Kultura a společnost českého a evropského romantismu

 

   Otázka: Kultura a společnost českého a evropského romantismu

   Předmět: Dějiny umění

   Přidal(a): sadra

 

 

Romantismus se datuje od konce 18. stol do počátků 19. stol. Avšak kořeny romantismu leží již hluboko v 18. století spolu se sentimentalitou dobových měšťanských vrstev. Tehdejší francouzský básník Charles Baudelaire pronesl definici, která je ve své prostotě dostačující i dnes, a to že romantismus není nic jiného než nový způsob cítění. Na rozdíl od osvícenství, které bylo celoevropským hnutím, romantismus získal v každé zemi specifickou podobu.

 

Za příčinou jeho rozmachu stojí dvě světová umělecká hnutí, která reagovala na poptávku tehdejšího zasněného, naděje chtivého publika a sice gotický román původem z Anglie, který rozohnil lidskou vášeň po tajemnu a středověkých dobách, jehož průkopníky jsou George G. Byron, Percyh Byssh Shelley, Mary Shelleyová a Sir Walter Scott. A dále německé generační hnutí literátů známé pod jménem Sturm und Drang, v překladu
Bouře a Vzdor. Tato „éra geniů“, jež se v dobách, kdy si literatura zakládala na intelektu, navrátila k cítění, a tím zapříčinila vzpouru mladé generace vůči konvencím společenským, tak i literárním, se může pyšnit jmény jako Johann Wolfgang Goethe nebo Friedrich Schiller. Tento náhlý příval emocí měl však i fatální následky, kdy se řadě mladých lidí stal hrdina Goethova románu idolem a vyjma oblékání dle postavy mladého Werthera, páchaly
i sebevraždy po jeho vzoru. Důležitou roli sehrál i generál Napoleon Bonaparte a admirál Nelson, jejich válečné skutky a děsivá dobrodružství podněcovaly tvorbu umělců všech odvětví

 

Rozmach literatury šel ruku v ruce s rozmachem novin, časopisů a půjčoven knih, jejichž počty, jak na výtisky, tak na budovy stále rostly. V polovině 18. století dosahoval počet výtisků novin k několika desítkám tisíc měsíčně. Především anglický The Spectator
a francouzský Gazzete de France. Půjčovny knih nezahálely. Stále více čtenářů si v románech hledalo své naděje, snily o vzdálených krajích a starých dobách středověku, který v jejich mlhavých představách působil velice poeticky. Hlavně ženské spisovatelky, kterých bylo v této době nadpoloviční většina, vkládaly do knih myšlenku, že jen láska dokáže vyvolat štěstí a utrpení.

Témata literatury ovšem nezůstala jen u lidských citů. Kupříkladu báseň angličana Jamese Thomsona Čtyři roční období se stala souhrnem pocitů, které příroda může vyvolávat v lidském jedinci. Byla později i zhudebněna Franzem Josephem Haydnem. A poté i balady týkající se smrti, noci, oživlých zesnulých, všeho barbarského a divokého. Z čehož dostal svou nezaměnitelnou tvář i populární gotický román

 

Romantická literatura se odtrhla od statického řádu klasicismu a chladné antiky, aby se navrátila k přírodě. Člověk, nebo spíše hrdinové knih, v sobě oběvují silnou osobnost, dostávají se do exotických míst, bojují proti všednosti, užívají si v bolestné nejistotě
a osamělosti. Jejich jedinou myšlenkou je vášnivý boj za pravdu a lásku. Jsou fascinování přírodnímy živly snad i proto, že koloběh přírody je nejvyšší spravedlností světa, proti níž jsme jen bezbranné figurky šachovnice. Vzdálit se do temných stínů nepoznaných hlubokých lesů, byla jejich jediná možnost, jak být osamělý, daleko od společnosti.

Jedny z nejznámějších temných a depresivních děl se zrodily právě v této době. Od pohádek bratří Grimmů až k hororovým příběhům Edgara A. Poea. Goetheho Faust a jeho již zmiňovaný nešťastný Werther, dále pak Ivanhoe od Sira W. Scota či Frankenstein spisovatelky Mary Shelleyové nebo Bídníci Viktora Huga.

 

České země zaznamenaly snahy o posílení identity českého národa pod nadvládou Rakouska-Uherska. Rapidní vzestup vlastenectví vyúsťuje v podobě stavby Národního divadla.

Naše území na přelomu století trpí nedostatkem romantických hrdinů. Nejznámější literarní postavou romantismu je Karel Hynek Mácha se svým Májem. Dále pak Strakonický dudák od Tyla, Kytice od Erbena nebo Němcové Babička.

 

Francouzská romantická próza se liší od ostatních svým náklonem k realitě, a tím se velice rychle dostává přímo k realismu. I přez to byl Viktor Hugo nejtypičtějším dramatikem romantismu vůbec.

 

V malířství se držel motiv zatemnělých, pochmurných krajin, který měl vyvolávat pocity neklidu. Umělci se snažili zachytit tahy štětcem neobyčejnou vášeň s prohlubující se dramatičností. Veliký zájem byl o středověké motivy a noční scenerie. Od předchozího klasicisního slohu se liší ve všech ohledech. Je proti striktnímu řádu a urovnanosti, nastupuje zamlženost a přírodní originál. Jeho velkýmy světovýmy jmény jsou Eugéne Delacroix, Francisco Goya či Caspar David Friedrich.

Mezi českými malíři vynikl Mikoláš Aleš se svým nespočtem fresek, sgrafity, cykly
a ilustracemi, Josef Mánes a jeho kalendář orloje. Vojtěch Hynais, který namaloval oponu Národního divadla či František Ženíšek, jenž vymaloval foaye a oponu původního Národního divadla před osudným požárem. Tito pánové tvoří část tzv. Generace českého národního divadla. K nim nadále patří umělci Václav Myslbek, jehož sochařské umění lze dodnes vidět na Václavském naměstí v Praze, a to jezdecká socha svatého Václava nebo Václav Brožík, který vytvořil Tři doby zemé české v Národním divadle, přesněji v Královské lóži.

 

V první polovině 19. století se oběvil nový životní i umělecký styl nazývaný Biedermeier. Tento název vznikl spojením jmen pánů Biedermanna a Bummelmayera. Jednoduše řečeno je městskou obdobou empíru. Díky lepší finanční situaci a levnější seriové výrobě si mohli měšťané dovolit například čalouněný nábytek nebo porcelán. V šlechtických obydlích se zařizovaly hudební i kulečníkové salónky. Rozvinul se v dobách metternichovského absolutismu, kdy byli občané kontrolováni a k sobě domů unikali za klidem. V umění se biedemeier projevil převážně v malbě, kdy byly zobrazovány měšťané ve svých domácnostech, jejich dvory a velké popularitě se těšily portréty. Za nejvýznamnější umělce lze uvést básníka Annette von Droste-Hülshoffa, skladatele Franze Schuberta či Franze Grillparzera a Johanna Nepomuka Nestroye. Za české země pak kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové a portréty Antonína Machka.

Byla to doba valčíku. Lidé se rádi oddávali tanci a přední skladatelé obměňovali staré rytmy, došlo ke změnám choreografií a pohyby se staly ladnějšímy.

 

Hudba je ten z prostředků, kterým se již od pradávna nejčastěji vyjadřují city, a proto není divu, že se v období romantismu byla uměním nejoblíbenějším.

Její centrum se nacházelo v německy mluvících zemích, především ve městě, kde majorita hudebních skladatelů žila a tvořila, a to Vídni. Skladatelé se snažili navázat na obrovský odkaz Mozarta a Haydena. Avšak vše přehlušil Ludwig van Beethoven, velikán své doby, který nám po sobě zanechal mistrovské klavírní sonáty, smičcové kvartety a devatero symfonií. Vše s typickou Bethovenovskou tíhou lidského bytí a vášnivým nesouhlasem romantického člověka.

Ale nikdy to nejsou jen velikáni, kdo určují dobu, jsou zde i jména jako Carl Marii von Weber s jeho naprosto pro romantismus typickou operou Čarostřelec. Dále skladatelé jejichž génius přesahuje svou dobu: Robert Schumman, Franz Schubert, Hector Berlioz či Ferenc Listz z Maďarska.

 

Italský romantismus se uchýlil převážně na pole operní tvorby a je znám díky Rossinimu, Bellinimu, Donizettimu, ale hlavně nesmíme opomenou jméno, bez kterého by byly dnešní koncerty naprosto nemyslitelné, a to Giuseppe Verdi.

Opera měla větší význam než jen kulturní požitek. Podnítila řadu politických událostí. Opera Němá z Portici podnítila revoluci, která měla za následek vznik samostatné Belgie. V Čechách se můžeme chlubit celosvětově známým Antonínem Dvořákem nebo významným zvůrcem oper v době Národního obrození Bedřichem Smetanou.

 

Svým uměním a vzhledem strhl Evropu nedosažitelný houslový virtuoz Niccoló Paganini Díky svému vzezření, jež bylo částečně zapříčiněné Marfanovým syndromem, byl obviňován ze spolčení se s ďáblem. Toto nařčení bylo tak silné, že ho bylo po smrti zakázáno pohřbít na hřbitově a jeho mrtvé tělo bylo řádně pohřbeno až 36 let po jeho smrti. Další posmrtnou hudební kuriozitou je Fryderyc Chopin – klavírní virtuos a skladatel elegantního formátu. Původem Polák, který se zamiloval do Paříže. Začal zde žít, tvořit, vystupovat, a nakonec umřel na tuberkulozu. V oněch dnech se říkalo, že být u Chopinovy smrti zajišťovalo společenskou prestiž, a tak spousta lidí lhala o své přítomnosti. Chopin je pohřben ve své milované Paříži, avšak jeho srdce je vystaveno ve stříbrné nádobě ve Varšavě. Přál si ho vyříznou, ze strachu pohřbení za živa.

 

Hudební umění romantismu vyvrcholilo s Richardem Wagnerem, který byl nejen operní skladatel a dirigent, nýbrž i básník a filosof, což se odrazilo na jeho obdivuhodném díle, mezi které se počítají opery a hudební dramata jako Bludný Holanďan, Tristan a Isolda nebo Persifal. Ve Stavovském divadle měla premiéru jeho opera Tannhäuser.

 

Tato doba je průlomová, co se do vzdělanosti týká. V českých zemích je to především zásluha Marie Terezie a jejích školních reforem. Vyšší vzdělanost rozpoutala nenasytnou touhu měšťanstva po vědění a díky liberalizaci výroby měli finanční prostředky na to tyto touhy nasytit. Kupovali si vstupenky do divadel, hudební nástroje, a knihy. Byl to počátek převratu. Vlastnictví hudebního nástroje a schopnost na něj hrát byla braná jako prestige a byla součástí vzdělávání každé dívky.  Do té doby byl přívlastek filosofa či spisovatele převážně doménou šlechty, ta se však před emancipací uzavřela do svého světa a buržoazie převzala tuto výsostnou roli.

Kvůli vyšší poptávce po tisku a knihách, se zvedala kvalita výroby a následoval rychlý rozmach technologií, což se ovšem netýká pouze tiskařství. Vzrostl zájem o interiérové vybavení a výrobky z uměleckých řemesel. Na tento popud (nejen) se později rozvinula Průmyslová revoluce.

 

I když v romantismu dostalo své místo každé odvětví, umění architektury značně pokulhává, dálo by se v uvozovkách říct, že architektura romantismu není. Hledí spíše do minulosti
a kopíruje předchozí styly velice rozverně a nesymetricky, zejména pak gotiku. Těmto stavbám poté náleží přívlastek novogotická či neogotická (zámek Hluboká nad Vltavou nebo kostel sv.Ludmily na Náměstí Míru v Praze). Oba výrazy mají stejný význam. Napodobování starých stylů a někdy i jejich vzájemné mísení za pomoci využití nových materiálů se nazývá historismus. Hlavní myšlenkou bylo postavit stavbu, která navozuje romantickou a historickou atmosféru. Dokonce byly některé stavby přímo vytvořeny jako zříceniny (Janův hrad
v Lednici). Pro renesanci typická exotika se oběvila i zde. S přívlastkem novorenesanční se může chlubit Národní divadlo, minaret v lednickém areálu či nespočet čínských pavilónů.

Romantismus neměl na divadlo takový vliv jako předchozí klasicismus. Obohatil jej o citové opisy a lyriku. Tehdejší publikum vyžadovalo příběhy originální, fantazijní, ze smyšlených světů, bohatou výpravu i kulisy. Působil na herecké umění a dal vzniknout tzv. pochmurnému osudovému dramatu. Představiteli jsou Viktor Hugo, Percy B. Shelley, George Byron, Alexandr S. Puškin či Michail Jurjevič Lermontov.

 

Oblékání se v romantismu projevilo u žen šaty kuželovitého tvaru s nebývalým množstvím spodniček. Nově jsou zde obruče neboli krynolíny držící tvar sukní a stejně tak turnýra neboli řasení zadních částí sukně. Přechází doba korzetů svazujících ženské pasy do co možná nejužšího obvodu. Šaty byly ještě v ramenou rozšířené, aby podpořily tento trojúhelníkovitý vzhled. Na hlavách poté široké klobouky s ovocem a v rukou s rukavičkami vějíř. Mužská elegance se přespříliš nezměnila. Obsahovala kostkované vestičky, dlouhé fraky velice syté pastelové barvy, vždy jiné než kalhoty. Nezbytností byla hůlka a cylindr. Tvář zdobily mohutné licousy s knírem. Do módy se dostaly kravaty, ovšem vázaní bylo daleko složitější, než je vážeme dnes.

Celkově se začaly používat velice kvalitní materiály, poctivé plátno, bavlna, vlna
a kožešinové doplňky.

 

Dodržovala se hygiena kvůli potlačení nechtěných pachů a používali se jemné voňavky.
Do obliby se dostává Kolínská voda. Líčidla se používala minimálně.

 

Kvůli vzrůstajícím potřebám měšťanstva klesá životní úroveň dělníků. Pracují ve velmi špatných podmínkach, které nezřídka kdy končí smrtí nebo v místní putyce. V této době začíná vzrůstat alkoholismus. I když se přestává obchodovat s černochy, s dětmi bývá nakládano jako s otroky.

Toto se mimo jiné začne postupem času promítat do navozujícího směru – realismu, zejména pak naturalismu.

 

Toto práce neměla za úkol podat vyčerpávající informace o tomto období. Je o něm popsáno mnoho listů, ale myslím, že v současné uspěchané době, není tato podoba sdělování informací nejvhodnější. Je nejprve potřeba zaujmout čtenáře kusým, avšak zajímavým, textem, který pak sám na doporučení autora, nebo z vlastní iniciativy, začne čtenář sám dále prohlubovat.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: