Marie Terezie – esej

 

   Otázka: Marie Terezie

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): nadiang

 

 

Marie Terezie se narodila 13. května 1717 ve Vídni. Pocházela s rodu Habsburků, byla nejstarší dcerou z rodiny Karla IV. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Císař Karel VI. si byl vědom, že na něm jako posledním mužským potomkovi záleží další osud dynastie. Manželé se snažili 7 roků po svatbě o mužského potomka, ale až po této dlouhé době se jim narodil doslova vymodlený syn, který byl pokřtěn jako Leopold Jan Josef. Bohužel k velkému zármutku rodičů dítě po několika měsících zemřelo. Pak se už císařskému páru rodily jen dcery v pořadí Marie Terezie, Marie Anna a Marie Amálie. Marie Terezie pak díky císařem Karlem vyhlášené pragmatické sankci zachránila habsburský rod. Podle ní totiž mohla zdědit vládu habsburské monarchii i žena. Marie Terezie byla pokřtěna vodou z Jordánu na Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna. 

Marie Terezie, jediná žena, která byla korunována českou královnou jako samostatná vladařka a nikoliv jen jako manželka panovníka. Měla šťastné dětství, byla krásná dívka, přitažlivá, vysoká, štíhlá, měla bílou pleť s jemnými tvářemi, modré oči a světlé vlasy. Dětství strávila na zámku Favorit a nebyla vychována k tomu, aby vládla, protože se pořád čekalo na narození mužského potomka. Jako dítě jí vychovávali jezuité a od 9 let se o ni začala starat hraběnka Marie Karolina Fuchsová. Byly si velmi blízké, a také proto byla hraběnka Fuchsová pohřbena v kapucínské hrobce, kde jsou pohřbeni příslušníci Habsburského rodu. Od šesti let se učila jazyky, a to latinu, která byla úředním jazykem v Uhrách, francouzštinu, španělštinu a italštinu. Pokud jde o němčinu, mluvila celý život odposlouchaným hovorovým slangem Vídeňských lidí, ale česky a maďarsky, tedy řečí zemí, kde panovala, se nikdy nenaučila. Její výuka dále obsahovala náboženství, historii a také matematiku. Milovala hudbu, zejména italské opery a tanec.

Pro další zachování dynastie bylo důležité vybrat vhodného ženicha. Karel VI. se rozhodl pro lotrinský rod, a vyhlédl si nejstaršího syna Leopolda Lotrinského Klemens, ten však nečekaně zemřel, a tak se nakonec nápadníkem Marie Terezie stal jeho mladší bratr František Štěpán. Když dorazil do Vídně na námluvy, bylo mu patnáct a Marii Terezii pouhých šest let. Hned ji okouzlil a Karel VI. si o něm poznamenal: „Lotrinský princ je pohledný, dobře rostlý a mluví způsobně německy.“ František Štěpán takhle žil ve Vídni 6 let a v roce 1729, kdy zemřel jeho otec vévoda Leopold, se musel vrátit domů, aby převzal vládu a usedl na trůn. Marie Terezie mezitím zjistila, že se do něho zamilovala a stala se z ní mladá žena. V roce 1732 František Štěpán přenechal vládu své matce Alžbětě Charlotě, vrátil se do Vídně, kde v roce 1736 požádal Marii Terezii o ruku, a téhož roku v únoru se konala svatba. Mladému páru se narodilo první dítě, dcera Marie Alžběta, a po ní následovalo ještě patnáct dětí. 

Marie Terezie na trůn nastoupila po smrti svého otce Karla VI. 20. října a stala se tak panovnicí nad habsburskými zeměmi, vévodkyní lotrinskou, vévodkyní toskánskou a arcivévodkyní rakouskou a svého manžela Františka I. Štěpána Lotrinského jmenovala spoluvládcem. V roce 1741 byla korunovaná na uherskou královnu, a poté v roce 1743 na uhersko-českou královnu a její manžel František Štěpánský byl pak v roce 1745 zvolen římským císařem.  Bohužel nic z toho, co císař Karel VI. za svého života dohodl, po jeho smrti neplatilo. Všechny okolní velmoci po jeho smrti rázem zpochybnily pragmatickou sankci a dělaly si zálusk na habsburské državy. Mladá Marie Terezie nebyla vůbec připravená vládnout a tak vypukla „válka o rakouské dědictví“, která trvala od roku 1740 do roku 1748. Jednalo se tam o tři konflikty, první dvě se nazývali „slezské války“ a třetí konflikt „sedmiletá válka“.

V letech 1740 – 1742 byla vedená první slezská válka a šlo o to, že si Prusko nárokovalo Slezsko, Bavorsko, Čechy a Rakousko a Sasko zase chtělo Moravu. Praha byla obsazena v roce 1741 a tehdejší bavorský vládce se nechal korunovat na českého krále. Druhá slezská válka se odehrávala od roku 1744 do roku 1745, kdy pak později byl uzavřen v Drážďanech mír. Sedmiletá válka probíhala v letech 1756 – 1763, která pak skončila ztrátou Slezska.

Tato válka změnila Marii Terezii z nejisté a bezmocné ženy na silnou, statečnou, nepoddajnou, hrdou, panovačnou a hlavně ctižádostivou panovnici, která nepochybuje o své vyvolenosti a odpovědnosti za země monarchie. Marie Terezie si především uvědomila, že musí posílit a modernizovat armádu, a to znamenalo získat další finanční zdroje z daní. A tak začala dlouhá, ale radikální proměna monarchie v moderní centralizovaný stát s novou, zcela postátněnou zemskou správou, povinnou školní docházkou a na svou dobu dokonalý školský systém. Zejména v Čechách, na Moravě a v Dolním Rakousku vyrůstaly první manufaktury, stavěly se kasárny, pevnosti, ale i nemocnice a starobince, trestní právo sjednotil tereziánský zákoník, bylo zakázáno mučení při výsleších, zavedena evidence obyvatel, budov a pozemků, což umožnilo efektivnější vybírání daní, začalo se s očkováním proti neštovicím, pro potřeby armády, pošty a obchody dala Marie Terezie budovat síť tereziánských zpevněných silnic a také dala do oběhu první papírové bankovky. 

V roce 1774 vydala Marie Terezie školní řád, stanovující povinnou školní docházku od 6 do 12 let. Děti měli o Vánocích volno 3 dny, o Masopustu 4 dny a o Velikonocích 12 dní. Poté v roce 1784 se rozhodlo, že se „letní“ prázdniny posunou ze září a října na červenec a srpen. Zavedla několik typů škol. Triviální školy trvaly šest let a učilo se tam čtení, psaní, počítání, ale byly zde také povinné předměty jako je náboženství a pracovní výchova. V hlavních školách se mluvilo jenom německy a získávali zde i znalosti ze zeměpisu, dějepisu, latiny, slohu, geometrie a přírodovědy. Gymnázia připravovali studenty na univerzitní studium a byly spíše zaměřený na výuku klasických a moderních jazyků, matematiky a kreslení. V Čechách bylo v roce 1775 jenom 1 500 vzdělávacích ústavů neboli škol a už v roce 1790 jich bylo asi o 1 000 více.

Mezitím co Marie Terezie vládla, měla s Františkem Štěpánem šestnáct dětí, jedenáct dívek a pět chlapců a byla známá tím, že měla mateřský vztah ke svým dětem. Děti vzdělávala jednotlivě, a když se museli o menší děti starat zvláštní služebníci, šli rozkazy a pokyny přímo od ní. Marie Terezie byla přísnou a náročnou matkou, základy její výchovy byly zbožnost, poslušnost a kázeň. Děti měly přísně zakázáno trucovat nebo odmlouvat, museli dodržovat modlitby a duchovní cvičení, udržovat hygienu a jíst správnou a zdravou stravu. Na co si dávala, ale nejvíc pozor bylo to, aby její děti v žádném případě nebyly rozmazlené. Zakázala služebnictvu mít přátelský vztah s jejími dětmi a nic jim nesměli promíjet. Marie Terezie měla toho názoru, že žena je tu od toho, aby sloužila manželovi, plnila jeho přání a zásadně se nemíchala do politiky, učila je jednu a tu samou větu „Ženy nemají nikdy pravdu, ať je jejich muž jakýkoli“, zatímco chlapce učila vládnout. Marie Terezie tvrdila, že má všechny její děti stejně ráda, ale všichni v jejím blízkém okolí věděli, že nejvíce milovala Marii Kristinu, která se narodila ve stejný den jako Marie Terezie, a možná proto k ní chovala takové sympatie a to vedlo k velké žárlivosti ostatních Mariiných sourozenců. Marii Terezii a Františkovi I. Štěpánovi tři dcery a jeden syn zemřeli v dětském věku, dvě dcery zůstaly neprovdané, kvůli zdravotnímu stavu, zbylé zdravé dcery uzavřely sňatek hned po dosažení dospělosti, nejmladší syn Maxmilián se stal knězem a vládu po Marii Terezii převzal její prvorozený syn Josef a po něm jeho mladší bratr Leopold.

Dne 18. srpna 1765 neočekávaně zemřel František I. Štěpán Lotrinský a to byla asi největší rána pro Marii Terezii. Velmi ji to zasáhlo, a proto se rozhodla, že se úplně změní. Ostříhala si vlasy, nosila od toho dne jenom černý oděv, vdovský čepek a kolem krku perly, které byly znamením smutku. Po smrti jejího manžela, nechala Marie Terezie jmenovat svého syna Josefa II. spoluvládcem, ale ona měla pořád plnou moc nad rozhodováním. 

Na podzim 1780 se zdravotní stav Marie Terezie výrazně zhoršil. Lékaři jí diagnostikovali plicní vodnatelnost, hovořili o silném kašli a později se přidala vysoká horečka. Jednoho dne ji přenesli do postele a její starostlivý syn Josef II. se jí zeptal, zda se jí leží dost pohodlně. „Dost dobře k tomu, abych zemřela,“ odsekla. Marie Terezie tedy zemřela 29. listopadu 1780 ve věku 63 let v Holfburgu a 3. Prosince byla pohřbena vedle svého muže Františka I. Štěpána v kapucínské hrobce. 

Její nejčastější válečník protivník pruský král Fridrich II. jí napsal ten nejvýstižnější nekrolog: „Dělala čest svému trůnu a svému rodu, válčil jsem s ní, ale nikdy jsem nebyl jejím nepřítelem.“ Ve Vídni, na její památku, má sochu, na které sedí na trůně a v ruce drží žezlo a pragmatickou sankci.

 

Zdroje knižní:

  • FRAIS, Josef. Reformy Marie Terezie a Josefa II.: (nejen v českých a moravských zemích). Třebíč: Akcent, 2005. ISBN 80-7268-337-3.
  • MAUR, Eduard. Marie Terezie: 12. 5. 1743 : Korunovace na usmířenou. Praha: Havran, 2003. Dny, které tvořily české dějiny. ISBN 80-86515-22-2.
  • BAUER, Jan. Ženy z rodu Habsburků: úděl matek, manželek a dcer nejmocnější evropské dynastie. Frýdek-Místek: Alpress, 2009. ISBN 978-80-7362-763-8.

 

Zdroje internetové:

  • http://www.dejepis.com/marie-terezie/
  • https://www.jaroska.cz/akce/dejepis-soutez/Osobnost%20Marie%20Terezie%20.html
  • http://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/18-stoleti/skolni_dochazka.htm
  • http://www.dejepis.com/ucebnice/osvicensky-absolutismus/






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: