukce, když nebyly schopny konkurovat Sovětským tankům. Proto byly používány jako průzkumné tanky nebo přemístěny k protipartyzánským jednotkám, darovány slovenské armádě a armádám Německých spojenců na blízkém východě.

 

Osa – Itálie

Fiat 3000

Pancéřování 6–16 mm
Výzbroj dělo 1 x 37 mm
Výzbroj kulomety 2x 8 mm
Osádka 2
Hmotnost 5,9 t
Motor 63 hp, 21 km/h
Dojezd 130 km
D–Š–V 3,75×1,67,2,2

Jedná se o Italskou modifikaci Francouzského tanku Renault FT. Vozidlo vychází z francouzské konstrukce, má však lehce upravený podvozek, Italskou výzbroj, motor a převodovku. Pancéřování na čele, bocích a zádi má sílu 16 mm, dno spodní vany a stropní pancíř má však pouze 6 mm.

Přesto, že je konstrukce tohoto tanku ve své době již zastaralá a některými parametry odpovídá spíše tanku z konce 1. světové války, je používán například při útoku na Řecko. Při tomto útoku se Italům sice nepostaví žádní obrnění protivníci, ale nebezpečím je pro ně polní dělostřelectvo a jejich největším protivníkem je především horský terén. Ačkoliv je to podivem, tyto tanky byly použity ještě v druhé polovině druhé světové války při vylodění spojenců na Sicílii v srpnu roku 1943.

 

L 6/40

Pancéřování 15–40 mm
Výzbroj dělo 1x 20 mm
Výzbroj kulomety 1x 8 mm
Osádka 2
Hmotnost 6,8 t
Motor 70 hp, 45 km/h
Dojezd 200 km
D–Š–V 3,82×1,86×2,17

Tank L 6/40 vychází z tanků L3, které byly poprvé použity ve Španělské občanské válce, kde se však ukázalo vše, čeho se Italští odborníci obávali. Lehoučké a málo odolné tanky se nedokázaly prosadit proti jiným obrněncům a proti dělostřelectvu nevydržely zásah jakoukoliv ráží. Tank proto musel být přepracován a jeho finální modifikace vznikla až v roce 1940, s označením Carro armato L 6/40. Náběh výroby těchto tanků byl velmi pomalý, jelikož koncern Fiat musel řešit celou řadu dalších úkolů. V době, kdy tento tank opouštěl výrobní linky v nejvyšších počtech již lehké tanky svůj význam ve válce zcela ztratily a byly používány jen na průzkum a pro druhořadé útvary. Přesto sehrál tank L6/40 poměrně významnou roli hlavně na Balkánském poloostrově. Tyto tanky byly také nasazeny v Africe, ale již při přepravě byly potápěny spojeneckým letectvem. Největší prověrkou pro L6/40 bylo nasazení na východní frontě proti sovětským obrněncům, v oblasti Donbasu, kde italská armáda kryla německý postup. Poté ale Italové neměli šanci prosadit se na východní frontě, a proto se stáhli.

 

Sovětský svaz

T-26 (vz. 1938)

Pancéřování 15 mm
Výzbroj dělo 1x 45 mm
Výzbroj kulomety 1x 7,62 mm
Osádka 3
Hmotnost 10,25 t
Motor 90 hp, 30 km/h
Dojezd 200 km
D–Š–V 4,62×2,44×2,33

Tank T-26 vznikl z britského tanku Vickers Six Ton. Do SSSR bylo anglickou společností Vickers dodáno 15 těchto tanků. Ty byly Sovětskými konstruktéry rozebrány, pečlivě prostudovány a upraveny pro sovětské podmínky. Tank neměl slibovanou bojovou hodnotu, proto byl upraven do několika verzí, z nichž se stala nejnovější a nejpoužívanější verze vz. 1938. Tank byl poprvé použit ve Finsku, kde ale Sověti díky Finskému dělostřelectvu a drsné severské přírodě utrpěli značné ztráty, dále ve Španělsku, kam byly tanky dopravovány po železnici. Ve Španělsku byly tyto tanky použity například jako podpora pěchoty v bitvě u Madridu, kde zprvu dosáhly velkých úspěchů. Díky špatné organizaci byly ale poraženy. Ve 2. světové válce tyto tanky díky silnějšímu dělu překonávaly Německé tanky Panzerkampf I i Panzerkampf II. Používány byly až do roku 1942, kdy je nahradily tanky T-34.

 

BT – 7

Pancéřování 13–22 mm
Výzbroj dělo 1x 45 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,62 mm
Osádka 3
Hmotnost 13,9 t
Motor 500 hp, až 72 km/h
Dojezd 500 km
D–Š–V 5,66×2,29×2,42

První verze tanku BT vycházela přímo z Amerického tanku M 1931 Christie. Sověti ale tank dále usilovně vyvíjeli a vylepšovali. Tanky byly nasazeny ve válkách ve Finsku a ve Španělsku, kde se ukázala jejich hlavní slabina – aby mohly tanky dosáhnout co nejvyšší rychlosti, byly slabě pancéřované. Proti Německým obrněncům byly tyto tanky zcela bezmocné a do konce roku 1941 byly téměř všechny zničeny.

 

T-50

Pancéřování 37 mm
Výzbroj dělo 1x 45 mm
Výzbroj kulomety 1x 7,62 mm
Osádka 4
Hmotnost 13,8 t
Motor 300 hp, 50 km/h
Dojezd 250 km
D–Š–V 5,2×2,47×2,16

Tank T-50 byl do Sovětské výzbroje přiřazen dubnu roku 1941. Díky nedostatku motorů se jich však do německého útoku nepodařilo moc vyrobit. V boji byl nasazen například v Kalérii proti Finům, kterým se podařilo několik těchto tanků ukořistit. Díky nedostatku náhradních dílů přestali Sověti tyto tanky používat, Finové je však používali až do roku 1944. Ačkoliv tento tank v boji neměl téměř žádné úspěchy, představoval velký technický krok kupředu.

 

T-70

Pancéřování 15–45 mm
Výzbroj dělo 1x 45 mm
Výzbroj kulomety 1x 7,62 mm
Osádka 2
Hmotnost 9,20 t
Motor 2x 70 hp, 45 km/h
Dojezd 350 km
D–Š–V 4,28×2,42×2,04

Tanky T-70 vznikly z koncepce tanku T-60, který měl značné nedostatky. Těchto tanků postavili Sověti 8 226, nejvíce z lehkých sovětských tanků 2. světové války. Proto se účastnily téměř každé větší akce a vyznamenaly se například u Stalingradu, podílely se na bitvě u Kurska, i při osvobozování, například v bojích o Kyjev. Tank však nedokázal odolávat těžším střelám, což bylo jeho slabinou, nicméně byl používán až do konce 2. světové války.

 

Spojenci – USA

M2 (A4)

Pancéřování 6–25 mm
Výzbroj dělo (ne vždy) 1x 37 mm
Výzbroj kulomety 5x 7,62 mm
Osádka 4
Hmotnost 11,62 t
Motor 250 hp, 56 km/h
Dojezd 112 km
D–Š–V 4,39×2,49×2,64

Lehký tank M2 sehrál klíčovou roli ve výcviku nových Amerických tankistů. V druhé světové válce byl nasazen jen minimálně, například Britové ho používali v Indii, nebo byl také použit v bojích u Gudalcanalu. Jako téměř každý lehký tank během války úplně ztratil svojí bojovou hodnotu, jelikož nedokázal konkurovat silnějším strojům a dělostřelectvu.

 

M3/M5 Stuart (A1)

Pancéřování 25–51 mm
Výzbroj dělo 1x 37 mm
Výzbroj kulomety 3x 7,62 mm
Osádka 4
Hmotnost 15,1 t
Motor 296 hp, 58 km/h
Dojezd 160 km
D–Š–V 4,43×2,23×2,64

Tank Stuart vychází z lehkého tanku M2, má však lepší výzbroj, pancéřování a řadu dalších parametrů. Tento tank se vyráběl až do roku 1943. Část vozidel darovali Američané Britům, kteří je poté používali v bojích v Africe. Od tohoto tanku bylo odvozeno několik zkušebních modifikací, například M3E1 s dieselem Cummins HBS a další 4 modifikace.

Udává se, že těchto tanků bylo napříč všemi verzemi postaveno až 10 000. Američané jimi zásobovali své spojence, ať už Brity, nebo Sověty. Tyto tanky byly nasazeny téměř všude, v Pacifiku proti Japoncům, v Africe, na Sicílii i při vylodění v Normandii.

 

M24 Chaffe

Pancéřování 9,5 – 38 mm
Výzbroj dělo 1x 75 mm
Výzbroj kulomety 1x 12,7 mm, 1x 7,62 mm
Osádka 5
Hmotnost 18,4 t
Motor 2x 110 hp, 56 km/h
Dojezd 160 km
D–Š–V 5,56×3,01×2,77

Při bojích v Africe se ukázalo, že lehké tanky Stuart nedisponují potřebnou palebnou silou. Jelikož namontování těžšího kanonu na tank Stuart bylo technicky jen velmi těžko proveditelné, začali Američané s vývojem úplně nového tanku. V dubnu 1944 převzala Americká armáda 5 000 kompletních tanků M24 Chaffe, kterými Američané začali nahrazovat tanky M3 Stuart. Tyto nové lehké tanky s dobře vycvičenými posádkami dokázaly vítězit nad těžce pancéřovanými středními tanky Phanter a v momentu překvapení i nad těžkými tanky Tiger, proti kterým by ale v otevřeném boji neměly žádnou šanci. Nicméně, tank Chaffe byl jeden z mála lehkých tanků, který neztratil na bojové hodnotě a byl efektivně používán až do konce války. Nejvíce byly tyto tanky používány v Evropě. Posledním ozbrojeným konfliktem, kdy byly tanky M24 použity je až Korejská válka, kde měly vysoké ztráty. Spoustu těchto strojů Američané rozdali svým spojencům a například v Norsku byly používány až do poloviny 70. let 20. století.

 

Československo

LT vz. 35

Pancéřování 16-25 mm
Výzbroj dělo 1x 37 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,92 mm
Osádka 3
Hmotnost 10,5 t
Motor 120 hp, 34 km/h
Dojezd 160 km
D–Š–V 4,90×2,055×2,37

Tank LT vz. 35 byl vyroben automobilkou Škoda. Jedná se o jeden z tanků, které proslavily Československo a o jeden z nejlepších lehkých tanků na začátku války. Těmito tanky byla vyzbrojena Československá armáda i řada dalších armád, jelikož byl tank hojně exportován. Jedná se o páteř Československých ozbrojených sil. Jednou z nevýhod tohoto tanku byla jeho složitá konstrukce, s jejíž opravou si posádky nevěděly rady. Po obsazení Němci byly tanky zabaveny a odvezeny jinam na území říše. Němci tank přejmenovali na Panzerkampfwagen 35 t a používali ho hlavně na západní frontě v počátku války. Tanky se také objevily ve výzbroji rumunské armády a v jejich následných bojích se Sověty.

 

Panzerkampfwagen 38 (t)

Pancéřování 10–30 mm
Výzbroj dělo 1x 37 mm
Výzbroj kulomety 1x 7,92
Osádka 4
Hmotnost 11,8 t
Motor 225 hp, 64 km/h
Dojezd 200 km
D–Š–V 4,7x 2,2x 2,17

Tento tank byl vyroben až v letech protektorátu. Spolupracovaly na něm všechny české automobilky – motor Praga, konstrukce Škoda, výroba ČKD. Němci tank pojmenovali Panzerkampfwagen 38 (t). Tank byl nasazen na všech frontách, nejvíce do roku 1942. Tank si také velmi oblíbili Švédové, kteří na jeho základech postavili několik vlastních tanků.

 

  stát rok výroby pancéřování dělo motor Celkem vyrobeno
tank
Pzkf. I Německo 1932–1940 13 mm 100 hp, 40 km/h 2 100
Pzkf. II Německo 1934–1940 14,5 – 30 mm 20 mm 200 hp, 60 km/h 1 900
Fiat 3000 Itálie 1936–1940 6–13 mm 37 mm 63 hp, 21 km/h 1200
L 6/10 Itálie 1940–1941 15–40 mm 20 mm 70 hp, 45 km/h 300
T-26 SSSR 1938–1940 15 mm 45 mm 90 hp, 30 km/h 12 000
BT-7 SSSR 1935–1939 13–22 mm 45 mm 500 hp, 72 km/h 2 700
T-50 SSSR 1941–1942 37 mm 45 mm 300 hp, 50 km/h 290
T-70 SSSR 1941–1943 15–45 mm 45 mm 2x 70 hp, 45 km/h 8 220
M2 USA 1935–1942 6–25 mm 37 mm 250 hp, 56 km/h 704
M3 USA 1941–1944 25–51 mm 37 mm 296 hp, 58 km/h 22 700
M24 USA 1944–1945 9,5 – 38 mm 75 mm 2x 110 hp, 58 km/h 4 800
LT vz. 35 PČM 1936–1940 16–25 mm 37 mm 120 hp, 34 km/h 500
Pzkf. 38 (t) PČM 1939–1942 10–30 mm 37 mm 225 hp, 64 km/h 1 400

 

3. Střední Tanky

Osa – Německo

Panzerkampfwagen III

Pancéřování 30 mm
Výzbroj dělo 1x 37–50 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,92 mm
Osádka 5
Hmotnost 22,3 t
Motor 300 hp, 40 km/h
Dojezd 155 km
D–Š–V 5,41×2,95×2,44

Prvních sérií tanku bylo vyrobeno velmi málo a byly použity hlavně při napadení Polska. V roce 1940 byl tank přepracován, zesílen a začal se vyrábět ve velkém množství. Velkou chybou byl však 50 mm kanon, který nedokázal prostřelit pancíř Sovětských tanků, proto musely být tanky složitě přezbrojovány. Výroba tohoto tanku skončila v srpnu roku 1943. Celkem se vyrobilo přes 4 500 těchto strojů.

 

Panzerkampfwagen IV

Pancéřování 30-80 mm
Výzbroj dělo 1x 75 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,92 mm
Osádka 5
Hmotnost 25 t
Motor 300 hp, 38 km/h
Dojezd 200 km
D–Š–V 5,92×2,88×2,68

Mezi nejúspěšnější tanky 2. světové války patří bez pochyb i tank Panzerkampfwagen IV. Stal se páteří Německých tankových sil a s průběžnými modernizacemi byl vyráběn až do konce války a objevil se téměř všude, kde se ukázala německá armáda. Zajímavostí je, že mechanismus otáčení věže byl u některých verzí tanku poháněn elektricky. Celkem bylo vyrobeno přes 9 000 těchto strojů.

 

Panzerkampfwagen V Panther

Pancéřování 50-110 mm
Výzbroj dělo 1x 75 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,92 mm
Osádka 4
Hmotnost 45,5 t
Motor 700 hp, 46 km/h
Dojezd 177 km
D–Š–V 8,86×3,4×2,98

Z hlediska parametrů, pancéřování, děla a motoru se jedná o jeden z nejsilnějších středních tanků. Jeho obrovskou nevýhodou ale byly velmi vysoké výrobní náklady a silná poruchovost motoru a celé hnací soustavy. Zajímavostí je, že při bojích v Ardenách byly tyto tanky úmyslně maskovány do podoby Amerického stíhače tanků M10. Proti Sovětským i Americkým středním tankům a stíhačům se uplatnil, nicméně díky jeho vysokým výrobním nákladům se vyrobilo pouze něco málo přes 4 800 strojů, zatímco Spojenci vyráběli po desítkách tisíců.

 

Sovětský Svaz

T-28

Pancéřování 40-80 mm
Výzbroj dělo 1x 76 mm
Výzbroj kulomety 3x 7,62 mm
Osádka 6
Hmotnost 27,8 t
Motor 500 hp, 45 km/h
Dojezd 220 km
D–Š–V 7,44×2,81×2,82

Tento tank byl poprvé nasazen ve Finské válce, kde se ukázala jeho hlavní slabina – slabé pancéřování, které bylo původně jen 20–30 mm. Následně došlo k zesílení pancíře na 40–80 mm. Tank obsahoval některá pokroková zařízení jako například elektrické otáčení věže. Po zesílení pancíře byla největší slabinou tohoto tanku jeho poruchovost, hlavně u pohonné jednotky. Tank byl velmi nespolehlivý. Celkem se vyrobilo okolo 500 strojů.

 

T-34/76

Pancéřování 52 mm
Výzbroj dělo 1x 85 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,62 mm
Osádka 5
Hmotnost 26,5 t
Motor 500 hp, 53 km/h
Dojezd 300 km
D–Š–V 6,29x3x2,74

T-34/76 byla rannější verze tanku T-34 se a vyráběla do roku 1943. Ranné verze tanku T-34 měly často problémy s motorem, což snižovalo jejich bojovou hodnotu. Tyto problémy se však Sovětům podařilo úspěšně vyřešit, a proto není divu, že tanky T34 patří mezi nejúspěšnější tanky 2. světové války. Tanků T-34/76 se celkem vyrobilo přes 35 000. Nejvíce se jich vyrobilo v roce 1943.

 

T-34/85

Pancéřování 75-90 mm
Výzbroj dělo 85 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,62 mm
Osádka 5
Hmotnost 32 t
Motor 500 hp, 55 km/h
Dojezd 300 km
D–Š–V 8,15x3x2,6

Tank T-34/85 je bezpochyby jeden z nejlepších středních tanků 2. světové války, a významně ji ovlivnil. Oproti předchozímu modelu byly již všechny tyto tanky vybaveny radiostanicemi a byly méně poruchové. Došlo také k řadě vylepšení, například k zesílení pancíře, stabilizaci děla a spoustě dalších. Tank se začal vyrábět v roce 1944. Celkem bylo vyrobeno necelých 32 000 strojů.

 

Spojenci – USA

M3 Lee

Pancéřování 37–50 mm
Výzbroj dělo 75 mm
Výzbroj kulomety 3x 7,62 mm
Osádka 4-6
Hmotnost 27,9 t
Motor 370 hp, 40 km/h
Dojezd 193 km
D–Š–V 5,64×3,12x2x72

Střední tank M3 Lee byl považován za dočasnou výzbroj Amerického tankového vojska. Tank svými parametry nijak nevynikal, proto byl nahrazen tanky Sherman. Nicméně Britové tento tank používali až do roku 1942 a na Barmě dokonce až do konce války.

 

M4 Sherman

Pancéřování 51–108 mm
Výzbroj dělo 1x 75 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,62mm, 1x 12,7 mm
Osádka 5
Hmotnost 30,3 t
Motor 400 hp, 39 km/h
Dojezd 193 km
D–Š–V 5,84×2,62×2,74

Američané se zpočátku snažili o co nejrychlejší a co nejekonomičtější tank, proto vzniklo obrovské množství různých variant. Nakonec se ale tanky Sherman velmi osvědčily a staly se jednou z klíčových zbraní spojenců. Shermany vycházely z dřívějšího amerického tanku M3, na rozdíl od svého předchůdce však nesly 75 mm kanón ve věži, nikoliv v korbě. Jeho sériová výroba začala v říjnu roku 1941. Celkem se vyrobilo přes 40 200 strojů.

 

M4A3E8 Sherman Easy 8

Pancéřování 37-108 mm
Výzbroj dělo 1x 76 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,62mm 1x 12,7 mm
Osádka 5
Hmotnost 32,3 t
Motor 500 hp, 47 km/h
Dojezd 193 km
D–Š–V 6,27×2,68×2,97

V roce 1944 dosahovaly tanky M4 Sherman vrcholu svého vývoje. Potřeba standardizace jednotlivých náhradních dílů za účelem zjednodušení práce a zlepšení výkonnosti opravárenských a zásobovacích jednotek způsobila vývoj tanku Sherman Easy 8. Došlo k vylepšení odpružení podvozku, dále bylo přidáno tzv. mokré uskladnění munice, což snižovalo riziko požáru nebo výbuchu. Kanon tohoto Shermana měl ráži 76 mm a střílel s úsťovou rychlostí 780 m/s. Na vzdálenost 1 000 m dokázal tento tank prostřelit pancíř silný 102 mm, maximální dostřel byl 13 700 m. Easy 8 byl nejoblíbenějším tankem Americké armády 2. světové války, hlavně pro jeho spolehlivost, jednalo se o nejlepší ze všech Shermanů. Produkce se rozeběhla začátkem roku 1944 a pokračovala až do konce války. Celkem se vyrobilo okolo 10 000 strojů.

 

  stát rok výroby pancéřování dělo motor celkem vyrobeno
tank
Pzkf. III Německo 1939–1943 30 mm 37 nebo 50 mm 300 hp, 40 km/h 4 500
Pzkf. IV Německo 1939–1945 30–80 mm 75 mm 300 hp, 38 km/h 9 000
Pzkf. V Německo 1942–1945 50–110 mm 75 mm 700 hp, 46 km/h 4 800
T-28 SSSR 1932–1941 40–80 mm 76 mm 500 hp, 45 km/h 500
T-34/76 SSSR 1940–1944 52 mm 85 mm 500 hp, 53 km/h 35 000
T-34/85 SSSR 1944–1945 75–90 mm 85 mm 500 hp, 55 km/h 32 000
M3 Lee USA 1941–1942 37–50 mm 75 mm 370 hp, 40 km/h 6 250
M4 Sherman USA 1942–1945 51–108 mm 75 mm 400 hp, 39 km/h 40 200
M4A3E8 Easy 8 USA 1944–1945 37–108 mm 76 mm 500 hp, 47 km/h 10 000

 

4. Těžké Tanky

Osa – Německo

Panzerkampfwagen VI Ausf. E Tiger

Pancéřování 80–100 mm
Výzbroj dělo 1x 88 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,92 mm
Osádka 5
Hmotnost 57 t
Motor 650 hp, 45 km/h
Dojezd 100 km
D–Š–V 8,45×3,7×3

Německý tank Tiger je bez pochyby nejslavnější tank 2. světové války. V prvopočátku se o lukrativní zakázku na jejich výrobu utkaly 2 automobilky – Porsche a Henchel. Zakázku nakonec získal Henchel s konstrukcí od slavného tankového technika Dr. Ing. Erwina Aderse. Trup a věž tanku byla chráněna silnými pancéřovanými deskami, které byly na tank navařeny. Silnou stránkou tanku byl jeho podvozek a jeho motor. Díky perfektně sestrojenému podvozku dosahoval tank mimořádné pohyblivosti. Díky silnému motoru mohl i při své veliké hmotnosti dosáhnout rychlosti až 45 km/h. Oproti tomu byla nevýhodou jeho spotřeba, na 100 km spotřeboval tank při jízdě po silnici 535 l paliva a při jízdě v terénu až 935 l. Díky tomu měl také malý dojezd. Zajímavostí je, že se tento tank mohl brodit až do hloubky 4 metrů, na tank se namontoval kovový vzduchový stožár a vývod spodin. Během války došlo samozřejmě k různým modifikacím a úpravám tanku, nicméně se jedná spíše o drobná vylepšení nebo pokusy o vylepšení. Poprvé byl tank nasazen v srpnu roku 1942 na bojištích u Leningradu. Díky nevhodnému bahnitému terénu zde však Němci o polovinu tanků přišli. Tigery se také zúčastnily známého střetnutí v Kasserinském průsmyku, kde způsobili Němci Spojencům vysoké ztráty. Tigery dále bojovaly s Američany u Maksnassy (Afrika) a u Medardy až do kapitulace Němců v Africe. Proti Sovětům se ukázaly například v bitvě u Ladožského jezera a u Černiševa a ve spoustách dalších bitev. Obecně platí, že těžkých tanků nebyl nikdy dostatek. Tigerů se Němcům podařilo vyrobit přes 1 300.

 

Panzerkampfwagen VI Tiger II

Pancéřování 80–180 mm
Výzbroj dělo 1x 88 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,92 mm
Osádka 5
Hmotnost 69,8 t
Motor 700 hp, 38 km/h
Dojezd 170 km
D–Š–V 10,27×3,75×3,09

Na základě zkušeností s tanky Tiger byl vyvinut stroj, označovaný jako Tiger II. Nejedná se ovšem pouze o nový model, ale o zcela nový typ tanku s velkými odlišnostmi. Na vzdálenost 1 000 metrů prorazil tento tank 193 mm pancíře, na 2 000 metrů 153 mm pancíře. První Tiger II byl vyroben v roce 1943 a brzy následovala sériová výroba. Všechny Tigery byly samozřejmě vybaveny vysílačkami. V červenci roku 1944 byly tanky poslány na východní frontu, kde se Němci snažili zastavit Sovětskou ofenzívu. Střetli se například v bitvě u Branova, kde ale Němci utrpěli těžké ztráty. Dále byly stroje použity v bojích v Normandii a obraně Říše před útokem Spojenců z obou stran. Hlavní nevýhodou tohoto tanku byla jeho vysoká spotřeba paliva. Celkem bylo vyrobeno necelých 500 strojů.

 

Sovětský Svaz

IS-2

Pancéřování 60–100 mm
Výzbroj dělo 1x 122 mm
Výzbroj kulomety 3x 7,62 mm
Osádka 4
Hmotnost 46 t
Motor 520 hp, 37 km/h
Dojezd 130 km
D–Š–V 9,83×3,07×2,73

Is-2 je společně s Tigerem II nejsilnějším tankem 2. světové války. Výjimečné je u něho hlavně dělo, s úsťovou rychlostí 800 m/s, teoretickým dostřelem až 15 km, dělo, které na vzdálenost 1500 metrů dokázalo prorazit kolmo ocelovou desku silnou 150 mm. Tanky IS-2 byly poprvé nasazeny v dubnu 1944 v oblasti Tarnopolu. Dále se tanky IS-2 zúčastnily bojů v Rumnsku, Bělorusku, a prakticky na celé východní frontě až do konce války. Is-2 představoval pro Němce velmi nepříjemné překvapení, jelikož ho dokázali jen těžko zničit. IS-2 měl nižší hmotnost, a proto byl velmi dobře pohyblivý. Vzájemné střety Tigerů a IS-2 byly však vzácností. Tank IS-2 se používal až do 60. let, například v Severní Koreji a v Číně. Celkem se vyrobilo okolo 3 500 strojů.

 

Spojenci – USA

M26 Pershing

Pancéřování 76–102 mm
Výzbroj dělo 90 mm
Výzbroj kulomety 2x 7,62 mm
Osádka 5
Hmotnost 41,9 t
Motor 500 hp, 40 km/h
Dojezd 162 km
D–Š–V 8,63×3,5×2,77

Spojenci na západní frontě zoufale volali po silnějším tanku, Americké Shermany totiž neměly proti Německým Tigerům žádnou šanci. Výsledkem byl tank M26 Pershing, který byl ovšem použit až na úplném konci války. Celkem se do konce války vyrobilo zhruba 2 200 strojů. Pershingy byly hojně nasazovány v Korejské válce, kde se i uplatnily.

 

  stát rok výroby pancíř dělo motor celkem vyrobeno
tank
Pzkf. VI Tiger Německo 1942–1944 80–100 mm 88 mm 650 hp, 45 km/h 1 300
Pzkf. VI Tiger II Německo 1944–1945 80–180 mm 88 mm 700 hp, 38 km/h 500
IS-2 SSSR 1943–1945 60–100 mm 122 mm 520 hp, 37 km/h 3 500
M26 USA 1944–1945 76–102 mm 90 mm 2 200

 

5. Stíhače tanků

Osa – Německo

Jagdpanzer IV

Pancéřování 20–80 mm
Výzbroj dělo 1x 75 mm
Výzbroj kulomety 1x 7,92 mm
Osádka 4
Hmotnost 25,8 t
Motor 265 hp, 40 km/h
Dojezd 310 km
D–Š–V 8,5×3,17×2,24

Tank vznikl z podvozku středního tanku Panzerkampfwagen IV. Program na vývoj tohoto tanku se rozeběhl v roce 1942. Sériová výroba začala v lednu 1944. V důsledku Spojeneckého bombardování se však výroba dramaticky snížila. Zajímavostí je tvar tanku. Všechny plochy na něm byly našikmené tak, aby po nich střely sklouzávaly dolů pod tank nebo úplně mimo.  Celkem se podařilo vyrobit zhruba 2 000 strojů. Tank byl nasazován až do konce války a ukázal se jako velmi efektivní zbraň.

 

Jagdpanzer

Pancéřování 40–80 mm
Výzbroj dělo 1x 88 mm
Výzbroj kulomety 1x 7,92 mm
Osádka 5
Hmotnost 45,5 t
Motor 700 hp, 55 km/h
Dojezd 260 km
D–Š–V 9,87×3,27×2,71

Tank vznikl rekonstrukcí tanku Panther v lednu roku 1942. Jedná se o jeden z nejlepších stíhačů tanků 2. světové války. Samotná produkce začala v únoru roku 1944. Jako spousta dalších Německých tanků však trpěl enormní spotřebou paliva. Zajímavostí je tvar tanku. Všechny plochy na něm byly našikmené tak, aby po nich střely sklouzávaly dolů pod tank nebo úplně mimo.   Sériová výroba tanku probíhala až do koce války. Celkem se Němcům podařilo vyrobit zhruba 500 strojů. Tank se ukázal jako efektivní i proti těžkým Sovětským tankům.

 

Sovětský Svaz

SU-85

Pancéřování 45 mm
Výzbroj dělo 1x 85 mm
Výzbroj kulomety nebyly
Osádka 4
Hmotnost 29,5 t
Motor 500 hp, 55 km/h
Dojezd 300 km
D–Š–V 8,13x3x2,3

Vývoj stíhačů tanků v SSSR byl velmi ovlivněn Německem a jejich vpádem. Když se na Sovětském území objevily první Tigery bylo zřejmé, že Německé tanky představují obrovskou hrozbu. Sověti disponovali lepšími děly, a proto vzali základ z tanku T-34 a nasadili na něho 85 mm kanon. Vznikl tank SU-85. Nebylo na co čekat, sériová výroba proto začala velmi rychle. Velkou slabinou tohoto tanku byly, respektive nebyly kulomety, zcela chyběly, proto tank nebyl vhodný jako podpora pěchoty. Tyto tanky se ukázaly i v bitvě o Dukelský průsmyk. Celkem se jich vyrobilo přes 2 500.

SU-100

Pancéřování 45–75 mm
Výzbroj dělo 1x 100 mm
Výzbroj kulomety nebyly
Osádka 4
Hmotnost 31,6 t
Motor 500 hp, 50 km/h
Dojezd 300 km
D–Š–V 9,45x3x2,24

Na podzim roku 1943 zahájil známý Sovětský konstruktér F. F. Petrov vývoj nového protitankového kanonu ráže 100 mm. Podvozek, pohonná jednotka a další součásti byly převzaty z úspěšného tanku SU-85, k nim se namontovalo již zmíněné 100 mm dělo. Takto vznikl tank SU-100. Sériová výroba se rozběhla v září, roku 1944. Celkem se vyrobilo zhruba 2 500 strojů. Zajímavostí je, že v Albánii, Severní Koreji a dalších zemích byly tyto tanky ve výzbroji až do konce 20. století.

 

Spojenci – USA

M 10 Wolwerine

Pancéřování 19–57 mm
Výzbroj dělo 1x 76,2 mm
Výzbroj kulomety 1x 12,7 mm 1x 7,62 mm
Osádka 5
Hmotnost 29,6 t
Motor 344 hp, 40 km/h
Dojezd 320 km
D–Š–V 6,82×2,05×2,89

Tento stíhač vznikl na základě tanku M4A2 Sherman.  První prototyp tanku byl hotový již v lednu roku 1942. Poprvé se tyto tanky objevily na bojištích v Africe v srpnu, roku 1942. Dále se Spojenci s těmito tanky vylodili na Sicílii, odkud postupovali dále a bojovali až do konce války. Tyto tanky se objevily i při vylodění v Normandii a na Blízkém Východě. Lze říci, že tento stíhač se v bojích osvědčil a byl úspěšným, ačkoliv měl i své nedostatky. Celkem se vyrobilo přes 6 500 těchto strojů.

 

M18 Hellcat

Pancéřování 13-25 mm
Výzbroj dělo 1x 76 mm
Výzbroj kulomety 1x 12,7 mm
Osádka 5
Hmotnost  17,7 t
Motor 460 hp, 80 km/h
Dojezd 200 km
D–Š–V 6,65×2,87×2,16

V dubnu roku 1942 pověřilo velení Amerických pozemních sil koncern General Motors vývojem stíhače tanků s větší mobilitou, než má M10, vyzbrojeného 76 mm kanonem. Legendární tank Hellcat měl proto zcela novou pohonnou jednotku a spoustu dalších nových komponent. Výroba se rozběhla v červenci roku 1943 a do konce války se vyrobilo zhruba 2 500 strojů. Tyto tanky disponovaly opravdu velikou mobilitou a rychlostí i v terénu, což bylo ideální pro taktiku objíždění nepřátelských tanků. Aby to bylo možné, byl tank pancéřovaný jen velmi slabě.

 

M36 Jackson

Pancéřování 19–127 mm
Výzbroj dělo 1x 90 mm
Výzbroj kulomety 1x 12,7 mm
Osádka 5
Hmotnost 28,6 t
Motor 344 hp, 42 km/h
Dojezd 240 km
D–Š–V 7,46×3,23×3,05

Na základech tanku M10 vznikl silnější a těžší stíhač tanků. Aby Americké tanky mohly konkurovat silným Německým byl tento tank vybaven 90 mm kanonem, stejným, jako měl těžký tank M26. Podvozek a další součástky vycházely z M10, tank byl však více pancéřovaný. Tank byl vyroben a použit až na konci války, přesto do ní dokázal zasáhnout a ovlivnit jí. Velmi se proti Němcům osvědčil.

Celkem se vyrobilo zhruba 1 000 strojů.

 

  stát rok výroby pancéřování dělo motor Celkem vyrobeno
tank
Jagdpanzer IV Německo 1943–1945 20–80 mm 75 mm 265 hp, 40 km/h 2 000
Jagdpanzer Německo 1944–1945 40–80 mm 88 mm 700 hp, 55 km/h 500
SU-85 SSSR 1943–1944 45 mm 85 mm 500 hp, 55 km/h 2 500
SU-100 SSSR 1944–1945 45–75 mm 100 mm 500 hp, 50 km/h 2 335
M10 USA 1942–1943 19–57 mm 76,2 mm 344 hp, 40 km/h 6 500
M18 USA 1943–1944 13–25 mm 76 mm 460 hp, 80 km/h 2 500
M36 USA 1944–1945 19–127 mm 90 mm 344 hp, 42 km/h 1 000

 

6. Tankové motory, jejich vývoj, zdokonalování a přínos současnosti

V průběhu 2. světové války a v době těsně před jejím začátkem (v letech 1938–1945) došlo k obrovskému pokroku ve výrobě motorů.

V letech 1938 a 1939 se vyráběly hlavně lehké tanky. V této době byly motory v Německých tancích značně zaostalé. Pro porovnání v tanku Panzerkampf 1 se nacházel benzínový šestiválec HL45P s výkonem 150 hp, maximální rychlostí 45 km/h a velmi malým dojezdem. V tanku Panzerkampf II byl šestiválcový motor HL62, který s výkonem 140 hp dosáhl maximální rychlosti 40 km/h, dojezd už měl lepší. Ve stejné době v Sovětském svazu byl v tanku BT-7 motor M-5 se silou 400 hp a maximální rychlostí 75 km/h, což byla jeho značná výhoda. Jeho dojezd byl oproti Německým tankům dvojnásobný, až 450 km – díky nižší spotřebě a větším palivovým nádržím.

Občanská válka ve Španělsku ukázala mnoho nedostatků u tanků na obou stranách. Úplně největší nedostatky měly Italské tanky, které ovšem měly nedostatky po celou dobu 2. světové války. Němcům i Sovětům ukázala občanská válka to, že lehké tanky jsou velmi zranitelné a nejlepší bude, věnovat se vývoji silněji pancéřovaných strojů s těžšími děly. Tím však vzrostla jejich hmotnost natolik, že vznikla nová kategorie tanků – střední tanky. S tím přišla i nová éra motorů. Na Německé straně byly tanky Pzkf. III a Pzkf. IV s motory o síle 300 hp a rychlostí až 40 km/h. Později přišli Němečtí konstruktéři s tankem Pzkf. V, který se chlubil silou 700 hp a rychlostí až 48 km/h. Achillovou patou všech Německých tanků byla jejich vysoká spotřeba paliva a malé nádrže, proto byl většinou jejich dojezd na 1 nádrž maximálně 100 km, ačkoliv se tento problém snažili Němci vyřešit, do konce války se jim to nepodařilo. Dá se ale říci, že v tento okamžik se Němci vyrovnali Sovětům a Američanům.

Sověti měli např. Střední tanky T34 se silou 500 hp, které byly rychlejší, dosahovaly rychlosti až 53 km/h a měly dvojnásobný dojezd.

Na americké straně byly nejvýraznějšími středními tanky Shermany, se silou 500 hp, rychlostí až 48 km/h a dojezdem maximálně 200 km.

V této době došlo na obou stranách k výraznému pokroku. Motory byly silnější, ale zároveň spolehlivější, stroje dosahovaly vyšší rychlosti i přes zvýšenou hmotnost. V této době byla taky nejvyšší sériová výroba, všechny 3 strany vyráběly tanky po desítkách tisíců.

Ve druhé polovině 2. světové války byl tankový boj vyrovnaný, a proto se všechny 3 strany předháněly v tom, kdo vyrobí těžší a silněji pancéřovaný tank se silnějším dělem. Díky této vývojové cestě došlo opět k velikému zvýšení hmotnosti tanků, a proto byly potřeba ještě silnější motory.

Na Německé straně v tomto období nacházíme legendární tanky Tiger. Tank Tiger 1 měl benzínový dvanáctiválec Maybach HL 210 P45 o obsahu 2 135 ccm se sílou 650 hp při otáčkách 2500 za minutu. Převodovka byla vybavena osmi stupni pro jízdu vpřed a čtyřmi pro couvání. Při ujetí 100 km však motor spotřeboval na silnici okolo 535 l paliva a v terénu se spotřeba vyšplhala až k 1 000 l.

Ke konci války přišli Němci s tankem Tiger II. Motorem tohoto tanku byl benzinový dvanáctiválec Maybach HL 230 P30 o obsahu 2304 ccm a výkonu 700 hp při 3 000 otáčkách za minutu. Uchladit takovýto motor nebylo nic snadného, proto měl čtyři chladiče a speciální zařízení pro pohyb v mrazivých podmínkách. U tohoto tanku se již Němcům podařilo mírně snížit spotřebu, dojezd tanku prodloužili o 70 km.

V Sovětském svazu byl nejpoužívanějším těžkým tankem tank IS-2. Oproti Německým Tigerům II byl lehčí o 24 tun. Proto Sovětům stačil slabší motor, o síle 520 hp a rychlosti 37 km/h. V některých parametrech byly proto na konci války Německé motory před Sovětskými.

Na Americké straně je nejznámější a nejpoužívanější tank M26, s motorem téměř stejným jako měl Sovětský IS-2.

Výroba těžkých tanků byla nákladná, provoz byl nákladný, a navíc byly pomalé. Proto se objevila varianta takzvaných samohybných děl, kterým říkáme stíhači tanků. Většinou šlo o méně pancéřovaný rychlý tank s velmi silným motorem a velmi silným dělem. Dokázaly ničit střední i těžké tanky, byly levnější, ale více zranitelné. V těchto strojích nacházíme vývojově nejdokonalejší motory 2. světové války.

Na Německé straně nalezneme například tank Jadgpanther s benzínovým dvanáctiválcem Maybach HL 230 P 30 o výkonu 700 hp s rychlostí až 55 km/h a jako obvykle vysokou spotřebou.

V Sovětském svazu se jedná o tanky SU-85 a SU-100 s motory o výkonu 500 hp a rychlostí až 55 km/h.

Na americké straně nalezneme naprostý unikát, tank přezdívaný jako Hellcat, tank M18. Jedná se o nejrychlejší tank 2. světové války s motorem R-975-C4 se silou 460 hp dokázal vyvinout rychlost až 80 km/h, a přitom měl dojezd dvakrát vyšší než Německý Jadgpanther.

Celkově došlo u všech 3 velmocí k obrovskému pokroku za krátký časový úsek. Pokrok byl ve výrobě, tanky se vyráběly rychle a s menší poruchovostí, vyráběly se složité, ale silné motory, a proto tanky mohly být těžší. Proto byla potřeba silnější děla. Všechny tyto 3 parametry byly na sobě navzájem závislé. Po válce vývoj pokračoval, ale promítl se již i do civilního sektoru v zemědělství, v automobilovém průmyslu apod. Nicméně tyto motory nebyly parametricky srovnatelné s těmi tankovými, jelikož provoz takového traktoru či automobilu by se velmi prodražil.

 

7. Tanková děla a jejich vývoj

Vypuknutí druhé světové války přineslo do konstrukce tanků nové impulsy. S tím, jak se dařilo vyrábět stále výkonnější pohonné jednotky, bylo možné stroje silněji pancéřovat a instalovat do nich výkonnější kanóny větších ráží. Tento vývoj proměnil i tankovou věž, jejíž rozměry se neustále zvětšovaly, aby byly schopny pojmout stále mohutnější zbraňové systémy. Řada zemí začala rovněž přecházet na německý systém rozmístění osádky, kde měli ve věži místo tři muži – velitel, nabíječ a střelec, s jasně rozdanými úlohami.

Toto rozložení se ukázalo jako velmi efektivní a přešlo i do poválečného období. V důsledku zavádění moderních protitankových prostředků a kumulativních granátů, se armády snažily zvýšit ochranu tanků přídavným pancéřováním, montovaným na nejvíce ohrožené části trupu a na věže. Ve velké míře je v druhé polovině války používaly zejména německé ozbrojené síly.

Díky technickému výzkumu se na sklonku války podařilo některé tanky vybavit prvními systémy stabilizace hlavně, které umožnily vést mířenou palbu i za jízdy. Koncem války se na věžích začaly objevovat první funkční infrasystémy, dovolující vést bojovou činnost i v noci.

Tankový kanón lze také osadit na kolovou lafetu, potom jej nazýváme taženým protitankovým kanónem a jím vyzbrojený vojenský útvar protitankovým dělostřelectvem.

Ve druhé světové válce měl největší tankový kanón ráži 122 mm (tank IS), nejmodernější tanky “západní” konstrukce používají kanóny ráže 120 mm, tanky ruského původu 125 mm. Existují i projekty a prototypy tankových kanónů větších ráží. Zatímco tanky dokáží vyvinout a vyrábět i méně vyspělé státy, vyvinout a vyrábět tankový kanón dokáže skutečně jen hrstka států. V letech 1939 a 1940 měly nejsilnější kanony Sověti, jejich tank měl ráži 45 mm a střílel rychlostí zhruba 15 zážehů za minutu. V této době začíná vývoj a výzkum mnohem lepších děl a tanků, jehož plody sklízely velmoci v následujících letech. Pokud bychom měli vybrat nejlepší dělo z kategorie lehkých tanků, bylo by jím bez pochyby americký kanon z tanku M24 Chaffe jménem M6. Kanon M6 měl ráži 75 mm a hlaveň dlouhou 39 ráží. K boji proti letadlům byl k dělu přidělán i 7,62 mm kulomet. Tento lehký tank přišel na svět až v roce 1943, kdy už se jiné lehké tanky nepoužívaly, ale dokázal čelit i středním tankům a stíhačům. V letech 1941–1942 došlo k velkému pokroku hlavně na straně Německa. Z lehkých děl tanků Pzkf I a II se Němci dostali až k 50 mm dělům tanku Pzkf. III a 75 mm dělům tanků Pzkf. IV. Králi tankových děl ale zůstávali Sověti. V této době došlo k vytvoření tanků T34 s 85 mm kanony, které měly po této stránce nad Němci i nad Američany značný náskok. Děla byla spolehlivá, rychlá s velikou ráží a začaly se objevovat první elektricky řízená děla, zatím spíše ve fázi testování. Období 1943-1945 patřilo těžkým tankům a tankovým stíhačům. Tyto 2 typy tanků spojuje 1 společné, dělo.

Těžké tanky měly těžká děla, která probila prakticky cokoliv. Nejtěžší z těchto děl bylo na tanku IS-2. Kanon se nazýval D-25 T a s ráží 122 mm a hlavní dlouhou 43 ráží dokázal účinně dostřelit na vzdálenost 5 km. Maximální dostřel tohoto kanonu byl 15 km. Každý náboj vážil zhruba 25 kg. Úsťová rychlost tohoto děla byla 800 m/s a na vzdálenost 1 500 m prorazil kolmo ocelovou desku silnou 150 mm. Německo bylo ke konci války již velmi vyčerpané, nicméně se Němci snažili Sovětům vyrovnat a vyrobili prototyp kanonu s podobnými parametry a ráží 125 mm. Válka ale skončila dříve, než se tento kanon stihl řádně otestovat.

Na stíhače tanků byla většinou nasazována upravená děla z těžkých tanků, v tom byla jejich síla. Proto i v této kategorii vítězí Sověti s upraveným kanonem D-25 T.

 

8. Přínosy technického vývoje tanků za 2. světové války pro současnost

Vývoj tanků ovlivnil hlavně automobilový průmysl. Výroba tanků přinesla automobilkám přísun peněz, prestiž i mnoho cenných zkušeností. Většina motorů, které byly vyráběny do tanků byly však pro civilní sektor nepoužitelné, hlavně kvůli jejich vysoké spotřebě. Nicméně některé použitelné byly a ty ostatní tento sektor ovlivnily sekundárně nebo byly různě upravovány, či byly snižovány jejich parametry a použili se do traktorů, nákladních i osobních automobilů a do dalších strojů. Takto tomu bylo hlavně v Evropě, Američané své tanky rozdávali jejich spojencům. Automobilky dokázaly vyrábět rychleji a efektivněji než před válkou, ale chvíli trvalo, než se přeorientovali zpět z vojenského na civilní sektor. U vítězných mocností potom vojenský vývoj hojně pokračoval s obrovskými novými zkušenostmi z boje.

Dieselové motory se pro svou výkonnost a nízkou cenu velmi osvědčily a dostaly se do popředí, benzínové motory také nezaostávaly.

Převodovky vyráběné do motorů tanků měly často 12 a více rychlostních stupňů a byly velmi spolehlivé. Nové převodovky pro civilní sektor potom vycházely přímo z těch válečných.

 

Z vývoje pancéřování obrněnců vznikla spousta nových druhů oceli a dalších slitin. Chemické složení bylo upravováno tak, aby ocel byla co nejtvrdší a vydržela vše. Do slitin se přidávaly nové prvky, které to zaručovaly.

Vozidlo C [%] Mn [%] Si [%] Cr [%] Ni [%] Mo [%] Ostatní
Tiger 0,4 0,9 0,5 2,7 1,5 V = 0,15 % Pmax, Smax = 0,03 %
T-34 0,4 0,8 0,4 2,2 0,5 0,18 V = 0,2 %
T-55 0,33 0,5 0,35 2,3 2,3 0,34
BVP 0,26 1,4 1,4 0,3 0,5 0,2 Pmax, = 0,035 % Smax = 0,03

 

Označení oceli Chemické složení oceli [%]
C Mn Si Cr Ni Mo S P B Tvrdost HB/ tloušťka plechu C Mn Si Cr Ni Mo S P B [mm]
2P 0,23 0,29 1,2 1,6 1,2 1, max 0,30 max 0,50 0,15 0,25 max 0,030 max 0,035 444-514/4-7 388-495/8-14 363-495/15-20

Další nové typy oceli: ARMOX: 370 T, 440 T, 500 T, 600 T

 

9. Závěr Seminární práce

Ve 2. světové válce hrály tanky významnou roli. Došlo jejich obrovskému vývoji a zdokonalení. Tanky rozhodovaly bitvy, a nakonec i celou válku. Největší tankovou velmocí byl Sovětský svaz, ačkoliv Německo i Spojené Státy Americké se mu vyrovnávali a v některých ohledech Sověty i překonali. Tanky a tankový vývoj významně ovlivnily automobilky. Každá automobilka v období před válkou a během války vyráběla tanky, nebo minimálně jejich součástky, proto tanky ovlivnily automobilový a celkově strojírenský průmysl. Dále tanky ovlivnily chemický a hutní průmysl, jelikož ocel a případně další kovy, používané k jejich pancéřování byly neustále zdokonalovány příměsemi různých prvků. Vznikly tím zcela nové typy ocele. Na začátku války byly v Německu vyráběny tanky společně s traktory a po válce byly některé tanky na traktory přestavovány, nebo se vyráběly nové traktory na základě zkušeností s výrobou součástek pro tanky. Tím se dostáváme do zemědělství, které bylo tanky také sekundárně ovlivněno. Větší množství lepších traktorů odvedlo rychleji více práce než předtím zvířata, lidé či staré stroje. Zemědělství ovlivnilo hlavně potravinářský průmysl, případně textilní. Úspěšné tanky nebyly po válce zničeny. Velmoci je používaly k šíření svého vlivu tím, že je rozdaly svým slabším spojencům na Blízkém východě, v Asii nebo v Africe. Díky těmto tankům spojenci velmocí, a i tyto velmoci sílily na moci, proto se tyto stroje objevily ještě ve spoustě vojenských konfliktů a výrazně ovlivnily světové dějiny i po konci 2. světové války. Můžeme jmenovat například Korejskou válku, kde se střetly staré sovětské a staré americké tanky z 2. světové války, dále například konflikt v Palestině nebo i válku ve Vietnamu.

Veliký vývoj tanků v období 2. světové války byl způsoben hlavně tím, že Němci se snažili dohnat Sověty v bojové síle vyrobených tanků, síle pancíře i děla, Američané se snažili dohnat Němce a Sověti se snažili zůstat tankovou velmocí. Tankové bitvy proto byly velmi vyrovnané a záleželo spíše na okolnostech, různých detailech a na množství nasazených tanků, nikoliv jen na parametrech děla, pancíře a motoru. Při vývoji vzniklo obrovské množství tanků, prototypů tanků nebo modifikací tanků, které se neosvědčily a nebyly proto použity nebo naopak vývoj byl příliš komplikovaný a nákladný, a na tyto výzkumy navázali později v poválečných letech Sovětští a Američtí konstruktéři.

 

10. Zdroje a citace

Knižní:

  • DOYLE, H. L. a. Panzerkampfwagen IV Ausf.G, H a J 1942-45: východní fronta 1941-43. Praha: Grada, 2013. Duel (Grada). ISBN 978 80 247 2888 9.
  • FORCZYK, Robert. Stíhače tanků vs KV-1: průsmyk Kasserine 1943. Praha: Grada, 2010. Duel (Grada). ISBN 978 80 247 4668 5.
  • FORCZYK, Steve a Tom JENTZ. T-34-85 vs M26 Pershing: Korea 1950. Praha: Grada, 2012. Duel (Grada). ISBN 978-802-4725-208.
  • HIGGINS, Leland S. Tanky a bojová vozidla 2. světové války: nejvýznamnější tanky a obrněná vozidla, jejich historie, vývoj a boj. Praha: Naše vojsko, 2008. Svět křídel. ISBN 978 80 247 53881.
  • CHANT, Christopher. Tanky: nejvýznamnější tanky a obrněná vozidla, jejich historie, vývoj a boj. Praha: Naše vojsko, 2014. Svět křídel. ISBN 978-802-0614-681.
  • NESS, Leland S. Tanky a bojová vozidla 2. světové války: nejvýznamnější tanky a obrněná vozidla, jejich historie, vývoj a boj. Praha: Naše vojsko, 2008. Svět křídel. ISBN 978-802-0609-540.
  • PEJČOCH, Ivo. Encyklopedie tanků a vozidel obrněných jednotek od 1. světové války do současnosti: dějiny vývoje a nasazení stíhačů tanků od první světové války do současnosti. Cheb: Naše vojsko, 2010. Svět křídel. ISBN 978-802-0611-147.
  • PEJČOCH, Ivo. Encyklopedie tanků a vozidel obrněných jednotek od 1. světové války do současnosti: dějiny vývoje a nasazení stíhačů tanků od první světové války do současnosti. Praha: Naše vojsko, 2010. Svět křídel. ISBN 978 80 247 3466 8.
  • PEJČOCH, Ivo. Lehké tanky: dějiny vývoje a nasazení lehkých tanků od první světové války do současnosti. Cheb: Svět křídel, 2012. Svět křídel. ISBN 978-808-7567-180.
  • PEJČOCH, Ivo. Stíhače tanků: dějiny vývoje a nasazení těžkých tanků od první světové do studené války. Cheb: Svět křídel, 2013. Svět křídel. ISBN 978-808-7567-371.
  • PEJČOCH, Ivo. Těžké tanky – ocelová pěst: dějiny vývoje a nasazení těžkých tanků od první světové do studené války. Cheb: Svět křídel, 2010. Svět křídel. ISBN 978-808-6808-765.
  • ROTTMAN, Gordon L. Střední tank M3 vs Panzerkampfwagen III: průsmyk Kasserine 1943. Praha: Grada, 2010. Duel (Grada). ISBN 978-802-4734-057.
  • ZALOGA, H. L. a Tom JENTZ. Stíhač tanků M10 vs útočné dělo StuG III: východní fronta 1941-43. Praha: Grada, 2009. Válečná technika. ISBN 978 80 247 5108 5.
  • ZALOGA, Robert a Tom JENTZ. Panther vs Sherman: Ukrajina 1943. Praha: Grada, 2009. Duel (Grada). ISBN 978 80 247 3406 4.
  • ZALOGA, Steve a Tom JENTZ. PzKpfw IV vs Sherman: Francie 1944. Praha: Grada, 2017. Duel (Grada). ISBN 978-802-7104-024.
  • ZALOGA, Steve a Tom JENTZ. T-34-85 vs M26 Pershing: Korea 1950. Praha: Grada, 2012. Duel (Grada). ISBN 978-802-4743-202.

 

Internetové:

  • Valka.cz [online]. Česká republika: Eduard Dokoupil, 2018 [cit. 2019-05-30]. Dostupné z: https://www.valka.cz/15630-Vyvoj-druhovalecnych-proudovych-motoru-u-firmy-Heinkel
  • Valka.cz [online]. Česká republika: Radek Seiner, 2004 [cit. 2019-05-30]. Dostupné z: https://www.valka.cz/10554-Produkce-americkych-tanku-za-2-svetove-valky
  • Valka.cz [online]. Česká republika: Radislav Svoboda, 2002 [cit. 2019-05-30]. Dostupné z: https://www.valka.cz/589-Tankove-motory
  • Vhu.cz [online]. Česká republika: Ivo Pejčoch a Andrej Halada, 2019 [cit. 2019-05-30]. Dostupné z: http://www.vhu.cz/veze-tanku-a-jejich-promeny-ve-20-stoleti-2-cast/
  • Vojsko.net [online]. Česká republika: Lukáš Vinsigr, 2016 [cit. 2019-05-30]. Dostupné z: https://www.vojsko.net/pozemni-technika/44-tanky/3330-nemecke-tanky-druhe-svetove-valky
  • Vutbr.cz [online]. Česká republika: David Arnošt, 2009 [cit. 2019-05-30]. Dostupné z: https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=15719
  • Vutbr.cz [online]. Česká republika: Ondřej Fikar, 2017 [cit. 2019-05-30]. Dostupné z: https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=149742

 

Časopisy:

  • Centurion. Centurion. Praha, Česká republika, 2019, 2019(1/2019), 20, 21, 22, 60, 61, 62,63.
  • Největší Esa Panzerwaffe. Válka Revue. Praha, Česká republika, 2018, 2018(9/2018), 6, 7, 8, 9, 10.
  • Tanková vojska US Army. Vojska. Praha, Česká republika, 2018, 2018(33), 29-43.
  • Zrození Monstra. Historia Bellica. Praha, Česká republika, 2018, 2018(5/2018), 12, 13, 14, 15.

 

Historický pramen:

  • KAISER, Vladimír a Kristina KAISEROVÁ, ed. Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Městský úřad Ústí nad Labem, 1995. ISBN 80-901-7615-1.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: