Klasické otrokářské státy – maturitní otázka z dějepisu

 

   Otázka: Klasické otrokářské státy

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): zdivek

 

Periodizace dějin, stručná charakteristika jednotlivých etap vývoje, kultura, stavitelství, sochařství, písemnictví, filosofie, počátky demokracie

  1. oba předhistorická: od 28. do 10. stol. př. n. l. + (temné období: 11. – 9. st př. n. l.)
  2. doba archaická: od 8. do 6. stol. př. n. l., vrchol této doby byl v 8. století
  3. doba klasická: 5. – 4. stol. př. n. l., přináší vrchol, rozkvět Athén
  4. doba helénismu (pozdní doba řecká): 3. – 1. stol. př. n. l.

 

Doba předhistorická (2800 – 1000 př. n. l.)

Egejská oblast – nejstarší oblast Evropské civilizace, vliv z Malé Asie

 

Tři kulturní oblasti:

1) Kykladské ostrovy

v Egejském moři, přistěhovalci z Malé Asie, mořeplavba

obchodní styky s Egyptem, Malou Asií, zbytkem Egejské o.

 

2) Kréta – Minojská kultura:

^^viz.

bájný král Minoa – manželka porodila netvora Minotaura Labyrint, zabit athénským hrdinou Théseem (pomoc Ariadny Minojské)

lineární písmo A, B – doposud nerozluštěno

posvátné zvíře – býk – viz. foinická dcera Europa byla ve formě býka unesena Diem

Paláce – správní a hospodářská střediska („palácové hospodářství“)

Dálkový obchod – Kyklady, Egypt, Kypr, Malá Asie

 

– Období prvních paláců (2000 př. n. l.)

Knossos, Faistos, Mallia, Zakro → palácové hospodářství ^^ (palác = správní a hospodářské středisko, centrální sklad zemědělských zásob, říše nebyla úplně centralizována – pouze jednotlivé paláce)

1700 př. n. l. → zničeno přírodní katastrofou (zemětřesení?)

 

– Období druhých paláců největší rozkvět

silní na moři – loďstvo

dobytí řeckým kmenem Achájů (mykénští Řekové) – kolem 1350 př. n. l.

 

3) pevninské Řecko

jižní část Balkánského poloostrova, původní obyvatelé – zemědělci (Kréta)

→ nové kmeny (osidlování Egejské o. od 2000 př. n. l., Achájové, Dórové, Iónové)

2000 př. n. l.vnik indoevropských kmenů (Achájů) – rozklad původního rodového zřízení → zničena vyspělejší Heladská kultura

(zpomalení vývoje – Kréta předstihla pevninské Řecko) ð

 

Mykénská kultura (1500 – 1200 př. n. l.)

jméno období podle hradu a stejnojmenného města Mykény na jihu Balkánského poloostrova

další města: Athény, Sparta, Týrins, Pylos, Théby

Lineární písmo B

Mezinárodní obchod (Kréta, Egypt, Sýrie, Kypr, Malá Asie, Itálie, Sicílie)

mykénské osady v Itálii a na Sicílii

„palácové hospodářství“

rozpad:

1) oblast zničena „mořskými národy“ (13. – 12. st. př. n. l.)

2) příchod Dórů (severozápadní Řekové)

 

během mykénského období se pravděpodobně odehrála Trojská válka – Achájové vs. Troja (Nestor vs. ř. Agamemnon)

Homérské „temné“ období (1200 – 800 př. n. l.)

doba vzniku Iliady a Odyssey

příchod Dórů – na nižší úrovni než původní obyvatelstvo → úpadek (temné období)

→ splynutí s obyvatelstvem → vytváří vládnoucí vrstvy (např. Sparta)

část dříve usazených řeckých kmenů + část Dórů → Malá Asie = „maloasijská řecká kolonizace“

(nedostatek orné půdy, mořeplavby → stěhování na ostrovy v Egejském moři a na pobřeží Malé Asie)

 

– doba archaická (800 – 500 př. n. l.)

vznik polis, velká kolonizace Středomoří a Černomoří, raná řecká tyranida

rozvoj obchodu, potřeba peněz → nerovnoměrnosti a majetkové rozdíly

Polis:

„městský stát“, centrum hospodářství, samospráva

pro řeky byla polis              –      město (jeho hmotná podstata)

  • obec (ve smyslu společenství, stát)
  • občané

několik stovek Polis, všeobecně velmi malá území, vlastní přísná pravidla

občan – pouze ekonomicky nezávislý muž narozen občanům městského státu

práva a povinnosti občana:

  • účastnit se sněmu, hlasovat, kandidovat, volit
  • obstarat si zbroj, být připraven k obraně
  • ekonomická podpora Polis

státní zřízení: oligarchie, tyranida, demokracie, aristokracie

 

velká (druhá) řecká kolonizace a) přelidnění, nedostatek půdy v hornatém Řecku, b) řemeslná výroba → odbytiště

kolonizace po Egejském, Středozemním a Černém moři -> osady = samostatné městské státy

mateřská polis = metropole

př. Sicílie – Syrakusy, Středomoří – Massalia (Marseille), Neapolis (Neapol)

důsledky kolonizace:

  • dálkový obchod (z kolonií – levné obilí a suroviny/ z metropolí – řemeslné výrobky)
  • kontakt s civilizacemi Předního východu
  • zadlužení rolníků v metropolích (nemohli konkurovat levnému obilí) → dlužní otroctví

(zemědělská aristokracie – velké pozemky x svobodné rolnictvo – nedostatek půdy → důležitá vinná réva pouze 1 za 3 roky)

  • bohatí řemeslníci a zemědělská a. → snaha o politickou moc

 

raná řecká tyranida:

zapsání práva (= ústupek aristokracie) →  majetkový cenzus pro zastávání úřadů

schopní soudci a politici z řad ne-aristokracie ← podpora od zemědělců a řemeslníků

→ timokracie vláda majetných bez urozeného původu

někteří politici „až moc schopní“, radikální řešení tyranida (krátké trvání, nesnášenlivost)

 

Sparta

Sparťané – Dórové, ovládli a podřídili si původní obyvatele

nejjižnější cíp Peloponéského poloostrova, tzv. Lakonie

výrazně se liší od Athén (odlišný vývoj po příchodu Dórů) →

 

a) kolektivní vlastnictví (půda, otroci)

b) každý plnoprávný občan Sparty – rovný příděl → „společenská rovnost“

 

rozdělení obyvatel:

  1. Sparťané – privilegovaní, jediní plnoprávní občané, rovnost, (pouze malá skupina), pouze válečníci
  2. perioikové – „bydlící kolem“, svobodní řemeslníci, zemědělci a obchodníci
  3. heiloti – nesvobodní, otroci, původní řecké obyvatelstvo, pracovní síla i stálé riziko (povstání)

 

c) vojenský způsob života – stálá pohotovost, těžkooděnci (hoplité) = nový způsob boje (Athény – falanga), přísná výchova dětí – vojenská, svěřena stát od 7 let

 

politické zřízení – zavedl Lykurgos → Ústava a zákony (vyvíjely se postupně)

  1. oligarchie – společná vláda 2 králů (2 nejmocnější rody, dědičný rodový titul)
  1. Pět úředníku/ eforů – dohlížely na krále, nevyšší úředníci
  2. Rada starších – 28 starců 60+ a oba králové
  3. Lidové shromáždění – pouze plnoprávní občané starší 30 let, schvalování zákonů, volba eforů, válka/mír

 

Sparta si válkami podrobila většinu Peloponéského poloostrova   Peloponéský spolek

Sparta byla ve spolku hegemonem (celé území si podrobit nemohla, neudržela by ho)

 

Athény

poloostrov Attika, 800 př. n. l. – rodová aristokracie

Athénský občan = narozen občanům, jmenován sněmem

Cizinci trvale usazení = metoikové – řemeslníci, obchodníci; zvláštní poplatek, povinná voj. služba

 

politický systém:

  1. nejvyšší úředníci = archonti (voleni)
  2. bývalí archonti = aeropag/ aristokratická rada (dohlíželi na současné archonty)
  3. Sněm (shromáždění plnoprávných o., volí úředníky, účast svobodných a plnoprávných občanů)

 

nedostatek půdy – rozvoj řemesel a obchodu prohlubování sociálních a majetkových rozdílů

→ reformy (poč. 6 st. př. n. l.)

Drakon – archont, nechal sepsat zvykové právo, velmi kruté tresty (tzv. drakonické = přísné)

Solon – „první athénský básník“, archont;

a) zrušení všech dluhů (prý vykoupil ty, co upadli do otroctví), zákaz ručení za dluh osobní svobodou → zrušení dluž. otroc.

b) rozdělil občany do 4 tříd podle majetku – odstupňování jejich práv a povinností → zrovnoprávnění bohatých obch. s arist.

c) zavedl Radu 400 (později Rada 500) – protiváha Aeropagu = příkazy pro úředníky, souzení politických zločinů

d) zavedení lidového porotního soudu – řešil odvolání proti rozhodnutí úředníků

 

další nepokoje, snaha o radikální řešení   zlomení moci aristokracie → tyranida (polovina 6 st. př. n. l.)

Peisistratos – konfiskace majetku aristokracie, podpora nižších vrstev a bezzemků, podpora řemesel, umění a náboženství (rozkvět Athén)

Po něm nastoupili jeho synové – první zavražděn; druhý – Hippias – utužil svou vládu → vyhnán

 

→ nové reformy (konec 6 st. př. n. l.)

Kleisthenes – odstranil rodové zřízení (poslední opora aristokracie) – zavedl územní organizaci

  • 10 místních oblastí = Fýly
  • 100 administrativních celků = Démos (10 démos/obcí = 1 Fýla) = samospráva, evidence občanů

nejdůležitější = Sněm

ostrakismus – tzv. střepinový soud, soudilo se na shromáždění

+ změna na Radu 500 (50 zástupců za každou fýlu)

→ → → základ pro první demokracii, stejná práva pro všechny svobodné, všichni svobodní ve shromáždění, někteří vybráni do Rady podle majetku (otroci stále nesvobodní)

 

doba klasická 500 – 338 př. n. l.

válečné období, vrchol otrokářské demokracie

vrchol řecké filosofie a kultury

 

Řecko – perské války 490 – 449 př. n. l.

Peršané = kočovníci, usadili se v Malé Asii, rozmach za vlády Kýrose Velikého → východní soused Řecka

řecká města v Malé Asii → pod nadvládou Persie

 

a) povstání Maloasijských Řeků

499 – město Milétos – povstání proti Peršanům kvůli jejich přílišné podpoře foinického obchodu na úkor Řeků → postupné přidávání dalších měst + podpora Athény (Sparta odmítá)

Dáreios I. Perský – vyhlásil amnestii pro ty Řeky, kteří se vzdají → vzdali se všichni → těžká porážka Řecka

→ Persie plánuje útok na oslabené Řecko

 

b) první řecko-perská válka

490 – Dáreios I. vyplouvá do Řecka → úspěch (Sparta nedodala včasnou pomoc)

→ střed – bitva u Maratonu

Athény (Miltiades) vs. Persie (Dareios 1.) → Persie poražena

 

10 let klidu – Themistokles – buduje silné athénské loďstvo

 

c) druhý řecko-perská válka

po Dareiově smrti nastupuje Xerxes → příprava na výpravu do Řecka

30 států Řecka – proti-perská koalice pod velením Sparty – hájit strategické body

→ střet – 480 – bitva u Thermopyl

spolek v čele se Spartou (Leonidas) vs. Persie (Xerxes)

Leonidas se obětuje pro ústup vojska jeho část – zůstává pozadu s hrstkou vojáků; Peršané plení Attiku

 

→ námořní bitva u Salaminy – Xerxes poražen a vrací se do Persie

následuje celkové vítězství Řecka (30 let po porážce Xerxese – Kalův mír s Persií) – doklad o hospodářské a kulturní vyspělosti

 

vnik athénského námořního spolku

cíl – organizace bojů s Persií, Athény – hegemonem (protikladem byl Peloponéský spolek se Spartou jako hegemonem)

Peloponéské války 431 – 404 př. n. l.

Athény vs. Sparta, loďstvo x pěší vojsko, Athénský spolek vs. Peloponéský spolek

 

Athény – konflikt s Koritem  a Megarou (peloponéský spolek) → ultimátum P. spolku → válka

požadavek v ultimátu – vyhnání Perikla = 1. stratég, úspěšný politik, jeho reformy = vrchol athénské demokracie

1) úředníci – plat  → i chudí mohli do politiky

2) zavedl sociální podporu

3) stavební rozmach, př. výstavba Akropole

 

průběh války:

převaha Sparty  → Perikles odmítá otevřít Athény pro spojence, brání jen Athény → Perikles umírá na mor

→Kleon – podpora války (řemeslníci, obchodníci)→ Nikkias – hledá mírovou cestu (bohatí, rolníci)

po 10 letech války  → Nikkias získává převahu → mír (tzv. „Nikkiův“) → brzy porušen

 

Athény vs. Sparta + Persie → vybudování loďstva, blokuje cestu Athén do Černomoří → nespokojenost a. spojenců, útěky otroků

bitva u Aigospotami → porážka Athén + Sparta nadiktovala kruté mírové podmínky

 

Sparta oslabena válkou  →  Athény ­+ Théby vs. Sparta

Sparta se snaží získat hegemonii – neúspěch

Athény s pomocí Théb svrhávají nadvládu Sparty – vzestup Théb → Thébská hegemonie 371 – 362 př. n. l.

Epameinondas (Théby) poráží Spartu v bitvě u Leukter, po jeho smrti dochází k zhroucení hegemonie

 

→krize Polis – bez hegemona, zranitelnost – příliš velká expanze, někde vznikají federace (pokrok doby si žádal jiné zřízení, polis nesoběstačná)

 

doba helénistická 338 – 146 př. n. l

Makedonie – na severu od Řecka

Fillipos 2. – expanzivní politika, chtěl přístup k Egejskému moři  → Athény + Théby vs. Makedonie

338 přnl – bitva u Chaironeie – vítězství Fillipa – konec samostatnosti řeckých států kromě Sparty

→ vzniká Korintský spolek (federace států v čele s Makedonií → proti Persii)

 

F. umírá → jeho syn Alexandr Veliký vychováván Aristotelem, na trůn ve 20, byl inteligentní a měl charisma, navázal na otcovy plány dobýt Persii

 

1) Makedonie (Alexandr) vs. Persie (Dáreios III.) → bitva u Graniku → porážka Persie, zisk Malé Asie

2) tažení do Egypta – osvobozuje jej z perské nadvlády → vítán, (založena Alexandrie – přístavní město)

3) bitva u Gaugamel – definitivní porážka Persie (Dáreios III.) → A. získává titul „král králů“

→ propustil Řeky domů a další výpravy podnikal soukromě

 

4) tažení do Indie (překročil řeku Indus – příliš daleko + demoralizace vojska → návrat)

jako hlavní město říše zvolil strategicky Babylon, zde umírá r. 323 bez nástupce (ovládl skoro celý dosud známý svět)

 

Vznik helénistických států:

boje o nadvládu mezi vojevůdci (dianochy), je jasné, že dojde k rozpadu říše

  1. oddělení Egypta (Ptolemaiovci) a Sýrie (Seleukovci) → vedou spory o Makedonii
  2. v Makedonii králem vnuk Antigona Jednookého – získal nástupnictví → Antigonovci → vznik 3. hel. říše
  3. vznik menších helénistických států – monarchií → helénismus trvá až do r. 30 př. n. l.

mnoho států – monarchie, řecká kultura smíšená s domácími tradicemi, řečtina, postupné dobývání Římem

 

Kultura:

Antropomorfní božstva, Olymp

Posvátná města – Olympie, Epidauros, Delfy

Obecná řečtina

Hrdinské a didaktické eposy – Hesiodos

Lyrika – Sapfo, Pindaros, Alkaios

Divadlo – Aischylos, Euripides, Sofokles

Komedie – Aristofanes

Rétorika – Demosthénes

Dějepis – Herodotos, Thukydidés, Xenofon

Filozofie – Demokritos, Pythágoras, Thales z Milétu, Sokrates, Platón, Aristoteles, Epikuros…

Lékařství – Hippokrates

Architektura – Héřin chrám v Olympii, Apollonův chrám v Korintu, divadla

Sochařství – Myron, Polykleitos, Feidias

Malířství – nástěnné malby, krétská keramika, mykénská keramika






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: