1. světová válka – maturitní otázka z dějepisu

 

   Otázka: 1. světová válka

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Ajinka

 

Ohniska napětí před 1. sv. v.

–        místa, kde došlo ke konfliktům mezi dvěma nebo více velmocemi – o přírodní bohatství, území, ..

1.      Afrika – boj o kolonie; Francie X Německo – snaží se získat více kolonií; marocká krize (1906-11) – střet Francie a Německa – Francie obsadila velkou oblast Afriky, připadlo jí Maroko

2.      Dálný Východ – Čína („polokolonie“) – mnoho velmocí mělo v Číně svoje kolonie; r. 1900 povstání boxerů – pekingské povstání čínských nacionalistů proti velmocem, které Čínu drancovaly → velmoci zesílily tlak, na pomoc si přizvaly i svoje armády; r. 1904-5 rusko-japonská válka

3.       Blízký Východ – Afghánistán, Perský záliv – spory o ropná ložiska – Rusko X VB; Afghánistán se stal protektorátem VB

4.       Balkán – Rakousko-Uhersko X Rusko; Balkán nazýván „sud se střelným prachem“; velkosrbský nacionalismus = Srbsko se snaží připojit oblasti, na kterých žijí Srbové → snaha o rozšíření vlivu na celý Balkán

 

–          Trojdohoda (r. 1907; Francie, VB, Rusko) → obkličuje Trojspolek (r. 1882; Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie)

 

  • Balkánský „sud s prachem“

–        střet zájmů Ruska X Rakouska-Uherska X Osmanské říše

–        r. 1878 Berlínský kongres – jednání o situaci na Balkáně → určení rakouského protektorátu nad Bosnou a Hercegovinou

–        2 balkánské války:

  1. r. 1912-13 Balkánská liga (Bulharsko, Srbsko, Řecko, Černá Hora) → útok na Turecko, porážka; vítězné státy si rozdělily území → vznik Albánie
  2.  r. 1913 – spor mezi státy Balkánské ligy – nespokojenost Bulharska s dělením území → Bulharsko poraženo, stal se spojencem Německa a Rakouska-Uherska

 

růst nacionalismu – Srbsko si dělalo nároky na národnostně smíšenou Bosnu a Hercegovinu – protirakouská propaganda: teroristická organizace Mladá Bosna (= Černá ruka), v čele plukovník Dimitrijevič

–          r. 1908 se Bosna a Hercegovina stala součástí Rakouska-Uherska

 

  • Příčiny 1. světové války
  1. soupeření velmocenských bloků: boj o nové rozdělení světa (kolonie) mezi Trojdohodou a Trojspolkem
  2.  militarismus a výbojná politika Německa; růst nacionalismu a s ním spojené územní požadavky
  3.  boj demokratických a monarchistických režimů, jediná výjimka Rusko – Sibiř

 

–          doba před válkou byla nazývána la Belle epoque (Krásná epocha) – vše bylo na pohled v pořádku, ale uvnitř doutnaly dlouhodobé problémy

 

  • Záminka 1. světové války

–          Sarajevský atentát 28. 6. 1914 ® cílem atentátu byl rakouský nástupce trůnu František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie Chotková

–          František I. neměl přímého nástupce, proto si vybral svého synovce Františka F. d’Este, avšak uzavřel nerovný sňatek s Žofií; bylo dohodnuto, že se stane po smrti Františka I. císařem, ale jeho děti trůn nezdědí a jeho manželka nebyla oficiálně členkou královského dvora

–          inspekční cesta do Sarajeva, kde se konaly manévry rakouské armády; srbští nacionalisté chtěli atentátem na F. F. ukázat svoji sílu a postoje – organizace Černá ruka, složená většinou z mladých studentů; poprvé se atentát nezdařil, teprve při druhé jízdě Sarajevem byl atentát úspěšný, F. F. i manželka postřeleni, převoz do nemocnice nepřežili

–          část atentátníků byla zadržena na místě, část uprchla do Srbska; atentátník Gavrilo Princip zatčen, převezen do Terezína, kde byl uvězněn, zemřel na tuberkulózu

–          rakouské úřady přikázaly Srbsku, aby vydalo atentátníky, což se nestalo → ultimátum, ať je vydají, jinak si pro ně Rakousko přijde samo

→ 28. 7. 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku → začátek 1. světové války

 

–          pozn.: během války se z Trojspolku staly ústřední mocnosti, z Trojdohody Dohoda

–          hlavním cílem Trojspolku bylo získat kolonie, avšak všechny již byly obsazeny

–          po 28. 7. 1918 si všechny mocnosti postupně vyhlásily válku během 1 týdne

–          Itálie zůstala neutrální, vyčkávala, 1915 se přidala k Dohodě – slíbeno území u Jadranu, které stejně nedostala

 

Vyhlášení mobilizace

–          František Josef I.; dokument „Mým národům“

–          pocity nadšení, předpoklad krátkého konfliktu i brzkého návratu do vlasti

–          Němečtí demokraté před válkou tvrdili, že ji nebudou podporovat

 

Charakteristika války

–          1. světový konflikt

–          zapojeno 34 států + jejich kolonie, padlo 10 milionů mužů

–          změna plánované bleskové války v zákopovou válku

–          změna postavení žen ve společnosti – nahradily práci mužů, kteří odjeli na frontu → emancipace – po válce chtějí rovnoprávnost

–          militarizace ekonomiky – ohromná spotřeba válečného materiálu /tanky, letadla, ponorky/ → velké nároky na ekonomiku valčících státu – hospodářství podřízeno

–          státní zásah → ekonomiky

–          růst inflace, rozvrácení mezinárodního obchodu → nutné zásahy státu, zavedení lístkového systému → rozšíření černého trhu

–          nová vojenská technika a zbraně – vědecký a technický pokrok využit k válečným účelům; nové zbraně: plyny, tanky (VB), samopaly (Itálie)

–          morální devastace – silný vliv na psychiku vojáků, odlidštění – krize ve společnosti, která vedla ke vzniku extremistických hnutí (fašismus, komunismus)

 

1. světová válka (28. 7. 1914 – 11. 11. 1918)

 

4 fáze:

1) blesková válka (Blitzkrieg) – srpen-prosinec 1914

2) zákopová válka – 1915-16

3) období vyčerpanosti – 1917-18; sociální, ekonomická a politická krize válčících států + revoluce v Rusku

4) březen-listopad 1918

→ příchod amerických vojáků na západní frontu, převaha Dohody, kapitulace ústředních mocností

→ přestává fungovat východní fronta

–          USA byla dlouho neutrální → politika izolacionalismu, vyráběli zbraně a zásobovali obě strany; VB více objednávek, Kongres pro politiku izolace

–          Wilson vedl diplomatická aktivity, byl proti Kongresu

–          Totální ponorková válka – ničeny konvoje s pomocí, veřejné mínění proti podpoře ÚM → u Dohody více pohledávek

 

–          ústřední mocnosti: Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko, Bulharsko

–          Dohoda: Francie,VB, Rusko (slabý článek, zaostalá země), Japonsko, balkánské státy, Itálie, USA (dlouho neutrální, vydělávali na tom, že zásobovali zbraněmi obě strany)

 

4 hlavní bojiště:

1) západní fronta (proti Francii)

2) východní fronta (proti Rusku)

3) balkánská (srbská) fronta

4) italská fronta

+ bojiště na Blízkém východě (proti Turecku)

+ ponorková válka

 

–          pro USA bylo v ekonomickém zájmu pomoci Dohodě (měli u ní hodně pohledávek a kdyby prohrála, těžko by to pak vymáhali), navíc veřejné mínění Američanů bylo zaměřeno ostře proti ústředním mocnostem

 

Vývoj na západní frontě

–          blesková válka – podle von Schlieffenova plánu z r. 1905 (realizován Helmuthem von Moltkem)

–          představa rychlého dobytí Francie přes neutrální Belgii, Holandsko a Lucembursko – Němci obešli francouzské opevnění, využili momentu překvapení – rychlý postup na Paříž → kapitulace hl. města, zhroucení – ALE německá ofenzíva zastavena na řece Marně (přesun francouzské armády – pařížské taxíky)

–          změna bleskové války v poziční = zákopovou → vojska ukryta v zákopovém systémuz, dlouhé, několik pater

–          r. 1915 – bitva u Yper ( na S Francie); Němci poprvé použili bojový plyn yperit na bázi chloru – využili směru větru – vítr se obrátil :D

–          květen 1915 – potopení britského parníku Lusitanie, na palubě Američané → vyvolání odezvy v USA, o 2 roky později Amerika vyhlásila válku; záminka: potopení Lusitanie; skutečné důvody byly jiné

–          r. 1916 = vyvrcholení bojů:

–          únor-září – boje o Verdun – soustava opevnění, snaha Němců porazit spojenecká francouzská a britská vojska; „verdunský mlýnek na maso“ = více než půl milionu lidí zahynulo, avšak územní zisky byly velmi malé; Němcům se nepodařilo systém hranic porazit; velitelé: Paul von Hindenburg (budoucí prezident), Erich Ludendorf (budoucí podporovatel Hitlera); dnes na území Verdunu hřbitov

–          červenec-listopad – bitva na řece Sommě;  samostatná ofenziva Anglie; poprvé použity tanky, zahynulo přes milion vojáků; Němce se neporařilo zatlačit

 

Blízkovýchodní fronta

–          VB X Osmanská říše

–          r. 1915 bitva u Gallipoli (poloostrov u Dardanel) – snaha VB dobýt Istanbul, zabrat Bospor a Dardanely; vylodění australských vojsk u Gallipoli (britské kolonie), velitel Winston Churchill; Turci útok odrazili, mnoho australských vojáků zemřelo; bitva byla neúspěšná, W. Churchill abdikoval

 

Vývoj na italské frontě

–          boje zejména v roce 1918 – bitva na Piavě

 

Válka v koloniích a na moři

–          na pořátku převaha námořních velmocí: VB, Francie, Japonsko X Němci vytlačeni už roku 1914 – zabrání kolinií (Togo, ostrovy v Tichomoří, Něm. JZ Afrika, Něm. V Afrika, Kamerun) – obsazeno Angličany

–          dohodové lodě blokovaly německé přístavy

–          r. 1916 střetnutí německého a britského loďstva v Severním moři u Jutska; Němci byli úspěšnější, ale volnou cestu ze Severního moře si nedobyli, jejich lodě v Severním moři zůstaly „uvězněny“ po celou dobu války

–          r. 1917 Němci zahájili totální ponorkovou válku = vše, co plulo a nebylo německé, potopili → nedokázali vybojovat cestu

–          VB+USA – půjčka o pronájmu, USA sice neutrální – poskytnou vál. materiál za nám. základnu

 

Návrhy mírových jednání (1916 – 1918)

–          Vyčerpání váknou – rozhodnutí vést válku až do vítězného konce

–          iniciátor: americký prezident Woodrow Wilson – vystoupil s mírovým návrhem ještě v době, kdy USA byly neutrální

–          21. 12.  1916 – poslal nótu (otevřený dopis) všem válčícím velmocím, ve kterém je vyzval, aby formulovaly své válečné cíle; navrhl, aby došlo k jednání →  kompromisem měla být uskutečněna dohoda o konci války bez vítězů

–          Německo zamítlo, zatímco Anglie i Francie by souhlasila

–          duben 1917 – USA vstupuje do války

–          8. 1. 1918 – prezident Wilson formuloval válečné cíle USA = Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona

–          10. bod: návrh autonomie pro státy Rakouska-Uherska, což by se týkalo i českých zemí – České země by byly autonomní, avšak ne samostatné – Masaryk usiloval o republiku

–          VB, Francie nechtěli rozpad R-U → kdyby ano → nestabilita Stř. Evropy → RU záruka stability

 

Vývoj na východní frontě

–          Rusko X Rakousko-Uhersko

–          zpočátku Rusové vítězí nad Rakouskem-Uherskem v Haliči (generál Brusilov) , obsadili jej; část německých vojsk se přesunula na V, proto musela pozastavit nátlak ve Francii

–          srpen 1914 – bitva u Tannenbergu (V Prusko) – Rusko X Německo (spojenci Rakouska-Uherska); generál von Hindenburg zničil 2. ruskou armádu

→  vznik zákopové války

–          vláda Ruska: Mikuláš II., ale je pod vlivem Rasputina – ruská armáda prohrává → r. 1916 – reorganizace ruské armády pod rukou generála Alexeie Brusilova

–        r. 1917 = úplný převrat v Rusku

Ruské revoluce

1)      Únorová revoluce (27. 2.; buržoasní)

–          Rusko vyčerpáno válkou a neúspěchy → stávky a protivládní povstání, vrchol: 27. 2. demonstrace v Petrohradě; stávkující dělníci Putilovských závodů + armáda; padla carská vláda, car Mikuláš II. abdikoval ve prospěch svého bratra → vznik republiky

–          Republiku řídí prozatímní vládačlenové: šlechta + buržoasie, v čele 1. ministerský předseda kníže Lvov, 2. ministerský předseda Alexander Kerenskij; problém: válka, obyvatelé Ruska nechtěli participovat ve válce X tlak dohodových spojenců

–          protipólem prozatímní vlády byla stínová vláda Petrohradský sovět (→ dvojvládí) postupný růst moci bolševiků (zastánci teze světové revoluce = tvrdili, že socialistická revoluce musí propuknout ve všech zemích najednou, aby se dělníci prosadili) – představitel V. I. Lenin, který měl líbivá hesla, např. tzv. Dubnové teze = program bolševiků: požadavek rozdělení půdy rolníkům, právo na sebeurčení národů + prohlášení: lze vyhrát socialistickou revoluci v jednom státě, ve kterém jsou nejvhodnější podmínky – ustoupení od teze světové revoluce, přistoupení k vítězství proletariátu v jednom státě; hesla: Žádnou moc prozatimní vládě! Všechnu moc sovětům!

–          léto 1917: spojenci začali tlačit na vládu, vyžadovali od Ruska další válečné akce

–           kníže Lvov byl vystřídán Kerenskijm

–          prozatímní vláda začala radikálně vystupovat proti bolševikům, Petrohradský sovět byl zakázán, bolševici přešli do ilegality, Lenin odjel do Finska (tehdy autonomní oblast Ruska) a ustoupil od teze poklidného převratu, prohlásil, že moc lze získat pouze násilím → vyostření situace, počátek příprav další revoluce

 

2)      Říjnová revoluce (6. – 7. 11.)

–          revoluční akce k převzetí moci byly nachystané, což se prozradilo, proto začala již šestého; ruská garda bolševiků zaútočila na Petrohrad a obsadila důležitá místa (mosty, křižovatky) + útok na Zimní palác – nedostatečně bráněn, signál k útoku: výstřel z křižníku Aurora – Zimní palác byl dobyt, členové prozatimní vlády zatčeniKerenskijmu se podařilo uprchnout v přestrojení

–          po začátku revoluce se Lenin vrátil z Finska, řídil přípravu na odvětu v paláci Smolnyj – konal se zde :

–          7. 11 1917 – II. všeruský sjezd sovětů – sjezd zástupců různých rad, čekali do pozdních hodin na zprávu, že Zimní palác je již v rukou bolševiků; byly zde přijaty 3 důležité dekrety určující další vývoj v Rusku:

  1. 1) dekret o půdě = bude zabrána půda carské rodině, pravoslavné církvi a statkářům v zájmu jejího rozdělení mezi rolníky → získání podpory rolníků
  2. 2) dekret o míru = návrh uzavření okamžitého míru bez anexí (= zabrání dobytého cizího území) a kontribucí (= válečné náhrady)
  3. 3) dekret o sebeurčení národů Ruska = ruská monarchie se může rozpadnout, autonomní území se mohou odtrhnout a vytvořit vlastní stát – určitou dobu to fungovalo, ale poté se pod tlakem r. 1922 spojily všechny státy do Sovětského svazu

–          vznik bolševické vlády: rada lidových komisařů (pozice: Stalin – komisař pro národnostní otázku, Lenin – v čele)

–          následně po těchto událostech došlo ke zhroucení východní fronty (Rusové X Němci, Rakušané); – důvody zhroucení Ruska: vojáci se doslechly o dekretech, „praštili“ zbraněmi a pospíchali domů, aby dostali půdu

–          Němci postupovali stále dál do Ruska, bylo nutné je zastavit – Lenin vyslal Lva Trockého vyjednávat s Němci

→ zahájena brest-litevská jednání, příkaz uzavřít mír za každou cenu; Němci požadovali, aby jim zůstala území, která dobyli; po dobu jednání bylo příměří, v mezidobí Němci postupovali stále dále

–          bolševici vydali heslo k vytvoření nové armády – tzv. Rudá armáda – vzn. r. 1918 – zastavila postup Němců

–          byla obnovena jednání v Brestu Litevském – 3. 3. 1918 uzavřen brest-litevský mír mezi Ruskem a Německem + Rakouskem-Uherskem; separátní mír = mír uzavřený bez ohledu na spojence (Anglii, Francii apod.)

→ odezva VB, Francie – tlačili na bolševiky, aby se znovu začalo na V bojovat, Lenin však považoval mír důležitý kvůli upevnění moci – spojenci zahájili intervenci

→  Angličané, Francouzi, Japonci, Američané vtrhli do Ruska (obsazení Vladivostoku, Oděsy) – bolševikům se podařilo intervence odrazit, spojenecké státy se stáhly, bolševici tedy vyhráli

–          pozn.: když se bolševici zmocnili vlády, propukla v Rusku občanská válka

–          brest-litevský mír byl nevýhodný pro Rusy, dohody trvaly pouze do konce 1. světové války

–          intervence odraženy

 

Závěrečná fáze války (r. 1918)

  • jaro

–          poslední ofenzíva Němců: 2. bitva na Marně

–          ofenziva Dohody proti Německu – přísun amerických posil do Evropy, což znamenalo první projevení USA na území Evropy  – zlom ve válce!

–          osvobozování území Francie

  • léto

–          obrana Německa na Siegfriedově linii (hranice s Francií)  – zastavili se zde – spojenci je zde dotlačili – spojenci do vnitra nevstoupili – Německo se diplomatiky hroutí → ÚM se rozpadají – podzim 1918

  • podzim

–          postupná kapitulace spojenců Německa → zhroucení

–          27. 10. 1918 – Andrassyho nóta – žádost Rakouska-Uherska o jednání o příměří s USA (prezident Wilson) → vyvoláno spontánní vyhlášení ČSR 28. 10. 1918 – bráno jako kapitulační nóta (= rozpad R-U)

–          Diplom. Jednání s Dohodou, Vilém II. andikoval → vláda soc. demkratů

–          11. 11. 1918 Německo podepsalo příměří v železničním vagoně ve francouzské obci Compiegnekonec 1. světové války

–          v Německu se ujali vlády sociální demokraté, císař abdikoval

 

–          19. 1. 1919 – mírová konference – Německo muselo podepsat Versaillskou smlouvu, zhroutilo se, nemělo pevné hranice, armádu + inflace

–          Dawesův plán = USA poskytlo Německu finanční podporu; vzniklo platidlo německá marka

–          1923 – Hitler vystupuje – pivní puč

 

Češi a Slováci za 1. světové války

  • zahraniční odboj
  • politický – iniciativa T. G. Masaryka
  • vojenský – vznik ČS legií (Itálie, Rusko, Francie)
  • domácí odboj

 

–  cíl zahraničního odboje: vytvoření samostatného česko-slovenského státu; spojenci: státy Dohody, avšak musely být přesvědčeny, aby daly souhlas

T. G. Masaryk

–  od r. 1914 v emigraci (Itálie, Švýcarsko, Francie, ..), ve Francii získal pomoc M. R. Štefánika (generál francouzské armády) a E. Beneše

–  předseda ČS národní rady, vedl diplomatická jednání se státy Dohody ve snaze je přesvědčit o           samostatnosti ČS

–  měl na starost sjednotit názory představitelů zahraničního odboje

–  r. 1915 ve Švýcarsku vznikl ČS zahraniční komitet

–  1. program: independent Bohemia (T. G. M.) – vydán v červenci r. 1915

–  r. 1916 přejmenování na ČS národní radu; 3 členové: T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik (měl na starost vojenské záležitosti)

–  sídlo v Paříži

 

Působení T. G. Masaryka v USA (r. 1918)

–  jednání s americkými politiky (Wilson), Čechy a Slováky žijícími v USA

–  30. 5. 1918 Pittburská dohoda – souhlas k založení ČS státu, Masaryk slíbil Slovensku autonomii; dohoda nebyla splněna, Slovensko autonomii nezískalo (důvod: chtěli by ji i Němci)

–  T. G. Masaryk a Beneš začali prosazovat politiku čechoslovakismu

–  18. 10. 1918 Washingtonská deklarace – vyhlášení samostatné ČS republiky v zahraničí – reakce na snahu vyhlásit Rakousko-Uhersko jako federaci → „únik“

–  federace R-U měla být vyhlášena 16. 10. a aby se tomu zabránilo, 14. 10. vyhlásil E. Beneš v Paříži ČS republiku, kterou 18. 10. potvrdil deklarací Masaryk

–  28. 10. 1918 vyhlášena Československá republika i u nás

 

Československé legie

–  vojenské jednotky v zahraničí: Itálie, Francie, Rusko

–  Češi a Slováci žijící v zahraničí, zajatci a přeběhlíci

–  původně zajatci – dostali možnost pracovat v zemědělství; Štefánik vyjednal, aby mohli vytvořit vojenské jednotky po boku prozatimní armády

–  nejvíce v Rusku – tzv. Česká družina (základ legií, emigranti)

–  proslavili se zejména r. 1917 v bitvách u Zborova (českým legiím se podařilo prorazit německou linii) a r. 1918 u Bachmače (obojí na Ukrajině)

–  bolševikům se české jednotky nezamlouvaly, vyjednával s nimi Masaryk – po separátním míru měly být jednotky staženy do Francie (přesun přes Vladivostok)

–  legie měly zachovat neutralitu, ale i přesto vznikla česká komunistická strana (Hašek)

 

Sibiřská anabáze

–  dlouhá, vyčerpávající cesta ruských legionářů domů

–  přes Sibiř (Vladivostok), Tichý oceán

–  v Čeljabinsku otevřený střet s bolševiky

–  obsazena Sibiřská magistrála

–  dlouho zadržováni na Sibiři

–  r. 1920 – poslední návrat na lodích Dohody

 

  • legionáři:

Radola (Rudolf) Gajda

–  vůdce legií v Rusku, po návratu do ČSR náčelník generálního štábu

–  chystal převrat v armádě (tíhnul k fašismu), na což se přišlo; později působil ve fašistickém hnutí

Jan Syrový

–  prodemokratický, předseda vlády v období Mnichovské dohody

–  nosil pásku přes oko – asociace s Janem Žižkou

ČS legie ve Francii

–  v rámci cizinecké legie; r. 1914 rota Nazdar! – účast v bojích u Terronu a Arrasu

–  návrat r. 1919, většina se uchýlila k ČS armádě

ČS legie v Itálii

–  vznik r. 1917, vytvořeno ze zajatců a přeběhlíků, Italové zprvu projevovali nedůvěru

–  r. 1918 vytvořena ČS divize

–  nejvýznamnější boje na Piavě

–  brzký návrat

 

Domácí odboj

–  politici se odmlčeli, většina byla loajální k Rakousku-Uhersku

–  jejich roli v odporu přebírá kultura a tisk – básníci (Viktor Dyk, Petr Bezruč zatčeni), herci, novináři

–  cenzura, germanizace

–  tajná zpravodajská organizace Maffie – založena r. 1914, v čele E. Beneš, po jeho emigraci Karel Kramář (mladočech s pravicovými názory), který byl r. 1915 zatčen (spolu s ním i další členové Maffie, např. Alois Rašín, František Soukup), r. 1916 za velezradu a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti – trest nejprve zmírněn na 20 let, r. 1917 zcela amnestován novým císařem Karlem I. – idea monarchie; K. Kramář založil pravicovou stranu Národní demokracie

–  r. 1916 – prorakouskou politiku podporují Český svaz a Národní výbor

–  květen 1917 – vydán Manifest českých spisovatelů = výzva českým politikům o vzniku ČSR

–  6. 1. 1918 se sešli čeští politici ve Slovanském domě, kde vydali Tříkrálovou deklaraci – konec loajality vůči Rakousku-Uhersku

–  vznik vojenských vzpour v rakouské armádě (Boka Kotorská, Kragujevac), také vzpoura v Čechách (Rumburk; ke slovu se dostali pacifisté, kteří přesvědčili posádku, aby zahodila zbraně a šla o této ideji přesvědčit ostatní posádky, ty je však postřílely)

–  zelené kádry = vojenští zběhové, kteří se odmítali vrátit na frontu a ukrývali se v lesích

–  červen 1918 – v Národním výboru se změnili členové, v čele Karel Kramář → protirakouská politika

–  podzim 1918 – vzn. v Praze tzv. Socialistická rada – sdružovala sociální demokraty a národní         socialisty (2 strany) – generální stávka proti vývozu potravin do Rakouska

–  25. 10. odjezd českých politiků do Ženevy skrz jednání o podrobnosti ČSR, českou delagci vedl Karel Kramář

–  27. 10. Andrassyho nóta, na kterou druhý den reagovali Pražané vyhlášením ČSR






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: