Starověký Řím

 

   Otázka: Starověký Řím

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): kukinek

 

 

Periodizace dějin:

  • Etruská civilizace (10. – 8. st. př.n.l.)
  • Řím královstvím (8. st. – 510 př.n.l.)
  • Řím republikou (510 – 27 př.n.l.)
  • Řím císařstvím (27 – 476 př.n.l.)

 

Itálie v době železné

  • tis. př. n. l.
  • přírodní podmínky Apeninského poloostrova:
    • území ohraničeno ze tří stran mořem
    • pobřeží málo členité
    • na severu Alpy, řeky Pád a Tiber
    • příznivé podnebí
    • Itálie = největší obilnice světa
    • zemědělská země
    • území cca 5x větší než řecké
  • různorodé etnické složení Apeninského poloostrova
    • indoevropské a předindoevropské obyvatelstvo
      • ligurské kmeny
      • ilyrské kmeny
      • italické kmeny :Latinové (oblast Říma), Samnité
      • Etruskové (kolem Neapole, předindoevropané)
      • Kartaginci
      • Řekové
      • Féničané
      • Keltové (galové)

 

Etruskové

  • většina území Itálie, hlavně středoitalské oblasti (kromě jihu – Řekové)
  • neznámý přesný původ
    • 3 teorie o původu:
      • domácí původ
      • migrace ze severu (přes Alpy z Evropy)
      • migrace z východu (Lýdie) z Malé Asie
  • forma vlády:
    • nezávislé městské státy (v čele králové – lukumoni; např. Tarquinie, Boloňa, Florencie, Veje, Pisae ) = konfederace městských států
    • nevytvořili jeden stát
  • kultura:
    • jazyk neznámý
    • písmo (z řecké alfabety si vytvořili vlastní → základ latinky)
    • náboženství – bohové s lidskou podobou; posmrtný život; hrobky; věštění z vnitřních orgánů zvířat
  • umění
    • nekropole (pohřebiště), sarkofágy, nástěnné malby
    • práce s kovy
  • mnohem vyspělejší než jejich sousedé
  • Ovládli oblast Latia – vesnice, pravděpodobně založili Řím na pahorku Palatin
  • úcta k ženám
  • způsobem obživy zemědělství → terasovitá pole (odvodňování)
  • vývoz luxusních výrobků, obchod s Kelty a Řeky
  • znalost stavby klenby a oblouku
  • podíleli se na založení Říma (přinesli tógu, umění, náboženské zvyky, stavění kamenných oblouků, systém kanalizace a závody na válečných vozech)
  • pád Etrusků:
    • po bitvě u Kýmé ovládli mořské oblasti Řekové
    • podmanili si je Římané (podlehla všechna etruská města)
  • Zemědělci – terasovitá pole; řemeslníci, dálkový obchod (okolí Středozemního moře, S pobřeží Afriky, MA, oblasti kolem Černého moře, Řecko, Dánsko, české země, Velká Británie)
  • Společnost:
    • Městské státy (Volsinie, Tarquinie, Řím, Véje)
    • 7. – 6. st. př.n.l. rozvoj etruské civilizace
    • 5. st. př.n.l. – Etruskové čelí Keltům
    • 4. st.  př.n.l. – války s Římany, v r. 265 př.n.l. dobyli Římané (Latinové) poslední etruské město Volsinii

 

Galové

  • Pádská nížina
  • Galli“ = Keltové → Galové (příslušníci keltských kmenů obývajících Galii)
  • nejnižší postavení prostý lid (bezprávná a utlačovaná rasa), privilegovanou vrstvou druidové a válečná šlechta
  • stavba oppid (hrazené pevnost, nestavěli si města)
  • základní organizační jednotkou rod nebo klan
  • polyteistické náboženství (animismus – připisování lidských vlastností neživým věcem)
  • při romanizaci galština nahrazena lidovou latinou, ze které se vyvinula francouzština

 

Italikové

  • indoevropský původ
  • v Itálii žili už od pravěku
  • s jejich příchodem začala doba železná
  • chovatelé koz a ovcí
  • množství kmenů (Sabinové, Samnité, Umbrové, Latinové kolem ústí Tiberu založili Řím) → tehdy nejpočetnější etnická skupina
  • postupně podrobeni a romanizováni

 

Kartáginci

  • Pobřeží Sardinie, Korsiky i Sicílie
  • dnešní Tunis
  • jazyk – punština (dialekt féničtiny) → nástupci Féničanů
  • skvělí mořeplavci
  • politický oponent Říma
  • centrem Kart Chadašt (Kartágo – založeno jako fénická kolonie, její obyvatelé si postupem času podřídili okolní kolonie a začali svou vlastní kolonizační činnost → Palermo, Marsala …)

 

Řekové

  • pobřeží Sicílie (např. Syrakúsy) a jižní Itálie (např. Tarent)
  • zakládání kolonií
  • boje s Etrusky o Korsiku (ale Etruskům pomohli Kartaginci)
  • při porážce Tarentu ztrácí vládu nad jihem Itálie

 

Založení Říma

  • mýtus o založení Říma:
    • byla dvojčata Romulus a Rémus (Aeneasovi se podařilo utéct z hořící Tróje, usadil se v Itálii a jeho dvojčata odkojila vlčice)
    • v dospělosti vzniklo nepřátelství mezi bratry → Romulus Réma zabil a založil město Róma (753 př. n. l.)
  • Řím byl v ústí řeky Tiberu (mokřada, bažiny)
    • vznikl spojením několika latinských vesnic na pahorcích
    • vliv Etrusků → odvodnění bažin mezi pahorky („cloaca maxima“ = velká stoka)
    • založeno náměstí (nejznámější Forum Romanum – sloužilo k politickým, náboženským i společenským schůzím a setkáním)
  • Římané svůj původ odvozují od Trójan

 

Řím v době královské

  • 753-510 př. n. l.
  • vliv Etrusků → vysušení močálů (cloaca maxima, viz 5.2)
  • 7 římských králů – podle tradice (měli etruský původ)
  • nejprve Řím řízen systémem kurijních sněmů (comitia curiata) založeného na původu každého občana → největší moc staré římské rodiny
  • šestý král reformuje společenský systém → setninové sněmy (comitia centuriata – občané uspořádáni do šesti tříd určených na základě jejich majetkového censu)
  • dále tributní/kmenové sněmy (comitia tributa; občané rozděleni do čtyř městských tribuí – každý kmen měl jeden hlas) a plebejské (concilium plebis)
  • společenské rozdělení:
    • král – moc soudní, vojenská, náboženská
    • senát – poradní sbor krále
  • rozdělení obyvatelstva:
    • patricijové – privilegovaní, plnoprávní
    • plebejové – neurození, neplnoprávní
    • proletarii – otroci/bezzemci, zcela nemajetní
  • Servius Tullius
    • nejvýznamnější reformátor ze všech králů
    • dal Římu pevné vojenské a administrativní zřízení, zrušil rodové uspořádání společnosti
    • rozdělil občany podle výše majetku do pěti tříd (každá z nich odváděla určitý počet vojáků do armády a byla zastoupena v setninovém sněmu), mimo toto zřízení stáli bezzemci (proletarii)
    • k rozdělení do majetkových tříd zavedl cenzus, tzn. majetkový odhad, který se až do Augustovy doby prováděl na Martově poli
    • rozdělil obyvatele do územních okresů (tribuí)
    • založil Dianin chrám na Aventinu
  • vyhnání posledního etruského krále Tarquinia Superba (byl krutý, ale zajistil Římu velkou moc) → konec království

 

Řím v období republiky

  • 510 př. n. l. – 27 př. n. l.
  • rés publica“ = věc veřejná; povinnost volit
  • patricijové – plnoprávní občané se všemi výsadami; urození; potomci původních obyvatel Říma
  • plebejové – potomci přistěhovalců; nemohli zastávat úřady; měli povinnosti (vojenská služba…)
  • otroci – majetek státu
  • zákaz sňatku mezi patriciji a plebeji
  • plebejské secese:
    • odchod (secese) plebejů z Říma, chtěli vytvořit nový stát→ patricijové ustoupili a vytvořili tribunát lidu (měl právo veta)
    • ke druhé secesi plebejové vynutili zapsání práva (vznik zákonů dvanácti desek → sepsání zvykového práva – rovnost občanů před zákonem, povoleny svatby mezi vrstvami) + plebiscity (usnesení plebejského sněmu zákonné)
    • Plebejské shromáždění – plebiscit = lidové hlasování
    • při poslední secesi splynutí patricijů a plebejů v jednu vrstvu (tzv. nobilita = bohatí; ale i proletariát = bezzemci)
    • Nobilita = nová společenská vrstva (bohatí patricijové a plebejové
  • Státní zřízení:
    • Konzulové – v čele republiky (2), nejvyšší vojenské velení
    • Prétoři – nejvyšší soudci, později i správci provincií
    • Cenzoři – nejvyšší úředníci, prováděli sčítání lidu a majetku, „cenzus“ = odhad majetku
    • Edilové – zásoba města a organizování slavností
    • Kvestoři – pomáhali konzulům a dbali na pořádek
    • Diktátor – volen na 6 měsíců v době vnějšího ohrožení, samovládce civilní i vojensk

 

Úřady v moci patricijů

  • dva konzulové na rok (v čele státu, od 43.let) X diktátor na 6 měsíců (v případě války)
  • cenzoři (dva na 5 let, odhad majetku = „census“, zařazení občanů do majetkových tříd)
  • senát (300 členů,sbor patricijů, doživotně; nejdůležitější politická instituce)
  • sněm (všichni občané)

 

Ovládnutí Itálie

  • podmanění si okolních latinských měst
  • „municipia“ – občané spojených měst se stávají občany Říma s omezenými právy
  • válka s Etrusky → dobytí města Veje (a jeho připojení k říši)
  • vpád Galů ze severu
    • oblehnou Řím, dobyjí ho (až na pevnost Kapitol)
    • obléhání Kapitolu → za vysoké výkupné odtáhli
  • zkušenost s Galy je vedla neuzavírat mír, dokud válku nevyhrají
  • válka se sousedními Samnity a Sabiny (italické kmeny) → ovládnutí střední Itálie
  • snaha dobýt jižní Itálii
    • boj s řeckými městy na jihu Apeninského poloostrova
    • řecké obce (v čele s Tarentem) požádali o pomoc krále Pyrrha
    • zpočátku vyhrával, ale s velkými ztrátami (Pyrrhovo vítězství – převlečená prohra)
    • nakonec poražen → Řím se zmocňuje celé Itálie
  • pod římskou nadvládou celá Itálie až k řece Pádu (265 př. n. l.)

 

Ovládnutí Středomoří

  • spor o nadvládu ve Středomoří
  • Punské války
    • války s Kartágem (Římané jim říkali Punové)
    • 1. punská válka:
      • cílem Římanů získat Sicílii, Sardinii a Korsiku
      • Bitva u Egadských ostrovů v r. 241
      • taktika stran:
        • Římané – používají padací můstky (tak mohli bojovat na moři jako na souši)
        • Kartáginci – žoldnéřská armáda (prostí občané nejevili zájem o vojenskou službu), skvělí mořeplavci, silné loďstvo
      • vítězství Římanů → získání Sicílie, Sardinie a Korsiky
      • Kartágo je nuceno zaplatit Římu odškodné + ztráta území
    • 2. punská válka:
      • náhradou za ztracené ostrovy získali Kartáginci Hispánii (dobyli ji; stříbrné a měděné doly → růst bohatství) → smlouva Kartága sŘímem o sféře vlivu v Hispánii (hraniční linií řeka Ebro – nedodržena, Kartáginci chtějí oplatit porážku)
      • 218 – Hannibalovo tažení do Itálie na Řím (Hispánie → jižní Galie → Alpy → severní Itálie – jednání sporobenými kmeny o spolupráci)
      • 217 – bitva u Trasimenského jezera (vítězí Hannibal)
      • bitva u Kanny (216), (největší vítězství H, masakr římské armády – až 50 000 Římanů)
      • táhne na Řím („Hannibal ante portas“ = Hannibal je před branami), Řím poslal vojsko do Kartága -> Hannibal se musel stáhnout
      • v dalších letech menší boje v Itálii
      • Římané se vyhýbají otevřené bitvě, ale H armádu opotřebovávají → Římané přenáší válku na moře a do Afriky (H je nucen opustit Itálii)
      • válka v Africe
        • ↑generál Scipio X ↓Hannibal = bitva U Zamy (u Kartága – kapituluje, 202) → H prchá a páchá sebevraždu
        • Kartágo pouze město (už ne velmoc), nenávist zůstává – Římané volali po úplném zničení Kartága (senátor Cato: „A krom toho soudím, že by Kartágo mělo být zničeno.“)
    • 3. punská válka:
      • záminkou porušení mírové smlouvy Kartágem (začalo v Africe bojovat bez svolení – ale vyprovokováni Numídií)
        • Řím požadoval vydání všech lodí a zbraní, zboření Kartága a jeho znovupostavení někde ve střední Africe → Kartágo na podmínky nepřistoupilo
        • 3 roky obléhání (nedostatek potravy, nemoci) → 146 – Kartágo vypleněno, zapáleno, posypáno vápnem a solí a prokleto (přeživší prodáni do otroctví)
        • Římané získávají do své sféry vlivu i západní Středomoří
        • následkem punských válek příliv otroků do Itálie (gladiátoři, otrocká práce…); ovládnutí obchodu; v zemědělství velkostatky (latifundie – velké zcelené pozemky → zánik drobných zemědělských hospodářství svobodných římských občanů → proletarizace – vznikla vrstva bezzemků, kteří odcházeli do měst a hledali obživu tam)
  • Zisk dalších území – výboje na východ:
    • Makedonské války – porážka Makedonie v r. 148
    • Dobytí Korintu v r. 146 ® připojení celého Řecka
    • Provincie Asie – dědictví po posledním pergamonském králi Attalovi v r. 133
  • tři Makedonské války
    • na východě
    • 168 – bitva u Pydny (Řecko) → vítězství Římanů (podrobena Makedonie)
    • 146 – srovnán se zemí Korint (dobytí Řecka)
    • začlenění Makedonie a Řecka do impéria
  • „Mare nostrum“ = naše moře (Středozemní)

 

 Krize římské republiky

  • sociální důsledky výbojů:
    • dovoz levného obilí do Říma → zadlužování, zabírání políček římských vojáků (latifundie – rozlehlé velkostatky, majitelem latifundista → práce levných otroků)
    • bezzemci odcházejí do měst, kde rozšiřují řady nemajetných (živeni na státní útraty)
    • těžká situace otroků → povstání (na Sicílii vzniká stát otroků) potlačeno, otroci ukřižováni
    • korupce, kupování hlasů ve volbách, morální úpadek
  • pokusy o nápravu
  • Tiberius a Gaius Gracchus
    • Oba byli tribuny lidu
    • pozemková reforma (stanovení maximální rozlohy pozemku pro rodinu → zbytek se vrátí bezzemkům)
    • obilní zákon (levné obilí pro chudé ze státních skladů), soudní zákon (posílen vliv publikánů v úřadech), výstavba silnic (práce pro chudé)
    • Tiberius zabit a Gaius donucen k sebevraždě
    • většina zákonů po jejich smrti zlikvidována
  • politické proudy:
    • Optimáti
      • příznivci senátu, zastupují zájmy nobility (bohatých)
      • brání se sociálním reformám
      • Lucius Cornelius Sulla
    • Populáři
      • příznivce lidu, reforem
      • navazovali na bratry Gracchy
      • Gaius Marius – reformy v armádě (profesionální armáda – přijímal i chudé bezzemky), první boje s Germány (porazil první germánské kmeny)
  • občanská válka
    • mezi Sullem a Mariem
    • Gaius Marius umírá přirozenou smrtí
  • po ní Sulla diktátorem na neomezenou dobu
    • pronásleduje politické nepřátele
    • zavádí proskripce (seznamy nepohodlných osob, které bylo možno beztrestně zabít)
    • vláda pomocí vojska
    • nakonec se diktatury vzdává
  • Spartakovo povstání
    • 73-71 př. n. l.
    • postavení gladiátorů (otroků) v Itálii, v čele Spartakus + 70 gladiátorů (pak 60 000 otroků a nakonec 120 000 vzbouřenců)
    • osobnost Spartaka
      • Thrák, římský legionář (za dezertaci prodán do gladiátorské školy)
      • utekli z gladiátorské školy v Kapuy (zmocnili se zbraní a opevnili se na Vesuvu)
      • chtěl otroky vyvést z Itálie
    • Marcus Licinius Crassus v Apulii povstání potlačil (6 000 zajatců dal přibít na kříže u cesty)
    • decimace („desátý“) – v případě velkého provinění byli vojáci losováni a popraveni, aby se více báli svého velitele než nepřítele
    • První triumvirát – tajná dohoda tří politiků proti senátu (Crassus, Pompeius, Caesar)

 

Občanská válka – mezi Pompeiem a Caesarem (vítěz – diktátor)

  • Caesarova diktatura
    • Zvolen doživotním diktátorem a římským veleknězem
  • Druhý triumvirát (44 – 43 př.n.l.)
    • Spojenectví mezi Marcem Antoniem, Marcem Lepidem (stal se veleknězem) a Octavianem
    • Růst moci Antonia (sňatek s Kleopatrou VII.) vyvolal u Octaviana obavy
    • Námořní bitva u Actia roku 31 př.n.l. – prohra Antonia a Kleopatry, spáchali sebevraždu
    • Octavianus se stal císařem -> Řím císařstvím od r. 27 př.n.l.

 

Kultura starověkého Říma v období republiky

  • literatura
    • Livius Andronícus – bývalý řecký otrok; přeložil do latiny Odysseiu
    • Plautus – dramatik; Chlubivý voják, Amfitrion, Komedie o hrnci
    • Terentius – komedie
    • Lucretius Carus – filosofické dílo O přírodě
    • Gnaeus Naevius – první historický epos Bellum Punicum
    • Cato – odpůrce helénizace římského světa
    • Cicero – řečník
    • Caesar – Zápisky o válce galské, Zápisky o válce občanské
  • náboženství
    • vycházelo z řecké kultury
  • architektura
    • navazovala na kultury ostatních národů
    • uplatnění pořekadla „Inter arma silent musae“ = Ve válce mlčí múzy
    • Cloaca maxima, klenba a oblouk, pálené cihly, sloup a oblouk (stavby mohly být masivnější)
    • užší ulice ve městech, výstavba cest






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: