Modrá knížka

 

   Otázka: Modrá knížka

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Honza

 

 

MODRÁ KNÍŽKA aneb Jak se vyhnout základní vojenské službě

Přicházel konec školy a s ním se hrozivě přiblížila také vojna.

Jak se dalo očekávat, našel jsem jednoho dne, který se tím stal ponurým, v poštovní schránce rozkaz, jímž mi socialistická vlast velela dostaviti se k odvodu. To už bylo vážné, takže jsem ihned začal přemýšlet, jak se té povinnosti, kterou jsem si do té doby nepřipouštěl a která se mi dosud jevila jako velmi vzdálená, zbavit… 1  

 

Úvod

Asi jediným legálním způsobem, jak v minulosti člověk mohl být zproštěn povinnosti zúčastnit se povinné základní vojenské služby, bylo dostat tzv. modrou knížku. A právě té jsem se rozhodla ve své seminární práci věnovat.

Proč právě modrá knížka? Dlouho mě nenapadalo žádné téma, které by se dalo rozpracovat do patřičné hloubky, bavilo by mě a navíc by mělo něco společného se mnou nebo mou rodinou. Nakonec spásný nápad přišel – poměrně nečekaně – při sledování zimních olympijských her, respektive rozhovorů se sportovci.

Několik z nich se totiž zmiňovalo o jakési modré knížce, kterou vlastní. Netušila jsem, co to má být, a tak jsem se zeptala rodičů. Taťka mi nejen řekl, co že to vlastně je, ale také mi začal vyprávět, že on sám jednu má, a jak ji získal. Téma mé seminárky bylo konečně na světě.

A nyní už k vlastní práci a její stavbě: Nejprve bych se ráda krátce zmínila, co to vojna je a proč je důležitá. Následně vysvětlím, co je modrá knížka a uvedu konkrétní případy lidí, kteří ji vlastní. Nakonec pouvažuji, jestli vlastně bylo správné snažit se ji získat…

 

Vojna

Povinná základní vojenská služba dnešní mládeži možná už nic moc neřekne, protože byla již v roce 2004 zcela zrušena, a tak se jí ročníky narozené po roce 1985 vyhnuly. Co to ale bylo?

Základní vojenská služba, lidově známější jako vojna, je povinnost absolvovat vojenský výcvik. V našich končinách existovala již od dob první republiky a měla tedy dlouhou tradici. A ne bezdůvodně: pro všechny státy je důležité moci se bránit případným útočníkům – k tomu slouží armáda. Protože ale lidé postupně stárnou, je třeba vojsko neustále obnovovat.

Od okamžiku svého vzniku prošla armáda mnoha změnami. Dějiny znají mnoho způsobů doplňování armády: příslušníky armády mohou být privilegované kasty, může se doplňovat verbováním a najímáním, dobrovolníky, rekrutováním, atd. Jedním z dalších a dnes asi nejrozšířenějších způsobů je na základě všeobecné vojenské povinnosti. 2

Mladí muži museli splnit brannou povinnost, což ale často nechtěli: „Proč zbytečně ztrácet čas, který by se dal využít smysluplněji?“ říkalo si mnoho mladíků, kteří se  neplánovali stát  profesionálními vojáky. Proto také často využívali možnost tzv. civilní služby, nebo se snažili získat modrou knížku.

 

Stručný historický přehled

Na našem území najímala na vojnu až do roku 1748 vrchnost. Odvody se prováděli vojenští verbíři často v noci, vyhledávali předem vybrané mladíky a často v řetězech je odváděli k vojenským plukům. Tíha verbování doléhala především na chudý lid. Od služby na vojně byla v tehdejší době osvobozena šlechta a duchovní. Služba v armádě byla tehdy velmi krutá a nebezpečná, protože to byla doba častých válek. Kdo si to mohl dovolit, raději podplatil vrchnost, aby na vojnu nemusel.

Vojenská služba v rakouské monarchii byla do roku 1811 prakticky doživotní. V tomto roce byla zkrácena na sedmnáct let a roku 1845 byla její délka stanovena na osm let. Někteří mladíci, kteří měli být odvedeni, si ze strachu vzali život, tak byla branná povinnost obávaná.

Po vzniku Československé republiky nastalo další zkracování. Většina mužů odcházela do armády na dva roky, někteří měli vojnu ještě kratší.

 

Krátký přehled změn po 2. světové válce

1945 –  Branná povinnost vznikala v sedmnácti letech, k odvodu se chodilo v devatenácti. Na   dvouletou službu se nastupovalo ve dvaceti.

1990 –  Délka základní vojenské služby byla stanovena na 18 měsíců s možností civilní služby.

1993 –  Novela branného zákona zkrátila délku základní vojenské služby na 12 měsíců.

2003 –  Ministr obrany Jaroslav Tvrdík předložil vládě záměr zrušit základní vojenskou službu.

1. ledna 2005 – Česká armáda se stala plně profesionální. Branná povinnost je vyžadována pouze v případě ohrožení státu nebo za válečného stavu.

 

Modrá knížka

Samozřejmě, že to na vojně chodilo v každé době trochu jinak, ale v zásadě to nebylo něco, po čem by člověk toužil. Přesto bych ráda určila léta, kterým se chci přednostně věnovat: 1989-93.

 

Co to je

Nyní už bych ráda přešla k hlavnímu tématu mé práce, k modré knížce. Jedná se o dokument, který občanovi prokazoval neschopnost vykonávat základní vojenskou službu.

A proč ji vlastně lidé chtěli získat? Napovědět by vám mohl následující úryvek:

Stručně řečeno, zvláště první rok vojny stojí za starou belu. Aby voják věděl, že vojna není žádný med, je neustále zaměstnáván a nejenom nadřízenými. Ti si odejdou na padla domů a začíná eldorádo pro mazáky. Nutno podotknout, že pokud jsou trochu rozumní, bývá to i pro postižené docela sranda. Je známo, že vojna zesuroví mysl člověka, a tak někdy bývají “žertíčky” mazáků docela drsné.

Strava vojáků většinou nestojí za nic. Nedá se říci, že by měli hlad, to jistě ne, ale zlatá kantýna někde ve fabrice. Stručně lze stravu charakterizovat jako výživnou a sytou, rozhodně však ne chutnou. Konec konců vojenští kuchaři jsou v civilu vším možným, jen ne kuchaři a vojna není kojná, soudruzi. 3

 

Rozhovor s otcem

Proč ses rozhodl získat modrou knížku a nejít tak na vojnu?

  • Nemám rád autority a šikanování – a podle toho, co jsem slyšel od absolventů základní vojenské služby, by mě přesně tohle na vojně čekalo. Nesmyslné pokyny, o kterých se nesmí polemizovat, zasednutí si na slabší, … Raději jsem předstíral, že jsem nemocný. Navíc mě také ovlivnilo okolí: všichni mí ‚kolegové‘ horolezci již modrou knížku měli.

Jakou nemoc jsi vlastně předstíral? A jak to probíhalo?

  • V dětství jsem býval hodně nemocný – měl jsem astma. To se sice v pubertě zlepšilo, ale přesto jsem to využil k získání modré knížky.
  • Věděl jsem, že na vojnu nechci jít. Nejdřív se mi podařilo získat odklad díky studiu na vysoké škole. Po jejím ukončení jsem měl být díky své předstírané nemoci ‚nástěnkářem‘ – nechodil bych do terénu. Poté ale zrušili zvýhodnění pro nemocné (které jsem používal, a já jsem musel na přezkoumání do Českých Budějovic. Tam jsem v roce 1992 konečně získal modrou knížku, když jsem předstíral hluchotu a přetrvávající problémy s dýcháním (Musel jsem jezdit na rotopedu – tvrdil jsem, že už nemůžu.).

Jak to, že nepoznali, že problémy předstíráš?

  • Asi měsíc před prvním plánovaným odvodem (v roce 1988) jsem tvrdil, že chci jít na vysokou vojenskou školu, abych se ulil ze školy. Měl jsem totiž možnost v době běžného vyučování absolvovat vstupní prohlídku, která byla třeba pro ucházení se o studium na této vysoké škole. Při přezkoumávání už jsem tedy věděl, jak to chodí, a mohl předstírat zdravotní problémy.

 

Zážitky jiných

V Brně se o ‚modrou na hlavu‘, tedy o osvobození od povinnosti přes psychiatrickou diagnózu, snažil kdejaký bohém a intelektuál.

„Hodně nás od vojny uchránila psychiatrička Věra Nešporová, legendární doktorka z polikliniky na Zahradníkově,“ vzpomíná jeden z držitelů ‚modré‘ Roman Švanda a uvádí další vděčné klienty této dobré víly, která bohužel právě minulý pátek 11. listopadu ve svých devětašedesáti letech zemřela. Od vojny stihla zachránit hudebníky z tehdejších alternativních skupin, básníky, divadelníky, malíře a podobné ‚úleťáky‘. 4

 

Sportovci a modrá knížka

Jak už jsem zmínila, k tématu modré knížky mě přivedlo sledování zimních olympijských her. Jak je to možné? Jednoduše. Přestože modrou knížku mají vlastnit pouze lidé neschopní vojenské služby – což sportovci většinou nejsou – podařilo se jim zkrátka svou fyzickou zdatnost skrýt, popřípadě se odvolávali na své psychické zdraví.

Například známý hokejista Vladimír Růžička, olympijský vítěz z Nagana, získal možnost nejít na vojnu díky vysokému krevnímu tlaku. V Naganu ale vybojoval zlatou medaili pro Českou republiku další nositel modré knížky ze zdravotních důvodů, Jiří Šlégr, hrající v americko-kanadské NHL za tým Pittsburghu. Mezi hokejisty vůbec je prý modrá knížka oblíbenou četbou.

Dále jsou častými vlastníky tohoto průkazu také lyžaři a horolezci. Lékaři ovšem připouštějí, (i když je to zvláštní), že i vrcholoví sportovci mohou být osvobozeni z vojny oprávněně, pokud trpí například alergiemi nebo astmatem.

 

Další možnost získání modré knížky

V časech povinné dvouleté základní vojenské služby se říkalo, že základní součástí knihovny intelektuála je modrá knížka, tedy Průkaz o neschopnosti k činné vojenské službě. Její získání nebylo mnohdy snadné. Vzpomínky na tu dobu mohou být i veselé:

Tak například vojína Josefa Hausena pobyt na vojně dohnal k tomuto bláznivému činu: dostavil se k nástupu útvaru nahý. Ovšem snažil se dodržet alespoň některé řády. Za prvé dbal, aby byla patrná jeho hodnost, takže si na ramena nití přišil nárameníky. Dále dbal vštípené povinnosti mít řádně přišity všechny knoflíky – ovšem i ty měl přišity na holém těle. Nezapomněl rovněž na kravatu, která jeho vystrojení korunovala. Způsobil paniku a zahalen v plášti jednoho z přítomných poddůstojníků odputoval na ošetřovnu, kde byl později svých výstředních znaků zbaven. Přestal si tedy na tělo našívat knoflíky a nárameníky a snažil se chodit nahý alespoň s kravatou. Důslednost ho nakonec dovadla až do civilu. 5

 

Můj názor

Nyní si docela dobře můžete udělat obrázek o tom, jak byli lidé zoufalí, co všechno byli schopní udělat pro získání modré knížky. Bylo od nich ale fér a správné získávat ji lží a podfuky?

Je těžké říct, zda je lepší profesionální armáda, nebo povinná vojenská služba. Pro profesionální armádu mluví například už fakt, že je opravdu profesionální a tudíž zručná. Vojáci se pro svou kariéru sami rozhodují, a tak se snaží a nebojkotují rozkazy nebo činnosti.

Na druhou stranu je však v současnosti v České republice vojáků nedostatek – málokdo se rozhodne upsat nejisté budoucnosti se zbraní v ruce.

Dříve lidé na vojnu zkrátka museli – a protože tam nechtěli, své povinnosti sabotovali (především za vedení komunistickou stranou). Armáda tak byla vlastně i přes velký počet rekrutů neschopná, jak je vylíčeno v různých filmech a v knihách z té doby. Myslím, že Čechy měly štěstí, že v té době naši vojáci nemuseli čelit žádné hrozbě.

Snažit se získat modrou knížku se vlastně dá považovat svým způsobem za záslužnou činnost: lidé vlastně odporovali komunistickému režimu, navíc nesnižovali úroveň vojska svou záměrnou neschopností. I to se dá považovat za dobrý úmysl.

Je opravdu těžké rozhodnout, co je nejlepší. Myslím, že by ponechání základní vojenské povinnosti na nepříliš dlouhou dobu nebylo špatné. Samozřejmě s tím, že by nadále existovala profesionální armáda – ta by tvořila jádro vojska. Zkrátka by podle mě nebylo špatné, kdyby lidé měli alespoň trochu ponětí, jak zacházet se zbraní. Čistě pro jistotu… Protože však nemám žádné hlubší zkušenosti v oboru vojenství, můj úsudek je pouze laický.

 

Závěr

Ve své seminární práci jsem se zabývala možnostmi neabsolvování vojenské služby, především modrou knížkou. Došla jsem k závěru, že zrušení povinné základní vojenské služby by mohl být problém, hlavně v případě napadení země. Dle mého názoru by měla alespoň roční vojna přetrvat.

Je totiž otázka, jestli by stávající profesionální armáda dokázala ubránit naši vlast. Nedostatečný počet vojáků je problémem také při živelných pohromách. A protože se jedná o profesionální armádu, armádní příslušníci se snaží o vojenskou kariéru a chtějí dosahovat stále vyšších a vyšších hodností. Potom není nikdo, kdo by doopravdy pracoval – všichni chtějí velet.

 

1 Modrá knížka aneb Jeblo mu; Wernisch, Michal; Eminent; 200; Praha; str. 37

2 Dějiny vojenského umění; Piskáček, Jaroslav; Naše vojsko; 1968; Praha; str. 11

3 http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Vojenská_základní_služba

4 http://www.tribune.cz/clanek/24844

5 Modrá knížka aneb Jeblo mu; Wernisch, Michal; Eminent; 200; Praha; str. 185

 

Zdroje

  • Dějiny vojenského umění; Piskáček, Jaroslav; Naše vojsko; 1968; Praha
  • Historie válečnictví; Keegan, John; nakladatelství Pavel Dobrovký; 2004; Praha
  • Modrá knížka aneb Jeblo mu; Wernisch, Michal; Eminent; 200; Praha
  • http://www.radio.cz/cz/rubrika/poznamka/diskriminovana-mensina
  • http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Vojenská_základní_služba
  • http://www.tribune.cz/clanek/24844
  • http://www.videomlejnek.cz/clanky-ucitele-mlejnka/stare-casy/132-az-ja-na-tu-vojnu-pujdu
  • http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kladn%C3%AD_vojensk%C3%A1_slu%C5%BEba
  • http://hranicari.eu/index.php/osh-hranicari/armadni-slovnik/voj-slovnik






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: