Rozdělený svět: dekolonizace a hlavní ohniska konfliktů

 

   Otázka: Rozdělený svět: dekolonizace a hlavní ohniska konfliktů

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Michaela

 

Dekolonizace

  • již v průběhu války sílící národně-emancipační pohyb v koloniích světových velmocí (VB, Francie, USA, Nizozemí, Belgie)
  • k tomu občanská společnost vyjadřovala nesouhlas s tím, aby se kolonie udržovaly násilnými prostředky a také se jí nelíbily značné finanční náklady na koloniální vojska
  • myšlenka toho, že stará pouta kolonií a velmocí by se měla přetransformovat do nové podoby kulturní, politické, hospodářské a vojenské spolupráce (= uplatnění starých mocenských vazeb civilizovanými prostředky)

 

První dvě fáze dekolonizace (1945-1965)

  • v první fázi dekolonizace jižní Asie a Dálného východu
  • Afrika
  • začátek v roce 1956, kdy Francie poskytla nezávislost Maroku a Tunisku
  • průkopnickým státem se stala 1957Ghana (VB), jejíž prezident Kwame Nkrumah prosazoval ideu panafrické jednoty po vzoru socialismu (sám ale zavedl diktátorský režim → pokles životní úrovně → puč → vyhnanství)
  • do konce roku 1960 („rok Afriky“) si získalo nezávislost celkem 18 států – VB, Francie a Belgie se rozhodly pro cestu nezávislosti pro své kolonie
  • problém Francie s Alžírskem (alžírští Francouzi nechtěli mírové řešení a dokonce se chystali po puči obsadit Paříž) → nástup prezidenta de Gaulla → 1962 podpis dohod v Evianu → přijetí dohod v referendu (91% Francouzů pro)
  • Portugalsko ale nechtělo Afriku opustit → partyzánská válka v Angole a Mosambiku → po demokratické republiky se roku 1975 obou států vzdalo
  • Jihoafrická republika měla původně status britského dominia → 1961 samostatnost
  • vlády se ale ujala bílá menšina (vláda apartheidu)
  • diskriminace barevného obyvatelstva
  • až v 90. letech se situace začala měnit díky prezidentu Frederiku de Klerkovi a vůdci kongresu Nelsonu Mandelovi
  • 1944 všerasové volby, prezidentem zvolen Nelson (96 zrušen apartheid ústavou)

 

Závěrečná fáze dekolonizace

  • zbytek kolonií zůstával u mocností buď díky pevnému vztahu k mateřské zemi (součást) nebo proto, že byl příliš chudý či malý na samostatnou existenci
  • např. Portugalsko si udrželo Madeiru + Azory, Španělsko Kanárské ostrovy
  • VB přetvořila své Britské společenství národů na Společenství národů (Commonwealth)
  • volné sdružení dnes už 54 států (vesměs bývalé kolonie a dominia)
  • hospodářská, politická, kulturní spolupráce
  • SSSR taky byl v pozici koloniálního vládce, až do roku 1991, kdy se osamostatnily republiky v oblasti střední Asie
  • USA 1959 naopak rozšířeny na 50. států o Aljašku a Havaj (Portoriko statut nezávislého území s právem odtrhnutí)

 

Hospodářské a sociální problémy třetího světa

  • třetí svět neboli takzvané rozvojové země (bývalé kolonie, ale i další, které se sem řadí stavem dosaženého hospodářského/kulturního/politického rozvoje)
  • nízký příjem na jednoho obyvatele, nedostatek domácího kapitálu, nízká produktivita, málo kvalifikovaných sil, nezaměstnanost, negramotnost, hladomory, málo pitné vody
  • vysoký přírůstek populace, kterému nestačí výroba potravin (90 % přírůstku světa v 80. letech, Indie a Čína k 1 miliardě obyvatel)
  • potravinovou krizi řeší např. OSN (dovoz, humanitární akce)
  • snaha o rychlou industrializaci, která je ale díky technickým omezením nemožná
  • když se zavedou moderní technologie, zase prudce vzroste nezaměstnanost

 

Politické problémy třetího světa

  • dosažení pokroku je také úzce spojeno s efektivitou a mírou demokratičnosti
  • v řadě zemí vojenské diktatury (v Chile generál Pinochet), kmenové války (Kambodža, Angola)
  • typická je malá stabilita režimů a časté převraty (hlavně Latinská Amerika)
  • také neustálé soupeření mezi Západem a Východem o vliv mezi nimi (součást vzájemné konfrontace v rámci studené války)
  • Východ např. pomoc Egyptu, Indii, ale brzy se ukázalo, že nemá tolik prostředků
  • naopak dluhy vůči Západu dosáhly už takové výše, že jsou prakticky nesplatitelné

 

Hnutí nezúčastněných

  • v době soupeření obou supervelmocí vznikla mezi asijskými a africkými rozvojovými zeměmi myšlenka společného postupu v otázce neúčasti v blocích
  • v indonéském Bandungu se sešla 1955 konference 29 států (i Čína)
  • přijata řada rezolucí
  • hospodářská a technická pomoc
  • kulturní spolupráce
  • likvidace kolonialismu a rasové diskriminace
  • na konferenci navázalo „hnutí nezúčastněných“ (1961 v Bělehradu)
  • Jugoslávie (Tito odpadlík od Svazu)
  • potřeba výrazné politické aktivity neúčastněných států
  • konference nezúčastněných v Káhiře 1964
  • přijat Program míru a mezinárodní spolupráce
  • A. Násir (Egypt), J.B. Tito, Džaváharlál Nehrú + Indíra Ghándíová
  • na dalších konferencích byl ale na tomto hnutí čím dál tím víc patrný vliv levicových sil, což vedlo k podpoře vlny antiamerikanismu
  • zvýšená agresivita ale znamenala postupnou diferenciaci a rozklad tábora „chudých“ zemí
  • ztroskotání politiky nezúčastněnosti pak definitivně rozhodnul sovětský zásah v Afghánistánu (patřil k těm zemím), který pomáhal frakci afghánských komunistů, kteří se dostali k moci po převratu, proti odporu gerilových oddílů mudžáhidů

 

Hlavní ohniska konfliktů

  • proces vytváření nových států samozřejmě neprobíhal bez leckdy ozbrojených konfliktů
  • hlavně díky tomu, že supervelmoci považovaly míru vlivu v těchto zemích za jeden z prostředků vzájemného soupeření

 

Arabsko-izraelský konflikt

  • dodnes jeden z ústředních problémů na Blízkém a Středním východě

 

Počátek konfliktu

  • Palestina nejprve britským mandátním územím a podle Valného shromáždění OSN z roku 1947 z ní měly vzniknout dva státní útvary (stát arabský a židovský)
  • toto rozhodnutí ale narazilo na odpor arabských států
  • 1948 skončil mandát → v květnu vyhlášen stát Izrael → okamžitě napaden vojsky Iráku, Egypta, Sýrie… → válka o Palestinu (první arabsko-izraelská)
  • pomoc ČSR (dodávky zbraní, výcvik pilotů Izraele)
  • nakonec 1949 Izrael uhájil svou existenci a dokonce získal i část území arabské části Palestiny (nedošlo ale k ustavení dohod o příměří, které podepsali za účasti USA!) → žádný ze států tedy nakonec Izrael neuznal → trvalý konflikt
  • Izrael se díky tomu sblížil s USA, kde byla značná židovská komunita → tím zhatila plány SSSR, kde se zvedla vlna stalinského antisemitismu (přeorientován na „arabské osvobozenecké hnutí“)

 

Převrat v Egyptě, Suezská krize

  • díky vítězství Izraele se v útočících zemích začali hledat viníci a vznikl prostor pro svržení dosavadních režimů
  • v Egyptě plukovník Gamál Abdal Násir se postavil do čela revoluce a svrhl krále Farúka v roce 1952
  • řada sociálních reforem (sovětská pomoc)
  • dosáhl odchodu vojsk VB
  • chtěl upevnit národní nezávislost, a proto se uchýlil k riskantnímu kroku, když 1956 znárodnil anglo-francouzskou Společnost Suezského průplavu (peníze)
  • VB + Francie + USA vyhlašují hospodářskou blokádu Egypta
  • Izrael spolu s Francií se snaží svrhnout prezidenta Násira
  • bombardování ale zastaveno OSN → poslání jednotek
  • také silný nesouhlas USA → prezident Eisenhower vydá doktrínu „vyplnění vakua“ na Středním východě (vojenská pomoc na požádání kterékoliv z tamních vlád
  • posílení vlivu na úkor SSSR, VB i Francie

 

Další dva arabsko-izraelské střety

  • 1967 Egypt zablokoval Arabský záliv a tím znemožnil Izraeli přístup do Indického o.
  • ihned útok leteckých a pěších jednotek Izraele → úspěchy
  • po šesti dnech uzavření příměří („šestidenní válka“)
  • 1973 již čtvrtá válka, egyptské a syrské oddíly (odveta)
  • Izrael měl sice převahu, ale arabové se vytasili s novou zbraní – omezili těžbu ropy → růst cen → ropná krize → nakonec dohoda v Ženevě (i USA a SSSR)
  • diplomatický přístup k Izraeli začal hledat až prezident Anvar Sadat
  • 1979 podepsán separátní mír mezi Izraelem a Egyptem
  • označen za zrádce arabské věci → 81 zavražděn

 

Organizace pro osvobození Palestiny (OOP)

  • 1964, vůdce Jásir Arafat (Izrael se ji pokusil zlikvidovat vojensky, ale nezničil ji)
  • 1993 úspěšné jednání (Izrael i OOP vzájemně uznány), ale dodnes terorismus

 

Válka ve Vietnamu

  • Francii se po válce nepodařilo zde prosadit svůj vliv a její vojska musela 1954 kapitulovat
  • ještě tentýž rok mezinárodní konference v Ženevě
  • uznání nezávislosti Laosu a Kambodže
  • rozdělení Vietnamu podle 17. rovnoběžky
  • Vietnamská demokratická republika (sever, VDR), komunistický režim – Ho-Či-Min
  • Vietnamská republika (jih), diktátorský režim – Ngo-dinh-Dien
  • tento diktátor svržen a zabit 1963 → intervence amerických vojsk do Vietnamu (obava ze sjednocení Vietnamu pod komunisty)
  • záminka k válce – incident v Tonkinském zálivu (hlídkové čluny VDR ostřelovaly americké lodě, prezident Johnson dostal od Kongresu zelenou)
  • taktika spálené země, kobercové bombardování
  • odpor amerického obyvatelstva k válce (vietnamský syndrom)
  • nenávist k válce a vojákům
  • USA z Vietnamu odešly až roku 1973, po uzavření příměří v Paříži (už Nixon)
  • na jihu se měly uskutečnit svobodné volby, sever však využil oslabení výkonné moci po odchodu Nixona → 1975 sjednocení pod vládou komunismu (stejně tak i Laos a Kambodža)

 

KBSE

  • ve stejném roce, kdy se sjednotil Vietnam se konala Konference o bezpečnosti a spolupráce v Evropě
  • došlo k podpisu Závěrečného aktu, který znamenal uvolnění napětí mezi Východ a Západem
  • závazek respektování lidských práv
  • uznání současných hranic v Evropě
  • ustavení kontrolních orgán pro dodržení závazků






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: