Český stát v době Lucemburků

 

   Otázka: Český stát v době Lucemburků

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Jitka Skřebská

 

 

ČESKÝ STÁT V DOBĚ LUCEMBURKŮ

  • po smrti Václava (1306) výběr nového panovníka => česká šlechta zvolila českým králem vévodu Jindřicha Korutanského (jeho žena princezna Anna, dcera Václava II.)
  • římský král Albrecht Habsburský bez ohledu na ustanovení Zlaté buly sicilské prohlásil Čechy za odumřelé léno, s nímž může volně disponovat a udělil je v léno svému synovi Rudolfu I. à útěk Jindřicha Korutanského
  • českým králem Rudolf I. ( 1306 – 1307) – 1. Habsburk na českém trůně
    • oženil se s vdovou po Václavu II. – Eliškou Rejčkou
    • pouze část šlechty v Z Čechách vytvořila opozici proti Rudolfu I. (Vilém Zajíc z Valdeka, Bovor ze Strakonic)
  • po smrti Rudolfa II. šlechta uznala králem opět Jindřicha Korutanského => zápas o přemyslovské dědictví – Habsburkové × korutanská strana
  • 1308 zavražděn Albrecht Habsburský à v říši zvítězil rýnsko-francouzský blok v čele s Jindřichem VII. Lucemburským (1308 – 1313)
  • po dohodě politických představitelů v Čechách s Jindřichem Korutanským ustanoven novým českým králem syn Jindřicha Jan Lucemburský

 

Jan Lucemburský (1310 – 1346) = král cizinc

  • vzal si dceru Václava II. Elišku Přemyslovnu
  • do Prahy přišel jako cizinec (neznal domácí zvyklosti)
  • za jeho nástupu na trůn byla královská pokladna prázdná, zadlužená, Pražský hrad byl v troskách à královský dvůr sídlil ve městě
  • 1310 vydal inaugurační diplom = potvrzení českému království zásadu, že úřady a majetky v zemi mohou nabývat jen Češi, od r. 1311 i Moravané)
  • situace v zemi: nejvyšší úřady v zemi obsadily silné vůdčí osobnosti z řad šlechty => nejvyšší komorník – Petr z Rožmberka, podkomoří a maršálek – Jindřich z Lipé, úřad kancléře – Jan Volek (probošt vyšehradský)
  • vytvoření šlechtické opozice proti králi – v čele Jindřich z Lipé (sympatizovala s ním i Eliška Přemyslovna) => podlomena pozice Jana Lucemburského (podpořen římským králem Ludvíkem z Bavor)
  • 1318 – sněm v Domažlicích à Jan přinucen k dohodě => ustoupil šlechtě – zůstala mu koruna, ale byla jí svěřena správa země (Jan trávil většinu času v cizině)
  • rozhodující slovo měl nyní Jindřich z Lipé
  • Eliška dbala o rozvoj svých věnných měst (výstavba kláštera cisterciaček ve Starém Brně), 1338 Staré město jako první dostalo privilegium zřídit si radnici
  • po r. 1320 se v čes. zemích Jan objevoval jen na krátkou dobu (pobýval na lucemburs. hradstvích evropských dvorů, nejčastěji u francouzského krále), zúčastňoval se diplomatických misí a vlečných tažení)
  • 1325 – raženy dukáty (florény)
  • za podporu při volbě krále dostal od Ludvíka Bavora Horní Lužici, Chebsko a pokročil v řešení problému se Slezskem
  • 1335 – vyřešení sporu s polskými králi v Trenčíně à za peněžní náhradu se český král vzdává titulu polského krále a na oplátku polský král Kazimír VII. se vzdal Slezska
  • neúspěšný pokus Jana o získání Tyrolska a Korutan (pro syna Jana Jindřicha)
  • snaha o proniknutí do S a střední Itálie à pro syna Václava (Karel IV.) získal jako dědičné léno Luccu
  • 1329 po smrti Jindřicha z Lipé šíření anarchie
  • nezájem českého krále o čes. země a nemožnost dohody s ním, přinutily šlechtu k politickému krou à 1333 – Petr z Rožmberka, Jindřich z Lipé ml. a Vilém z Lndštejna požádali syna Jana Karla, aby se vrátil do Čech
  • Jan jej jmenoval markrabětem moravským a neoficiálně mu svěřil správu království
  • 8.1346 – v bitvě u Kresčaku (Crézy) padl skoro slepý Jan Lucemburský (jedna z prvních bitev stoleté války, bojoval na straně franc. krále) à Karel IV. se stal českým králem

 

Karel IV. (1346 – 1378) – „Otec vlasti“ = „Pater patriae

  • narozen 1316 jako syn Václav Jana L. a Elišky Př.
  • jako 7-letého (1323) jej otec odvezl na královský francouzský dvůr, kde přijal jméno Karel
  • jako osmiletý byl oženěn s Blankou z Valois (sestra budoucího franc. krále Filipa VI.)
  • ve Francii získal vzdělání – hovořil francouzsky, německy, italsky, češtinu se naučil až po návratu do Čech, navštěvoval přednášky teologie a filozofie, učil se politiku a diplomatiku od svého přítele Pierra de Rossiéres (pozdější papež Kliment VI.)
  • poslán otcem do Itálie, aby hájil lucemburské državy à zisk prvních vladařských zkušeností
  • úcta k svatému Václavu => ke korunovaci zhotovena svatováclavská koruna
  • 133 zástupci české šlechty povolán do Čech, aby zastavil postupující státní krizi
  • stal se markrabětem moravským => energicky se ujal svého poslání (restituce královského majetku, splatil dluhy, výstavba Pražského hradu…)
  • 1344 – papež Kliment VI. povýšil pražské biskupství (diecéze) na arcibiskupství (arcidiecéze) à vymanění se z vlivu arcidiecéze v Mohuči , arcibiskup – Arnošt z Pardubic
  • na pokyn papeže sesazen Ludvík z Bavor z římského trůnu => 1346 Karel IV. zvolen říšským králem
  • sňatkem s Annou Falckou (dcera rýnského falckraběte Rudolfa) si zajistil mír s Wittelbachy – Karel jim přiznal právo na kurfiřství braniborské
  • uzavřel sňatek s Annou Svídnickou (neteř uherského krále Ludvíka I., dědička Slezska)
  • po smrti papeže Klimenta VI., který brzdil Karlovu korunovaci (jejich přátelství skončilo) mu byla v Římě 1355 na hlavu vložena koruna císaře římského => český král a zároveň římský císař
  • 1350 – 1351 => Majestas Carolina – hl. cílem bylo pozastavit rozpínavost šlechty zdůrazněn božský základ královské moci à kvůli velkému odporu šlechty od něj nakonec odstoupil
  • 1356 – Zlatá bula Karla IV. (platila až do 1806) = základní říšský zákon
    • pravidlo volby římského krále: ke zvolení stačí prostá většina kurfiřtských hlasů
    • sbor kurfiřtů se stal poradním sborem krále
  • 1348 – založení Karlovy univerzity => univerzita na S od Alp, na V od Rýna) => prosadil tzv. generální studium – pražské vysoké učení mělo všechny 4 tehdy známé fakulty (artistická, právnická, lékařská, teologická)
  • poprvé formuloval pojem České koruny – jádrem bylo České království + tzv. vedlejší země: Morava, Chebsko, Horní a Dolní Lužice, Slezsko (sporné)
  • sílila váha jednotlivých zemských sněmů ovládaných šlechtou
  • budoval vlastní sbor úředníků a rádců, významné postavení měli představitelé vysoké církevní hierarchie (Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, Jan ze Středy). Královští manové, drobná šlechta
  • založení Nového Města pražského (urbanistické řešení – Matyáš z Arrasu, pateří města byly 3 tržiště – Dobytčí trh = Kalovo náměstí, Koňský trh = Václavské nám., Senovážné nám.)
  • gotika: Emauzský klášter na Novém Městě, Svatovítská katedrála, Karlštejn s kaplí sv. Kříže od Theodorika (úschovna korunovačních klenotů, stavba dalších hradů, Kamenný most s 16 oblouky přes Vltavu na místě Juditina mostu (dnes Karlův), Staroměstská mostecká věž, Karolinium, Staroměstská radnice, Hladová zeď na Petříně, chrám Panny Marie Sněžné (nejvyšší chrámová loď v Praze), výstavba technických děl, zakládání klášterů…, prosazení češtiny jako literárního jazyka
  • Čechy se staly centrem Svaté říše římské
  • čtvrtou manželkou byla Alžběta Pomořanská (matka Zikmunda, Jana Zhořelekého)
  • 1361 narozen jeho syn Václav – zajistil mu korunovaci českým králem a 1376 volbu římským králem. Markrabství moravské svěřil mladšímu bratrovi Janu Jindřichovi, markrabství braniborské + uherská koruna – mladšímu synovi Zikmundovi, Zhořelecko – nejmladšímu synovi Janovi(tento tah se po jeho smrti ukázal jako velmi špatný)
  • 1378 Karel IV. umírá

 

Václav IV. (1378 – 1419)

– na trůn nastupuje jako sedmnáctiletý, matka Anna Svídnická

  • zdaleka se svými schopnostmi nevyrovnal otci, postrádal jeho houževnatost, pracovitost, schopnost rázně se rozhodnout, špatná volba rádců, šlechtu odradil svými výbuchy a stavy netečnosti
  • při jeho nástupu na trn se zhoršila mezinárodní situace, kterou ovlivnilo papežské schizma = rozkol v církvi způsobený současnou existencí 2 papežů à 1378 Urban VI. (Řím) × Klement VII. (Avignon) => rozštěpení křesťanského světa na dva znepřátelené tábory (Václav na straně Říma)
  • vzdal se císařské koruny
  • 1383 – na nátlak francouzské diplomacie zaujal v církvi neurální neutrální stanovisko
  • generálním vikářem (= zástupce římského krále v Itálii) jmenoval markraběte moravského Joštu (stoupenec Francie) à vyvolání sporu s pražským biskupem Janem z Jenštejna (na straně Říma)
  • pasivita krále v říšských záležitostech à oslabení královské moci à stoupla moc šlechty v regionech
  • 1394 pod vedením Oty z Bergova se ustavila panská jednota,která se odhodlala k otevřené vzpouře proti králi (+ markrabě Jošt) à vzbouřenci krále zajali a internovali na Pražském hradě à ujali se tak vlády
  • na straně Václava stál jeho nejmladší bratr Jan Zhořelecký à prosadil jeho propuštění za výkupné
  • v zemském úřadě bylo jen panstvo à zasedali i v královské radě, která se stala nadřazenou vůli krále
  • 1401 – Václav IV. donucen předat vládu radě čtyř (pražský arcibiskup Olbram ze Škvorce, Jindřich z Rožmberka, Ota z Bergova, Jan Krušina z Lichtenburka), v souladu s královskou radou svěřil vladařské funkce bratru Zikmundovi (král uherský)
  • Zikmund však zabral všechen královský majetek à vzepření Václava IV. – Zikmund jej předal do rukou rakouských vévodů ve Vídni. Zikmundovo počínání vyvolalo v Čechách odpor à za pomocí přátel a Jošta se Václav IV. dostal z Vídně a ujal se po složitých kompromisech s panstvem vlády
  • Po ostré kritice  1398 na říšském sněmu ve Frankfurtu nad M. byl sesazen z trůnu a novým římským králem se stal Ruprecht Falcký
  • 1410 – Zikmund a markrabě Jošta zvoleni římskými králi, po smrti Jošta 1411 tato hodnost zůstala na dlouhá léta Zikmundovi, Václavovi IV. byl omezen prostor působnosti jen na země Koruny české




Další podobné materiály na webu: