Historie automobilové dopravy – seminární práce z dějepisu

 

   Otázka: Historie automobilové dopravy

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Dominik

 

 

 

ROČNÍKOVÁ PRÁCE Z DĚJEPISU

 

Úvod

Tuto ročníkovou práci nám zadala naše paní profesorka dějepisu Gymnázia Matyáše Lercha, Jana Janová. Tento rok jsme měli možnost výběru tématu. Já jsem se rozhodl zabývat se postupným vývojem automobilismu ve světě, ale i na našem území.

Historie automobilu je opravdu dlouhá, když do ní započteme i samotný vynález kola, různé typy vozů, až do té doby, než koně zapřáhnutí do otěží byli nahrazeni stroji, hovoříme o stovkách i tisíci let. Proto můžeme vybírat z velkého množství podtémat a podkapitol, ať už o vynalézavosti Sumerů, různých odlišných typech automobilů na různý pohon, jejich vynálezcích, o událostech, které vznik automobilů doprovázejí a podobně.

Mým cílem je dokončit ročníkovou práci, která by mohla sloužit jako souhrn událostí a jmen, která stojí za zrodem nejvyužívanějšího dopravního prostředku současnosti. Jak už jsem uvedl výše, historie automobilismu je natolik rozsáhlá, že ji bohužel nemohu popsat celou. Budu se tedy věnovat těm podle mě základním a nejzajímavějším bodům.

Důvod, proč jsem si právě toto téma vybral, je prostý, vždy jsem se o auta zajímal, ale spíš o ty dnešní moderní lámající rychlostní rekordy, a tak jsem si řekl, že by bylo zajímavé zjistit něco i o jejich historii a jejich „předcích“. Prostřednictvím této ročníkové práce bych se o získané poznatky s Vámi rád podělil.

 

 

Vynález kola

Jedním z nejzákladnějších vynálezů lidstva a jedním z nejvýznamnějších pro automobil je bezpochyby kolo. V učebnicích je datován vznik tohoto převratného vynálezu do 4. až 3. tisíciletí př. n. l., zároveň se zrodem velmi vyspělé civilizace (také nejstarších civilizací světa) – Sumerů. Avšak podle některých historiků a archeologů a jejich nálezů můžeme datovat vznik samotného kola do mnohem starší doby, do doby 4 500 i více let př. n. l., kdy se kolo objevilo v různých oblastech Evropy (nálezy z Holandska nebo Dánska).

Naši dávní předkové přemisťovali sebe a svá břemena zpočátku pomocí toho, co jim nabídla sama příroda. Například z plovoucí klády vytvořili dlabaný člun (monoxyl) a samozřejmě domestikace zvířat také přinesla velké ulehčení prací na poli. Později se však objevil převratný technický systém, který nemá v přírodě obdobu, kolo na hřídeli. Na jedné straně se historici domnívají, že předchůdcem kola jsou klády podkládané pod břemeno. Další velmi pravděpodobnou hypotézou je, že vynález kola má přímou souvislost s vynálezem hrnčířského kruhu, tedy kolo otáčející se na hřídeli. Lidé tehdy přišli na to, že vůz s koly bude mnohem praktičtější, než do té doby používané dřevěné sáně, které bylo velmi náročné tlačit jak vlastníma rukama, tak pomocí dobytku.

A jak tehdejší lidé první kola vyráběli? První kola byla vyrobena buď z jednoho kusu dřeva, nebo je vytvořili z několika dřevěných dílů a provazů, které stloukli dohromady (Obr. č. 1). Později byla kola pokryta bronzovými kramlemi, které se přitloukly na dřevěné desky pospojované do kruhového tvaru tvořícího kolo. U plných kol se již objevil i tzv. náboj, tedy část kola vyčnívající ven, sloužící jako ochranný prstenec kola.

Kolem r. 2000 př. n. l. se u bojových vozů v oblasti Mezopotámie objevilo významné zdokonalení – paprskové kolo. Skládalo se z náboje, 6-8 paprsků a obvodových loukotí pobitých kovem. Toto vylepšení zprostředkovalo výrazné odlehčení a odpružení a podstatně zvýšilo manévrovací schopnosti vozu.

 

Sumerské vozy – přímí předchůdci automobilů

Nejstarší vyobrazení vozu s koly pochází už z první poloviny 3. tisíciletí př. n. l. a ukazuje válečný vůz (Obr. č. 2). Válečné vozy měly čtyři plná kola, byly velice těžké a neohrabané a navíc je táhly pomalé muly, takže byly velmi pomalé. Muly vznikly křížením klisny a osla a využívaly se především pro svou vytrvalost po oslovi a poslušnost či menší umíněnost po klisně. Další výhodou těchto kříženců je, že se dále nemohou rozmnožovat. Pro pracovní využití zvířat je to výhoda.

Kvůli velmi nevhodným parametrům těchto válečných robustních vozů se později (prokazatelně nejpozději v 15. století př. n. l.) objevují rychlé dvoukolé válečné vozy tažené koňmi a těžké čtyřkolé bojové vozy se používají jako dobývací a bořící (jsou to přímí předchůdci dobývacích věží a beranidel).

Vozy prošly poměrně dlouhým výrobním procesem, jak popisuje Michaela Kunová v článku Vynález kola, zveřejněném na internetové stránce http://absolventi.gymcheb.cz/2009/mikunov/oktava/kolo.html:Těleso starověkého válečného vozu bylo čtvercové nebo polokruhové, s kostrou z lehkého dřeva. Bočnice vozu sahaly vojákům zhruba do pasu, vpředu byly o něco vyvýšené; vzadu byl vůz zcela otevřený. Ve schránce upevněné vepředu měli vojáci šípy, válečné sekery, kopí a jiné zbraně. Dřevo pro kostru lehkého vozu bylo tvarováno patrně v horké vodě, potom se svázalo do požadovaného tvaru a nechalo vyschnout. Na nápravy se používal jasan, podlaha ze smokvoně (fíkovníku) nebo platanu, kostra a ostatní části byla nejčastěji z jilmového dřeva. Paprsky kola se vyráběly slepením dvou kusů dřeva do tvaru V. Spoje každé z těchto vidlic dvou paprsků byly vloženy do náboje kola tak, že vytvořily šesticípou hvězdu. Poté byly připevněny vlhkými hovězími střevy, která po uschnutí vše pevně držela pohromadě. Loukotě se vyráběly z tvarovaných kusů dřev, které se svazovaly dohromady koženými řemínky, vedenými k tomu určenými drážkami. Díky nim nepřicházel řemínek přímo do kontaktu se zemí, takže celá konstrukce byla mnohem spolehlivější a trvanlivější.“

Současně s vozy se vyvíjely i cesty. V Mezopotámii, zemi sumerské civilizace, se upravovaly první silnice, povrch se zpevňoval kameny, popř. stavitelé využívali kamenného podloží. Dokonce, i když by tomu člověk nevěřil, už v těchto dávných dobách byly někdy pro kola upravovány prohlubně – koleje.  S tím souvisí i to, že rozchod kol musel být jednotný pro všechny vozy.

Tuto kapitolu bych zakončil tím, že vůz byl nejen dopravním prostředkem, ale byl i významným kultovním předmětem. Například kolo splývalo se symbolem životodárného Slunce.  Vůz bohužel nebyl součástí majetku každé rodiny, privilegium vlastnit takový vůz patřilo ze začátku pouze těm bohatším, byl symbolem urozeného původu a postavení.

 

Parní automobil

První parní automobil, tedy zároveň první motorizovaný vůz, si objednalo francouzského ministerstvo války od inženýra Nicolase Josepha Cugnota, kterého při vývoji automobilu finančně podporovali. Podle instrukcí měl inženýr sestrojit parní traktor pro dělostřelectvo francouzské armády. První verze měla v roce 1769 první zkušební jízdu, avšak nesplňovala požadavky – traktor sice dosahoval požadované rychlosti, jezdil až 4, 5 km/hod, ale vydržel pouze 12 minut provozu. Potom došla pára a bylo třeba na zemi rozdělat pod kotlem oheň, aby se vytvořila nová pára a mohlo se pokrčovat v cestě. Ministr války byl ale i tak s výsledkem spokojen a dál finančně podporoval Cugnota při stavbě stroje. Za dva roky byl se svým tříkolovým traktorem hotov (Obr. č. 3). Traktor již obsahoval vlastní ohniště a velký mosazný kotel vážící 5 tun. Stále dosahoval rychlosti 4 km/hod.

Zrod automobilu však zbrzdila jedna nečekaná událost. Při veřejném předvádění měl traktor poruchu. Při této události došlo k vůbec první automobilové havárii v dějinách. Vozidlo prorazilo zeď, ale Cugnot vyvázl bez zranění. Bohužel v okamžiku, kdy byl tehdejší ministr války sesazen, bylo ukončeno i financování výzkumu. Stroj z roku 1770 je dodnes zachován v pařížském Musée des arts et métiers.

Avšak o několik desítek let později, konkrétně v roce 1862, sestavil Francouz Étienne Lenoir samohyb ze starého koňského povozu, mezi jehož kola namontoval motor, kvůli kterému je jeho vynález tak podstatný, tj. motor s vnitřním spalováním. Tento motor pracoval díky hoření plynu uvnitř válce.

Mezi průkopníky prvních parních motorových vozidel byl též Čech. Vynálezce Josef Brožek své vozidlo předvedl 17. srpna 1815 v Praze. Jeho parovůz byl sice úspěšně předveden, ale po ukradení pokladny z předváděcí akce ho vynálezce rozbil a pokusy ukončil.

Jak bylo již řečeno, tyto vozy byly pouze přestavěné koňské povozy s motorem umístěným mezi zadními koly.

Samohyby byly v začátcích velmi poruchové stroje. Navíc nebyly vybaveny převody, tudíž s nimi nebylo možné vyjet každý kopec. Proto se i nadále doporučovalo vzít si s sebou na cestu také pár koní pro případ poruchy.

 

Škoda Sentinel

Různé formy parních automobilů byly vyráběny až do třicátých let 20. století, ale byly to spíše nákladní typy. Prosadily se především v Anglii, ale i v Česku můžeme jmenovat parní nákladní automobil Škoda Sentinel (Obr. č. 4).

Škoda Sentinel byl parní nákladní automobil, vyráběný ve Škodových závodech v letech 1924-1935, kdy Škoda hledala náhradní výrobní program za již malou vojenskou produkci.

V této době už samozřejmě existovaly první pokusy o automobily se spalovacím motorem, ale parní stroje nad nimi měly stále řadu výhod. Byly pružné, dosahovaly okamžitého maximálního zrychlení, lehce zdolávaly I strmější kopce, měly jednodušší  ovládání, spotřebovaly mnohem méně oleje (do spalovacích motorů se tehdy musel olej dolévat každý den). Samozřejmě měly jednu velkou nevýhodu a tou byla jejich pohotovost. Příprava na cestu trvala zhruba 30 minut, než se roztopil kotel. Navíc pro obsluhu Sentinelu bylo zapotřebí úspěšné složení řidičských, topičských a strojnických zkoušek.

 

Motorwagen

Historicky prvním vozidlem, ne motorizovaným kočárem, byla tříkolka Karla Benze, syn strojvůdce z Karlsruhe, z roku 1885 (Obr. č. 5). Tento německý mechanik zprvu své kariéry sice získal patent na kočár bez koní poháněný benzínovým motorem, ale řešení jeho vozidla bylo východiskem ke stavbě skutečného automobilu.

Téhož roku získal krajan Karla Benze, Gottlieb Daimler, patent na vozidlo na kolech poháněné plynovým nebo petrolejovým motorem, umístěným pod sedadlem a mezi zadními nápravami. V roce 1926 dokonce došlo ke spojení firem obou vynálezců a byla založena společnost Daimler – Benz.

Díky patentu na stacionární dvoudobý plynový motor, který vynalezl již dříve, získal Karl Benz finanční prostředky na  jeho největší projekt – motorové silniční vozidlo. Již od začátku měl jasno o jeho koncepci: motor musí být součástí rámu. Zavrhl tedy myšlenku motorizovat kočár.

S Benzovou tříkolkou začal „pravěk“ automobilu. Tento první automobil na světě s benzínovým motorem byl zkonstruován v roce 1885, ale na první oficiální jízdu vyjel až 3. července 1886 na mannheimské Ringstrasse. Benzův „patentovaný motorový vůz číslo 1″ tím vstoupil do dějin jako první skutečný moderní automobil.

Benz musel pro svůj vynález vymyslet mnoho dalších součástek. Mezi ně patřil velký setrvačník, umístěný vodorovně v rámu, dále válec s otevřenou klikovou skříní, výfukový ventil ovládaný klikovou hřídelí a také vlastní karburátor pro přípravu pohonné směsi. Přesné složení směsi benzínu a vzduchu bylo řízeno válcovým šoupátkem v sací trubici, kterým se zároveň snižoval, nebo zvyšoval výkon motoru. Ovládání šoupátka bylo ve snadném dosahu řidiče pod jeho sedadlem. Zkonstruoval též vlastní svíčku zapalování.

Podvozek byl vyroben z ohýbaných a svařovaných ocelových trubek. Vzhledem k tomu, že vůz měl poháněnou zadní nápravu, stál Karl Benz před dalším problémem a tím bylo řízení, protože řízení kočárů zde nebylo možné využít. Proto se konstruktér rozhodl pro tříkolku. Přední kolo bylo zavěšeno v neodpružené vidlici a řízeno ozubenou tyčí, která byla napojena na hřídel. Až v roce 1893 Benz zkonstruoval nový typ řízení se dvěma otočnými čepy, jeden z nejdůležitějších vynálezů v historii konstrukce automobilu.

Benz se snažil svůj vůz co nejdéle utajit, tudíž první zkušební jízdy prováděl na dvoře své továrny, později dokonce v noci mimo továrnu, i když automobil se v začátcích porouchal po několika stovkách metrů. Mnohdy také jízda skončila po nárazu do zdi ještě v továrně. Ovšem ujeté vzdálenosti se během testování sice pomalu, ale neustále zvětšovaly. Vůz byl dokonce schopen jet rychlostí 16 km/hod.

Když se Benz stále nedokázal odvážit ke zveřejnění svého výtvoru, vzala to do rukou jeho manželka Bertha. Ona a její dva synové podnikli první dálkovou jízdu v dějinách automobilismu z Mannheimu do Pforzheimu, která měřila 110 km. To samozřejmě bez vědomí manžela, kdy Bertha jednoho srpnového rána roku 1888 vytlačila tříkolku z dílny a vykonala první dálkovou jízdu v historii automobilismu.

Během jízdy se samozřejmě vyskytlo mnoho problémů, Bertha si však s nimi dokázala poradit. Ucpaný karburátor vyčistila jehlicí z klobouku, holé dráty izolovala podvazkem a do větších kopců museli synové vůz tlačit, kvůli absenci převodovky. Cestu úspěšně dokončili. Tím Benzova manželka ukázala celému světu praktičnost motorového vozidla.

Benzova továrna v Mannheimu později zahájila úspěšnou výrobu automobilů a dodávala motory i jiným výrobcům (mj. i pro první český vůz Präsident z Kopřivnice). V letech 1895 – 1899 vzrostla roční produkce ze sta na více než šest stovek vozů. Benz však svou firmu opustil. V jeho díle pokračovali jiní a vozy Benz se úspěšně prodávaly.

 

Zajímavé doplňky prvních automobilů

Postupem času se automobily zrychlovaly a i jejich řidiči byly čím dál víc odvážnější a bezohlednější. I když cesty byly plné výmolů, ostrých zatáček a v neposlední řadě je využívala zbloudilá zvěř a chodci. Proto byla pro vozidla zavedena povinná výbava obsahující houkačky a další výstražná zařízení.

Jedním z nich byl například výstražný zvonek. Byl umístěn na podlaze automobilu, kvůli čemuž byl velmi populární, protože ponechal řidiči obě ruce volné, na rozdíl od asi nejvíc rozšířené trumpety s balonkem. Zajímavý typ takové trumpety je i lesní roh používaný taktéž jako klakson.

Obzvlášť specifickým doplňkem vozidla byla výklopná ručka. Tento doplněk pro bohatší byl lankem ovládaný předchůdce dnešních blinkrů z roku 1910. Připevňovala se ke dveřím vozidla a řidiči stačilo otočit knoflíkem na přístrojové desce a ručka za něj vykonala potřebné signály.

 

První český automobil

Jako první samozřejmě téměř všechny napadne známé jméno NW Präsident, což byl první továrně vyráběný automobil na území Česka, tehdejšího Rakouska-Uherska (Obr. č. 6). Automobil vyráběla továrna Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesselschaft A. G. (zkráceně NW, odtud část názvu) v Kopřivnici, dnes známá firma pod jménem Tatra. Před ním byl na našem území, konkrétně v Adamovských strojírnách, sestrojen pouze Marcusův automobil, který však byl vyroben pouze jeden. Zúčastnil se sice několika výstav, ale nakonec skončil v Technickém muzeu ve Vídni. Proto je NW Präsident o tolik známější.

NW Präsident byl navržen Leopoldem Svitákem, první kus byl vyroben v letech 1897-1898. Byl experimentem: plány byly zhotoveny až dodatečně, řada zlepšení vznikla přímo při sestavování. Automobil vynikal originální konstrukcí a taky novinkou, která byla použita u automobilu vůbec poprvé, a tou byla ochrana předních kol okrasně tvarovaným nárazníkem.

První český vůz přinášel řadu dalších inovací, jako bylo magnetové zapalování nebo dvoustupňová řemenová převodovka. Převodové stupně se řadily naklápěním sloupku řízení, buď k sobě, nebo od sebe.

Ve dnech 21. – 22. května 1898 uskutečnil NW Präsident propagační jízdu se čtyřmi pasažéry z Kopřivnice do Vídně na výstavu konanou k jubileu vlády Františka Josefa I. Trasu dlouhou 328 km absolvoval za 24,5 hodiny průměrnou rychlostí 22,62 km/h. Po ukončení výstavy věnovala firma vůz nově vzniklému Rakouskému automobilovému klubu (po jehož prezidentovi byl vůz pojmenován), kde sloužil jako instrukční vozidlo. V roce 1918 byl vrácen na území Československa jako muzejní exponát a stal součástí automobilové sbírky Národního technického muzea.

 

Další druhy pohonů

Od začátku devatenáctého století se začaly objevovat nové druhy vozidel, které využívaly jiný druh pohonu, než doposud známé parní a spalovací motory.

V roce 1800 zažádal Angličan Medhursi o patent na vůz, který poháněl stlačený vzduch.

V roce 1802 zažádal o patent Švýcar Isaac de Rivaz, který vymyslel raketový vůz, jehož palivem byl hořící střelný prach.

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, již v roce 1835 přišel holandský technik Stratingh dokonce s prvním elektromobilem.

V roce 1860 vynalezl Belgičan Jean Lenoir dvoutaktní spalovací motor na svítiplyn.

Už tehdy v 19. století se objevily plány na sestrojení motorů poháněných tekutými palivy s velkou výhřevností, tedy kromě svítiplynu a petrolej, benzín a líh.

V roce 1865 vídeňský mechanik Marcus sestrojil dvoumístné vozidlo s benzínovým motorem chlazeným vodou, s elektromagnetickým zapalováním a ručním řazením rychlosti.

Z těchto dat vidíme, jak byly vyvíjeny i další typy motorů, i když motor spalovací, který je dnes nejpoužívanější, ještě nebyl dokonalý. Zajímavé je, že například elektromobil se vyvíjí téměř 200 let, ale stále nedosahuje stejných výkonů jako automobily se spalovacím motorem.

 

Závěr

Cílem mé ročníkové práce z dějepisu bylo sestavení „rodokmenu“ automobilu, které mají kořeny opravdu hluboko zarostlé v historii, jak potvrdilo množství podle mě velmi zajímavých informací uvedených v této ročníkové práci.

Historické milníky, jako vynález kola, ovlivnily celé lidstvo. Geniální sumerské civilizace přispěla ke zrychlení vývoje lidstva. Mohli bychom i říci k první „mechanizaci“ například v zemědělství, kterému kolo přineslo mnohá usnadnění a vylepšení. Ovšem pan Cugnot, který vykonal první kroky k uvedení dopravního prostředku pomocí motoru a ne zvířat a pan Benz, který zkonstruoval něco nového, novou generaci dopravních prostředků úplně jiné konstrukce, než namontování motoru na starý vůz, mají na vývoji nového dopravního prostředku také obrovský podíl. Automobil se tehdy stal trendem, začaly se zakládat nové automobilky, nové druhy automobilů a nové druhy pohonů a začala se zvyšovat poptávka po těchto dopravních strojích. Zvýšila se až do té míry jako dnes, kdy se ročně prodá na celém světě téměř 90 milionů automobilů.

Při psaní této ročníkové práce jsem po předběžném vyhledávání zdrojů neměl žádné obavy z nedostatku informací. Knih a internetových článků zabývajících se tímto tématem je téměř neomezené množství.

Svůj cíl jsem si splnil, zjistil jsem a následně sepsal nejzajímavější události, vynálezy a příběhy osobností, které historii automobilismu doprovázejí. Teď jen doufám, že má ročníková práce přinese potěšení a nové vědomosti nejen mně, ale i ostatním.

 

Použitá literatura

Knihy:

Sutton, R. Auta. Přel. K. Jičínský. Praha: nakl. Fortuna Print, 1999, ISBN 80-86144-28-3

Bílek, J. Hádanky naší minulosti. Praha: Euromedia group, 2002, ISBN 80-242-0787-7

Šafránek, J. Kapitoly z historie dopravy na území Československa. Praha: Nadas, 1988

Paturi, F. R. Kronika techniky. 1. čes. vyd. Praha: Fortuna Print, 1993, ISBN 80-200-0526-9

                            

Internetové stránky:

Gruber, J.: Z dějin největšího lidského vynálezu: http://www.spstr.pilsedu.cz/osobnistranky/josef_gruber/clanky/vyn_kola.pdf  

AutoCZ: Benz Patent-Motorwagen (1885) – První skutečný automobil v dějinách: http://sleeper.blog.auto.cz/2007-06/benz-patent-motorwagen-1885-prvni-skutecny-automobil-v-dejinach/

Kunová, M.: Vynález kola:  http://absolventi.gymcheb.cz/2009/mikunov/oktava/kolo.html 




Další podobné materiály na webu: