Baroko – architektura – dějiny umění

 

   Otázka: Baroko

   Předmět: Dějiny umění/Architektura

   Přidal(a): skate

 

 

– získala opět významné místo, právě ona se měla stát hlavním nástrojem ideologického nátlaku církve. Ostatní obory umění byly architektuře, zvláště církevní (chrámové, klášterní), podřízeny.

 

V barokní architektuře rozlišujeme

  • styl dynamický (radikální, dramatický) – navazuje na Michelangela a Vignolu, zejména na podélný typ Il Gesú
  • styl klasicistní – navazuje na Palladia (palladianismus)

 

typickými rysy architektury radikálního baroka byly monumentální rozměry tvaru i prostoru, složitost, vzájemné prolínání, zdůrazňování plastičnosti forem a kontrasty světel a stínů, dynamizování staveb zakřivením a přeplněnost dekorativními prvky.

 

typickými rysy architektury barokního klasicismu byly monumentalita, vznešenost, pravidelnost půdorysů a skladby hmot, odpor k prolínání tvarů, uměřenost dekorace, užití antických a renesančních stavebních článků v jejich čisté podobě.

 

Hlavní konstrukční a dekorativní prvky:

  • tytéž jako v renesanci – okna, portály, pilíře, pilastry, sloupy, polosloupy, konzoly, balkóny, niky, rustika, valené klenby, kupole všech druhů – ale v baroku byly využity a komponovány jinak (mizí pouze sgrafito).
  • především klasický vyvážený renesanční prostor byl nahrazován prostorem složitě členěným.
  • půdorysy církevních staveb byly založeny na průniku geometrických obrazců, objevily se křivky odvozené z kružnic a elips (radikální baroko).
  • zdi byly bohatě členěny římsami, balustrádami i balkóny.
  • okna byla zakončena oblouky, často mívala i tvar oválu, kružnice nebo elipsy, nová a v baroku typická byla kasulová okna.
  • centrální půdorysy byly zaklenuty kupolemi – nejčastěji byl jejich základem stlačený oblouk, který dostal prostor do pohybu. Byly zdobeny freskami, které byly komponovány jako perspektivní pohledy do nadoblačné výšky. Optickým klamem tak budily dojem nekonečného prostoru.

 

Tvarová bohatost byla podtržena použitím drahých materiálů:

  • hojně se užívalo zlata a nepravých barevných mramorů – tzv. štukolustro (časté na kazatelnách, pilastrech, sloupech).

– vnější dekorativní prvky často zakrývaly konstrukci staveb a představovaly před stavbu jakoby honosnou architektonickou kulisu. To se týkalo především chrámových průčelí.

 

Světská architektura nabyla velkoleposti i pestrosti. Hlavním stavebním typem byl sice šlechtický zámek s otevřeným dvorem (tzv. čestný dvůr), ale architekti řešili i velkolepé soubory staveb, náměstí i celá města.

 

Hlavním přínosem bylo prohloubení renesančních tendencí v zapojení architektury do přírody. Zeleň byla vnesena do měst, zámky byly spojeny s architektonicky řešenými parky (francouzský park – geometricky ornamentálně řešený, vstupovalo se do něj ze zadní strany zámku buď bohatým schodištěm nebo otevřenou lodžií).

 

□  Itálie

architektura nejdříve navazovala na pozdně renesanční podélný typ kostela s kupolí a volutami v průčelí, jak jej vytvořil Vignola v kostele Il Gesú a na motiv palladiovských plastických polosloupů ve spojení s oblouky.

– nejvýznamnější realizací italské barokní architektury byla dostavba chrámu sv. Petra ve Vatikánu  – Carlo Maderna chrám prodloužil (změnil připojením bazilikálního trojlodí centrálu na podélný typ) a vystavěl monumentální průčelí v klasickém barokním stylu.

Obr. : průčelí barokního chrámu Santa Susanna,Rome, Italy. Carlo Maderna (1597-1603)

 

významnou osobností italského baroka byl malíř, sochař a architekt Gian Lorenzo Bernini (čti: džijan lorenco bernyny, 1598-1680):

  • provedl úpravu Svatopetrského náměstí, což byl jeden z nejlepších urbanistických výtvorů všech dob. Chrám prodlužují dvě sbíhavé kolonády, jež využívají perspektivního klamu a opticky přibližují průčelí. Na ně navazují dvě půlkruhové kolonády kolem elipsovitého náměstí (sloupořadí o čtyřech řadách s 284 toskánskými sloupy má symbolizovat otevřenou náruč církve). Užitím perspektivní iluze navázal Bernini na Michelangelovo řešení Kapitolského náměstí.
  • navrhl slavnostní schodiště ve vatikánském paláci Scala Regia, kde rovněž využil optického klamu.
  • v interiéru chrámu vytvořil Bernini 28m vysoký bronzový tabernákl nad hrobem sv. Petra ze čtyř tordovaných sloupů nesoucích baldachýn (použití tordovaných tj. kroucených sloupů poprvé v baroku, později typické zejména pro jezuitské stavby, bronz pro baldachýn byl získán přetavením bronzu ze střechy předsíně římského Panteonu). Tímto dílem Bernini, činný dosud jako sochař, začal působit i jako architekt.
  • v oltáři s Petrovým stolcem (trůnem sv. Petra) ve Svatopetrském chrámu dokonale spojil architekturu se sochařstvím a barokní dekorativní nádherou.
  • jako architekt a sochař se skvěle uplatnil vybudováním fontány Čtyř řek na Piazza Navona (spodní část tvoří “přírodní” umělá skála pokrytá vegetací, čtyři alegorické sochy představují řeky čtyř světadílů – Dunaj, Nil, Ganga, La Plata; fontánu korunuje obelisk).
  • byl autorem Tritonovy fontány na náměstí Barberini (čtyři delfíni na zvednutých ocasech nesou mušli s Tritonem)
  • podle jeho návrhu byla postavena také Fontána di Trevi (přírodní fontána ve stylu potoka u něhož se sešly nymfy; voda teče po umělých skalách, pozadí tvoří kulisy palácového průčelí s antikizujícími sloupy, pilastry a nikami pro sochy Neptuna a alegorií Zdraví a Plodnosti).

 

Francesco Borromini (čti: frančesko borominy, 1599-1667):

  • průkopník radikální iluzionistické architektury, navrhoval složité kompozice kostelů, vytvářel vnitřní prostory průnikem stereometrických těles, navrhoval konvexně a konkávně zvlněné fasády. Díla:
  • kostel a klášter San Carlo alle Quattro Fontane (čti: san karlo ale kvatro fontane; oblíbený malý kostelík, důvěrně nazývaný San Carlino, tj. Sv. Karlíček) – považovaný za jednu z nejsložitějších, ale i nejdynamičtějších staveb 17. století
  • univerzitní kostel S. Ivo della Sapienza, jehož půdorys tvoří šesticípá hvězda

– radikální směr italské barokní architektury a barokní iluzionizmus vyvrcholil v Turíně.

 

Guarino Guarini (čti: gvaríno gvarini, pozor! někdy psán i Quarino Quarini; 1624-1683):

  • navrhoval ještě složitější kompozice než Borromini. Díla:
  • kostel Lorenzo (půdorys tvoří osmiúhelník vepsaný do čtverce s obloukovitě dovnitř prohnutými stěnami a dvěma kupolemi)
  • Palazzo Carignano s plastickým průčelím (čti: karyňano; v něm vytvořil typ barokního paláce s ústředním sálem prostupujícím přes dvě patra a navenek patrným jako oblé těleso, k němuž se připojují po stranách pravoúhlá obytná křídla)

– v první polovině 16. století byly v Římě vybudovány také slavné Španělské schody (Scala di Spagna).

 

Francie

v duchu barokního klasicismu zde byly stavěny hlavně reprezentativní světské stavby (zámky, městské paláce, městské obytné domy, školy, knihovny, fontány, divadla, radnice, vítězné oblouky, ale i stavby církevní (kostely, kláštery) a užitkové (majáky, mosty, brány, umělé kanály).

 

barokní umění v ČESKÝCH ZEMÍCH

– po porážce českých stavů na Bílé hoře nastoupila u nás feudální reakce a násilná  katolizace země. Došlo k majetkovým přesunům (popravy a konfiskace majetku českých pánů, odchod většiny inteligence do zahraničí). Válku provázely epidemie, takže na jejím konci měly České země jen asi třetinu původního počtu obyvatel, zničená města i pole. Téměř okamžitě po bitvě na Bílé hoře začalo i násilné poněmčování. Současně s rekatolizací k nám proniká i barokní sloh a je paradoxem, že ačkoliv byl Čechům vnucován, brzy tady zdomácněl a stal se u nás nejpočetněji zastoupeným slohem ve městech i na venkově.

sakrální stavby: jezuitské koleje, kláštery, kostely, poutní místa, lorety (podle tzv. svaté chýše =Santa Casa v italském městě Loretto), křížové cesty, boží muka, morové (mariánské) sloupy a paláce vysokých církevních hodnostářů.

profánní stavby: hlavně paláce a zámky s rozsáhlými parky (zahradami). Stagnovala stavební činnost měšťanstva.

 

vývoj české barokní architektury:

  • raný barok (1620-1690/1700) – postupné vymaňování z renesančního manýrizmu a zavádění barokních prvků. Tvorba převážně cizích stavitelů, jako např. F. Caratti, D. Orsi, C. Luragho.
  • vrcholný barok (1690/1700-1740) – vytvoření originální podoby českého baroku, převaha staveb v duchu dynamického (radikálního) baroku, náznaky barokního klasicizmu a barokního dualizmu, závěrečnou fází této doby je tzv. velký barok (1715-1740/50). Barokní stavby byly tvořeny hlavně domácími či zdomácnělými architekty. Originální podoba českého baroku – české umění se dostalo do popředí evropské umělecké tvorby. Působili zde G. B. Mathey koncem 17. stol., J. B. Fischer z Erlachu, J. L. Hildebrandt, Dienzenhoferové – významný rod architektů. G. Santini Aichl – vytvořil barokní gotiku, která nemá nikde na světě obdoby. Šlo o syntézu baroka a gotiky.
  • pozdní barok (1740/50-1780) – sílily klasicizující tendence a uplatňovalo se rokokové pojetí, zejména rokokové dekorace.

 

raný barok – nejranějšími barokními stavbami byly stavby pražských paláců.

  • Valdštejnský palác v Praze na Malé Straně z let 1624-1630 je nejrozsáhlejším pražským palácem (na místě 28 domů a 3 zahrad). Průčelí je ještě manýristické, přechodný ráz má salla terrena.
  • Černínský palác v Praze na Hradčanech z let 1677-92, autor Ital Francesco Caratti.

 

– brzy po Bílé hoře začaly být stavěny v barokním slohu i církevní stavby.

  • chrámy zejména podle vzoru Il Gesú (1 loď, boční kaple, krátká příčná loď, tribuny) – př. v Praze – chrám P. Marie Vítězné na Malé Straně, křižovnický kostel sv. Františka na Křižovnickém náměstí, dále chrám P. Marie v Mladé Boleslavi, dominikánský kostel v Brně.
  • do organismu tehdejší Prahy ani jiných českých a moravských měst nezapadaly obrovské jezuitské koleje. Klementinum na Starém Městě pražském, založené 1556, bylo v baroku upraveno podle plánů Domenica Orsiho a Carla Luragha. Je to nejstarší česká jezuitská kolej a vedle Hradu nejrozsáhlejší pražská budova. Součástí jsou i barokní kostel sv. Salvátora (stavební úpravy Carlo Luragho) a renesančně-barokní Vlašská kaple.
  • na Karlově náměstí byla postavena Novoměstská jezuitská kolej s kostelem sv. Ignáce a na Malostranském náměstí Malostranská jezuitská kolej. Typickým rysem jezuitských kolejí bylo umístění kostela na nároží klášterních budov.
  • další stavbou byla Loreta v Praze na Hradčanech – autorem jádra Lorety, tzv. svaté chýše byl Orsi, autorem kaple Narození Páně a postranních kaplí byl Kryštof Dienzenhofer, představená průčelní budova s věží byla až dílem K. I. Dienzenhofera (pozdně barokní prvky). V Loretě v kostele: oltářní obraz P. Brandla Stigmatizace sv. Františka, freska V. V. Reinera Obětování Krista, zvonkohru sestrojil Petr Neumann.

 

– vzniklo také mnoho poutních místSvatá Hora u Příbrami, Bílá Hora v Praze, Svatý Kopeček u Olomouce.

– skvělou stavbou je biskupská rezidence v Kroměříži s květnou zahradou a kolonádou – architekt Baltazar Fontana, 2. pol. 17. století.

 

vrcholný baroksvětská (profánní) architektura:

Giovanni Battista Mathey:

  • přinesl k nám nový typ paláce s výškovým zdůrazněním středu stavby a s plastickým odstupňováním středního rizalitu (Arcibiskupský palác v Praze na Hradčanech, později rokokově přestavěn, Toskánský palác v Praze).
  • obohatil i stavbu zámku – zámek v Tróji v Praze, zámek v Duchcově. Jeho další stavby – Jízdárna Pražského hradu, část Strahovského kláštera aj.

 

Johann Bernard Fischer von Erlach:

  • vídeňský rodák, nástup dynamického baroku.
  • postavil na zámku ve Vranově nad Dyjí sál předků a kapli, zámek v Lednici, Clam-Gallasův palác v Praze.

 

Johann Lucas von Hildebrandt:

  • rovněž vídeňského původu.
  • postavil zámek v Jaroměřicích nad Rokytkou se zámeckým kostelem, kostel sv. Vavřince v Jablonném pod Ještědem a klášter v Louce u Znojma.

 

Na přelomu 17. a 18. století byl nejvýznamnějším tvůrcem Giovanni Battista Alliprandi:

  • stavěl paláce a zámky přísně symetrické, s výraznými oválnými ústředními prostoramizámek v Liblici u Mělníka, Lobkovický palác v Praze – dnes velvyslanectví SRN, Šternberský palác na Hradčanech – sídlo NG).
  • jeho dílem je rovněž soubor budov v Kuksu – zámek s lázněmi a špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, postavený pro hraběte Šporka.

 

– Matheyův typ zámku byl na Moravě rozpracován v zámcích ve Slavkově a v Buchlovicích. Zámky byly sestaveny ze dvou samostatných částí, obrácených k sobě konkávními nádvořími a oddělených vstupním parkovým nádvořím.

 

církevní (sakrální) architektura:

– architekt bavorského původu, činný ve Francii, Německu a Čechách – Kryštof Dienzenhofer:

  • autor kostelů, na nichž byl poprvé u nás použit složitý průnik tvarů, spojení prostorů a ven i dovnitř prohnutých stěn:
  • kostel sv. Markéty v Praze-Břevnově – plastické vertikální členění
  • zámecká kaple ve Smiřicích – hl. oltář s obrazem P. Brandla Klanění tří králů.
  • jeho vrcholným dílem a zároveň vrcholným dílem evropského baroka je kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. Je rozvedením typu Il Gesú – podélný chrámový prostor má boční kaple, nad nimiž jsou empory a složitá klenba. Průčelí, členěné sloupy, pilastry a římsami je typické několikanásobně zvlněnými liniemi. Centrální trojlistý chór s kupolí na vysokém tamburu postavil až jeho syn Kilián Ignác a štíhlou zužující se věž pak již v rokokovém stylu jeho zeť Anselmo Luragho.

 

velký barok – v této době se české země dostaly  do popředí evropské barokní architektury a vznikly zde nejvýznamnější stavby chrámů, zámků a paláců.

– významným barokním architektem (evropského významu) byl Kilián Ignác Dienzenhofer (1690-1752):

  • zpočátku tvořil v duchu dynamického baroku (vliv školení u Hildebrandta), po r.1730 se začal více přiklánět k baroknímu klasicizmu a bohaté dekoraci v duchu rokoka (vliv návštěvy Paříže). Na mnoha stavbách rysy obou směrů spojoval v tzv. barokním dualizmu.
  • byl autorem řady staveb, především církevních.
  • k prvním pracím ještě střídmějšího rázu patří jedna z jeho mála světských staveb – letohrádek Amerika v Praze na Novém Městě.
  • dynamikou vnitřního prostoru a klidem vnější fasády dosahuje kontrastu u kostela sv. Bartoloměje v Praze i u
  • kostela sv. Maří Magdaleny v Karlových Varech (oba jsou příkladem barok. dualismu, tj samostatného architektonického řešení interiéru a exteriéru).
  • dalšími jeho díly jsou např.: ) centrály s kruhovým nebo osmibokým ústředním prostorem rozšířeným do čtyř ramen – sv. Mikuláš na Starém Městě pražském, r. 1735, sv. Jan Nepomucký v Praze na Hradčanech – začal jeho otec, on pokračoval podle vlastních plánů, je to jeho první církevní stavba, Nicov u Klatov, Dobrá Voda u Českých Budějovic – P. Marie Bolestné, sv. Jan Na Skalce – v průčelí dvě úhlopříčně postavené věže),  2.) kostely broumovského panství, jednoprostorové s bočními kaplemi ale bez empor, oválného nebo protáhlého půdorysu (kol. 1720) – Vernéřovice, Vížnov aj.
  • ke světským stavbám Dienzenhoferovy vrcholné tvorby patří Sylva-Tarrouccovský palác v Praze Na Příkopě (s rokokovou dekorací A. Luragha) a Invalidovna v Praze-Karlíně, kde však byla uskutečněna pouze malá část jeho stavebních záměrů. V závěru jeho tvorby měly stavby klasicistické tvary, ale dostávaly rokokovou výzdobu (kostel sv. Karla Boromejského na Novém Městě pražském, palác Golz-Kinských na Staroměstském náměstí v Praze).

 

– Dienzenhoferovým vrstevníkem byl Giovanni Battista Santini Aichl (1677-1723):

  • autor přestaveb gotických památek a tvůrce originální české barokní gotiky, jejímž charakteristickým rysem je spojení myšlenek dynamického baroku s gotickým tvaroslovím a konstrukcí (užití žebrové klenby, hrotitého oblouku, fiál atd.). Za 20 let měl více než 100 zakázek.
  • nejvýznamnějšími přestavbami jsou klášterní kostely – kostel P. Marie v Kladrubech u Stříbra okres Tachov (pův. románská bazilika, přestavba je vrcholem barokní gotiky), dále v Sedlci u Kutné Hory, Třebíči, Želivi.
  • ojedinělou novostavbou ve stylu barokní gotiky je kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavouje v seznamu UNESCO!
  • ve stylu dynamického baroku postavil kapli v Panenských Břežanech, klasicizující směr připomíná kostel kláštera v Rajhradě.
  • vytvořil také nový typ poutního kostela kostel Narození P. Marie ve Křtinách a snad i kostel P. Marie na Bílé hoře (projektoval ho) i nový typ zámku – Karlova Koruna u Chlumce nad Cidlinou (projekt Santini Aichl, vystavěl F. M. Kaňka).

 

František Maxmilián Kaňka:

  • významně se podílel na harmonickém rozvoji barokní architektury u nás.
  • v Praze vytvořil především knihovnu a hvězdárenskou věž Klementina, přisuzuje se mu rovněž autorství zrcadlové kaple a východního průčelí.
  • snad byl také autorem projektu kostela sv. Klimenta.
  • na svých stavbách často spolupracoval s M. Braunem, V. V. Reinerem a P. Brandlem (v kostele sv. Klimenta jsou sochy M. Brauna, celá galerie, morový výjev nad oltářním obrazem sv. Františka Xaverského).
  • vytvořil také Vrtbovskou zahradu.

– v době velkého baroku byla také postavena radnice v Českých Budějovicích a lovecký zámeček Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Zbarokizovány byly kláštery v Praze na Strahově, v Doksanech, ve Velehradě. Příkladem souvislé barokní zástavby ve městě je Míšeňská ulička v Praze.

– zajímavým barokním prvkem jsou také pražská domovní znamení (sochařství).

 

pozdní barok, rokoko – ustoupila monumentalita, honosnost a dynamičnost staveb. Uplatňovalo se spíše drobné měřítko, klidná modelace stěn a hlavně bohatá a drobná dekorace s výrazným uplatněním štukového dekoru. Byly stavěny zejména paláce a zámky, u kostelů docházelo k rokokové úpravě interiérů.

– nejvýznamnější realizací tohoto období byla přestavba Pražského hradu Mikulášem Pacassim.

– na venkově byla budována řada menších zámků a selských statků, obvykle vhodně umístěných v krajině a vkusně provedených.

– významné zámky vznikly rokokovou přestavbou  v Dobříši, v Hoříně u Mělníka a v Bečvárech u Kutné Hory. – rokokově byl přestavěn Arcibiskupský palác v Praze na Hradčanech (architekt Jan Josef Wirch) a jiné pražské paláce, rokokový charakter má i pavilon Belarie v zámeckém parku v Českém Krumlově.

– v závěru baroka vzniklo u nás i několik mohutných opevnění francouzského typuPraha-Vyšehrad, Terezín, Josefov, Hradec Králové.

– baroko ovlivnilo také český venkov. Tzv. selské baroko – zejména jihočeské výstavné statky, jejichž střed tvoří velká ozdobná brána v širokém průčelí, s barokním štítem, zdobené bohatou štukovou výzdobou, převzatou mnohdy z lidových motivů  – typ udržující se až hluboko do 19. století.

– také ráz české krajiny dokreslovaly drobnější barokní stavbičky jako zvoničky, kapličky, kostelíky, boží muka a větší dominanty poutních kostelů, k nimž vedla zastavení křížových cest.

 

Materiál týkající se celého baroka najdete zde:

https://dejiny-online.cz/baroko-podrobne-zpracovane-dejiny-umeni






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: