Marie Terezie – seminární práce

 

   Otázka: Marie Terezie

   Předmět: Seminář z dějepisu

   Přidal(a): Martina

 

 

OSNOVA

  1. Situace po roce 1700
  2. Marie Terezie
  3. Začátek vlády Marie Terezie
  4. Války o rakouské dědictví
  5. Reformy Marie Terezie
  6. Rodina

 

1) Situace po roce 1700

Habsburské dynastii po roce 1700 chyběla panovnická krev. Přes půl století se ani ve španělské, ani v rakouské větvi nenarodil chlapec, který by přežil raný věk. Habsburkové odedávna uzavírali sňatky mezi sebou, aby nedělili jmění. Na tohle také doplatili, jelikož zasáhla do dějin dynastie genetika. Projevovalo se to jak duševně, tak fyzicky. Ačkoliv tři poslední rakouští Habsburkové, Leopold I. a jeho synové Josef I. a Karel VI., měli několik potomků, většina z nich však byla děvčata. Jakmile se narodil chlapec nepřežil víc než pár dnů. Císař Karel VI., který neměl dědice, musel tedy hledat kličku, která by legitimizovala tenkrát nezvyklé nástupnictví po přeslici. Roku 1713 ve Vídni vydal dokument tzv. pragmatické sankce. Cílem pragmatické sankce bylo především zajištění nástupnictví po Karlu VI. pro jeho vlastní děti, tedy i pro jeho dcery, v případě, že by nezanechal mužské potomky. Obtížným prosazením sankce nakonec předal trůn nejstarší z dcer Marii Terezii.

 

2) Marie Terezie (1717-1780)

Marie Terezie, narozena 13. května 1717 ve Vídni, byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. z rodu Habsburků a Alžběty Kristýny Brunšvické z dynastie Welfů. Vzdělání princezny se ujali jezuité. Znala dobře dějiny včetně dějin umění, plynně mluvila italsky, francouzsky, německy, slušně i španělsky a latinsky. Od mala ráda tancovala a projevil se u ní i výrazný hudební talent.  Císař s nástupnictvím dlouho nepočítal, a tak ji až do dospělosti ušetřil zasvěcování do politiky a diplomacie. Marie Terezie si vzala lotrinského vévodu Františka I. Štěpána. Velkolepá svatba se konala 12. února 1736 v Augustiniánském kostele ve Vídni. Tímto svazkem byla vytvořena habsbursko-lotrinská dynastie.

 

3) Začátek vlády Marie Terezie

Marie Terezie, po smrti svého otce, se koncem roku 1740 stala panovnicí nad habsburskými zeměmi, rakouskou arcivévodkyní, vévodkyní lotrinskou a velkovévodkyní toskánskou. Sotva se chopila žezla její dědičné nároky, zaručené pragmatickou sankcí, byly zpochybněny. Prusko, včele s Friedrichem II., bez vyhlášení války přepadlo vévodství slezské.

 

4) Války o rakouské dědictví (1740-1748)

Označení pro války mezi Marií Terezií a jejími sousedy – Pruskem, Bavorskem a Francií.

 

1. slezská válka (1740-1742)

Vojenské operace začaly v prosinci 1740 vpádem pruského vojska do Slezska. Habsburská armáda se ocitla v krizi, a toho právě Fridrich vědomě využil. Před rokem 1738 utrpěla vážné ztráty a porážky od Turků. Situace byla tak kritická, že Marie dala propustit z pevnostního vězení neschopného a nerozhodného generála Neipperga. Vojenská odpověď habsburské monarchie se dostavila s více než tříměsíčním zpožděním a byla naprosto chabá. Koncem března 1741 se generál Neipperg vydal z Olomouce na pochod, aby se pokusil Slezsko z pruské moci vyprostit. V bitvě u Molvic na Odře pruští vojáci rozdrtili habsburské jednotky. Neippergovi nezbylo, něž se po této jediné bitvě opět stáhnout a ze svých jednotek zbudoval pasivní závoru, jež měla zachytit eventuální pruský útok. Nestability v rakouské říši využili dva sousedé monarchie, Bavorsko a Sasko, podporovaní Francií. K vzniklé protirakouské alianci se přidal Friedrich II. a současně se prakticky přihlásilo i bourbonské Španělsko. Zatímco se Marie pokoušela v Prešpurku mobilizovat do zbraně uherské stavy, odehrávalo se ve Frankfurtu nad Mohanem jednání o plánu územních nároků. Francie projevila zájem o Nizozemí. Španělsko doufalo, že se ujme habsburských držav v Itálii. Největší nároky mělo Bavorsko, Sasko a Prusko.  Bavorský kurfiřt požadoval Čechy i s Prahou a královským titulem. Saský kurfiřt chtěl Moravy a nově zřícený titul “moravského krále” a Prusko chtělo zabrat všechny části Slezska. Takhle zněly ultimativní požadavky smlouvy, kterou 14.9. 1740 podepsala protihabsburská koalice ve Frankfurtu nad Mohanem. Marii měla zůstat jen východní část rakouských zemí a Uhry.

 

OKUPACE PRAHY

Na konci července 1741 operace protihabsburské koalice začala.  Bavorská armáda obsadila Pasov a postupovala dál do Horních Rakous (pomoc od Francie). V září byl obsazen Linec. Dál chtěli pokračovat kolem Dunaje k Vídni. Marie Terezie nevěděla z kam vzít vojenské síly (Neippergova armáda při slezských hranicích..). Friedrich II. si všiml kritické situace, a tak chtěl přimět Marii Terezii k tajné dohodě, která by mu zajišťovala zisk území a jí až do konce konfliktu zachová neutralitu. Dohodu podepsali v říjnu 1741. Neippergova armáda se začala stahovat ze slezských hranic, aby ubránili zemi. Z jihu Bavoři, od západu Francouzi a ze severozápadu Sasové. Během několika dnů se spojili před Prahou.  26. listopadu 1741 se nepřátelé pokusili překonat hradby, což se jim vzápětí povedlo. Tímto začíná roční okupace Prahy.

7.12. se Karel Albrecht (bavorský vévoda) nechal korunovat ” z boží milosti králem českým” a 17.2. 1742 byl zvolen římskoněmeckým císařem. Mezitím se Marii podařilo povolat a stáhnout některé jednotky z Itálie, Chorvatska a od tureckých hranic. S pomocí Uhrů postavila nocou patnáctitisícovou armádu. Do jejího čela jmenovala generála Ludwiga Khevenhu*llera. A na počátku roku 1742 ozbrojené síly nečekaně zaútočily na hornorakouské frontě. V lednu armáda osvobodila oblasti Horního Rakouska včetně LInce a Pasova. Vzápětí vpadla do Bavorska. V den císařské korunovace armáda stála před branami Mnichova, který vzápětí obsadila. To okamžitě postřehl Friedrich II. a bez ohledu na předchozí mírové dohody zútočil. Metodou blitzkriegu obsadil Olomouc, Jihlavu a dokonce i Znojmo na jihu Moravy. Když se mu nepodařilo oblehnout Víděň, rozhodl se alespoň pomoct Francouzům v Praze.

17.května 1742 se rakouské a pruské síly utkaly v bitvě u Chotusic ( celková ztáta na životech 11 000).  Habsburská armáda bitvu prohrála. To vedlo k podepsání vratislavského míru (11.6.1742), což znamenalo sice potvrzení ztráty Slezska, ale také odchod Friedricha a jeho vojska. První slezskou válku ukončuje berlínský mír (28.7.1742).

Marie se teď soustředí na znovudobytí Prahy. Jednotky Karla Lotrinského (velitel habs armády) obklíčily Prahu ze všech stran. 17.12.1742, po pětiměsíční hladové válce, se Francouzům podařilo uniknout. Francouzská armáda, při tomhle pochodu, ztratila přes 6 tisíc mužů.

 

OBDOBÍ MEZI VÁLKAMI

Marie Terezie dojela do Prahy 29. dubna 1743, aby byla korunována na českou královnu.  V té době už byla arcivévodkyně rakouská a královna uherská.  Korunovace se konala 12. května 1743 v Chrámu sv. Víta. Korunovací Marie Terezie byla poprvé v našich dějinách uvedena na trůn žena. Nikoli jako “regina” – manželka krále, ale jako “femina rex” – žena vladařka. Ztrátu Slezska chtěla kompenzovat záborem Bavorska, jež její armády nedávno obsadily. V květnu 1743 rozdrtila bavorskou armádu u Simbachu, vzápětí znovu obsadila Mnichov a pak zahnala Francouze k Rýnu. Bavoři byli přinuceni k příměří a ke slibu, že do dalších bojů nebudou zasahovat. 1743-1744 se zrodil protifrancouzský spolek šesti států (Rak, Ang, Hol, Sard, Sas, Rus). Také vznikla protialiance tzv Frankfurtská unie–> Fr, Šp, Prus, Falc a Hess.

 

2. slezská válka (1744-1745)

Na jaře 1744 vtrhly francouzské armády do rakouského Nizozemí. V létě znovu zaútočil pruský král Friedrich II. Počátkem září se sbory Friedricha II. (sedmdesátitisícová armáda) setkaly s hrstkou narychlo zverbovaných vojáků. Součástí bylo i bombardování hradeb a pevnostní zařízení. 16.září 1744 Praha kapitulovala. Prusové se v ní zabydleli skoro na tři měsíce. Po celou dobu Prahu drancovali. Marie okamžitě povolala vojska Karla Lotrinského, po cestě se přidali i vojska saského kurfiřta Augusta III. 26. listopadu byla Praha osvobozena a počátkem roku 1745 byly Čechy vyčištěny. Francouzské a bavorské jednotky vnikly do Bavorska, kam se zrovna vrátil Karel Albrecht VII. Ten za nedlouho umírá a žezlo převzal Karlův syn Maxmilián Josef. Hned v dubnu se zřekl tehdejších bavorských nároků na habsburské dědictví a i nároků má císařskou hodnost. Zároveň se otevřela cesta k říšské koruně pro manžela Marie Terezie. František Štěpán Lotrinský byl roku 1745 zvolen za římskoněmeckého císaře.

Následoval rakouský pokus o znovuzískání ztraceného Slezska. Na jaře 1745 Karel Lotrinský shromáždil u Hradce Králové více než stotisícovou rakousko-saskou armádu. Friedrich čekal až se armáda dostane k Hohenfriedbergu a poté tvrdě zaútočil. Zaskočeného Karla 4.června 1745 rozdrtil. Ambiciozní plán dobýt zpátky ukradené Slezsko tím definitivně ztroskotal. Místo toho se konalo tažení na Berlín, kde Lotrinský utrpěl další porážku. Tentokrát v bitvě před branami Drážďan v prosinci 1744.

Následoval drážďanský mír (25.12.1745), jímž druhá válka o Slezsko skončila. Pruské panství nad Slezskem bylo znovu potvrzeno. Ve střední Evropě konečně zavládl klid zbraní.

 

3. slezská válka tzv. sedmiletá (1756-1763)

Přípravy na konečné řešení slezské otázky zahrnovaly kromě vnitřních reforem i diplomatickou ofenzivu, která byla svěřena výbornému vyjednavači Václavvu Antonínu Kounicovi. Dokázal, díky kontaktům s milenkou krále Ludvíka XV. markýzou de Pompadour, uzavřít alianční smlouvu se staletým rivalem habsburské říše Francií. Kounucovi se podařilo stmelit širokou protipruskou frontu. V létě 1756 byly připraveni na odvetný úder. Friedrich nečekal a rozhodl se k preventivnímu úderu. Bez vyhlášení války vpadl koncem srpna 1756 do Saska. Habsburské zbrojené síly Namísto původně předpokládaného vpádu do Slezska se musely habsburské ozbrojené síly přesunout do severozápadních Čech, jelikož FII. překročil sasko-české hranice a zamířil na Prahu. 1.října 1756 se Rakušané a Prusové střetli v bitvě u Lovosic. Rakouská armáda byla poražena, ale Prusové po svém vítězství couvli zpátky do Saska, aby tam přezimovali. Na jaře 1757 rozvrátili rakouské obranné seskupení. Vzápětí následovalo obklíčení Prahy a počátkem června zahájili dělostřelecké bombardování. Prahu zachránil obratný maršál Leopold Daun, který formoval rezervní armádu. 18. června se odehrála bitva u Kolína a koncem měsíce Friedrivchova armáda začala ustupovat zpátky do Pruska. Poté se ozbrojené akce přenesly mimo naše území. Dva nepřátelské tábory mezi sebou zápasily až do roku 1763.

15.února 1763, na zámečku Hubertsburgu, byl podepsán mír. Tento mír zároveň znovu potvrzoval předcházející stav: Slezsko i po třetí válce zůstalo Prusku.

 

5) Reformy Marie Terezie

Osmiletý zápas o Slezsko učinil z Marie zralou, ostřílenou ženu s mnoha politickými zkušenostmi. Podařilo se ji obnovit prestiž dynastie. Slabiny habsburské říše se týkaly zejména tří oblastí – nedostatek financí, selhávání státní správy, zaostalost armády. Marie pochopila, že se monarchie musí spoléhat především sama na sebe.  Devět následujících let klidu využila k rozvinutí reforem. Zahraniční politiky se ujal hrabě Leopold Josef Daun. Reformu financí začal uvádět Bedřich Vilém Haugwitz. Od roku 1748-1756 se prosazovala první série tereziánských reforem. Modelem se stalo Prusko. Bedřich se ujal úvodní reformy daňového systému. Požadavek Marie – způsob, jak vydržovat 100tis. armádu a zároveň zaplatit vysoký státní dluh. Bedřichuv projekt měl celkem pět bodů: 1.Stanovit pevnou sazbu berně, 2. Přimět stavy v jednotlivých zemí , aby schválili berně na více let dopředu, 3. Inkasovat daně centrálně  skrz nově zřízenou instituci státních výběrčích, 4. Zdanit navíc i vrchnostenskou půdu, 5. Přednostně odevzdávat daň státu.

U vídeňského dvora byly Haugwitzovy návrhy přijaty velmi dobře, zatímco v jednotlivých zemích byly přijaty s největší nevolí. Reforma daňového systému znamenala významné posílení centra (centralizace). Tato centralizace daňového systému vyvolala reformu státní správy jako celku. Tyhle reformy se netýkaly Uher, nicméně byla nastartována dvojcestný vývojový proces (vedl až k vyjádření v rakousko-uherském dualismu). Vznikly nové úřady jako tzv. !zemské deputace”, poté jako “zemské reprezentace a komory”. Nadřízeným orgánem byla ve Vídni “tajná dvorská komise”. Na vídeňském dvoře byly zřízeny dva nové centrální správní úřady, tzv. Direktorium pro věci politické a finanční a Nejvyšší soudní dvůr. Čechy byly nově rozděleny na 16 krajů a jejich správu převzaly vznikající krajské úřady. V rakouské monarchii se zrodil státní byrokratický aparát. Haugwitz dokázal vyždímat z českých i rakouských zemí požadovaných 14 mil. zlatých ročně. Částka sloužila především k rozběhnutí dalších fází reformy, zvláště reorganizace armády. Počet ozbrojených sil rostl, zlepšil se výcvik mužstva, výzbroj i výstroj vojska. Bylo vybudováno moderní vojenské školství a i první dělostřelecká škola.

Po roku 1763 nastalo druhé kolo tereziánských reforem.  Tato etapa se zaměřovala především na školství, soudnictví, církevní otázky, atd. Na těchto reformách má velkou zásluhu Mariin syn Josef II. Promítaly se osvícenské ideje. Stát podporoval podnikání, byla zavedena celní unie a cla na ochranu před zahraniční konkurencí. Modernizovalo se obdělávání půdy. Byla zavedena jednotná měna (1 tolar = 2 zlaté) a první papírové peníze (bankocetle) a sjednoceny míry a váhy. Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád, jezuité tím přišli i o dohled nad školstvím. Mezi nejdůležitější reformy patřila reforma školství. 6. prosince 1774 byl vydán Všeobecný školní řád pro všechny císařsko-královské země, který stanovil mimo jiné všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky. Byla zavedena povinná šestiletá školní docházka a systém škol: triviální školy na venkově, hlavní školy ve městech a normální školy (výuka v němčině)

 

6) Rodina

Z manželství s císařem Františkem I. Štěpánem vzešlo 16 dětí, 5 synů a 11 dcer. Mezi nejvýznamnější potomky patří Josef II a Leopold II.

Josef II. byl v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské a v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český, markrabě moravský a arcivévoda rakouský. Je představitelem osvícenského absolutismu a provedl řadu reforem. Zásadní změnu života v habsburských državách však přinesly tzv. Toleranční patent a Patent o zrušení nevolnictví.

  • Toleranční patent (13. října 1781) – dovoloval vedle katolického vyznání také luteránské, kalvínské a ortodoxní křesťanství. Nešlo o zrovnoprávnění, ale o „toleranci“.
  • Patent o zrušení nevolnictví (1. listopadu 1781). Nevolnictví bylo zrušeno a nahrazeno mírnějším poddanstvím, ale nadále byla zachována robota.

U Marie Terezie byl diagnostikován vysoký krevní tlak a pulmonální neprůchodnost s rozedmou plic. 29. listopadu 1780 zemřela. Byla pochována, stejně jako její manžel v rodinné kapucínské kryptě.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: